Dbát o zdraví je správný počin. Čím více se člověk péči oddá, tím je zdravější, až se úplně uzdraví. Někdy však vyjímečně zhřeší. Pak je na tom i po lázních stejně jak byl, ale to neni po huntování těla zase tak špatný výsledek.
VŠECHNY FOTKY JSOU MOJE A KLIKACÍ
Poděbrady, pár minut před pátou, doba příjezdu,
a taky čas první procedůry, protože hladový pacient sytému nevěří. Někdy i obráceně.
Ono taky co jiného, už byl podzim,
lavičky prázdné,
kolonáda bez korzujících a
prameny zavřené.
Cesta na ubytování byla dobře značená a
na jejím konci jsme z plakátnice vyčetli, kam všude nepůjdeme, ale
na zámek ano.
Stejně tak okolozámecké kolečko přes Labe bylo procedůrní a
nebylo možné ho zavrhnout.
Zpět na centrální náměstí, kterému vévodí Jiřík z Poděbrad. více zde. Taky
nejvyšší čas, protože kousek odtud nás čekala základní procedůra a hlavní důvod našeho pobytu aneb najdi dva rozdíly.
Tak to by bylo z Poděbrad asi tak všechno, nakonec na podzim už se moc courat nedá a potápění v pivních lázních se taky nemá přehánět.
Valíme dál, směrem na jih. Nápověda z okna vlaku byla parádní.
Pak už jen přestup a
a během chvilky nás vítá Třeboň. Prvním úkolem byla prohlídka náměstí.
Ptačí perspektiva má na rozhlížení lepší parametry.
Zvlášť, když jsme vyfasovali klíč a zevnitř se zamknuli, abychom po sebě s jinými turisty nešlapali nebo nedejbože se neshazovali, pač ochoz je úzký.
Uličky a domečky zbyly na běžnou procházku
včetně galerií, protože obrazy máme rádi, i s jistým rizikem podobrazu.
A pak tu máme brány.
Touto se projde k rybníku Svět a
soše Jakuba Krčína z Jelčan. Za ním už se rýsuje hlavní program,
místní pivovar a jeho prohlídka.
Vaří zde pivo značky Regent.
Abych to upřesnil, lázeňský balíček pro seniory dal na výběr mezi exkurzí pivovaru nebo prohlídkou zámku. Nebylo třeba o tom ani hlasovat, co by taky na zámku mohlo být asi tak zajímavější, a pak
ten se dá v klidu obejít.
Za sluncem jsme vyšli
na dlouho pěší túru až k Schwarzenberské hrobce. Průvodní slovo tu lze vyslechnout v sedě na židlích. Vleže by to bylo tématicky asi už pozdě.
Aby nedošlo k mejlce, samozřejmě, že jsme se opět namáčeli. Pro změnu jsme nepohrdli koncentratem z černého piva.
Součástí výpravy byla návštěva Českých Budějovic. Cestou do centra jsme se zastavili u tohoto pomníku. Nevím proč se nám vybavila scéna z filmu Pelíšky.
Budějovické náměstí Přemysla Otakara II. patří u nás k nejrozsáhlejším. Vévodí ji radnice se zvonkohrou a
a největší barokní kašna široko a ještě dál.
Z rozsáhlých prostorů pojďme bloudit do úzkých uliček.
Zajímavě řešená reklama.
Pro přespolního je děsně náročné vyznat se v místních vodách. Jen považte. Na břehu řeky Malše stojí věž s názvem Železná pana. Patrně se zde mučilo obejmutí ženskou. Dnes se tu turisté rádi nechávají na nábřeží mučit Radegastem v restauraci Staré časy.
O kousíček dál na břehu slepého ramena Malše stojí Dominikánský klášter.
Podél Mlýnské stoky projdeme Sokolský ostrov z Dlouhé lávky, spojující u plaveckého bazénu břehy Vltavy
se ukáže soutok Malše s Vltavou. V pozadí je vidět Budvar Aréna, hokejový stánek bronzových medailistů hokejové ligy.
Pak se ocitnete v parku s venkovskou pohodou uprostřed města. Konec místopisu. Ostatně v případě chyby mě domorodci jistě opraví.
Kdo nebyl v Masných krámech, nebyl v Budějovicích.
...Já jen aby někoho nenapadlo, že jsme kolem jen prošli. A tím bych tak nějak celou výpravu ukončil.
PŘEDEŠLÁ FOTOREPORTÁŽ VODOPÁDY V JESENÍKÁCH
