Na kole z Blanska do Brna podél Svitavy

Pro čtenáře, kreří vládnou kolem nebo jsou jím ovládáni mám tip na výlet.K tomuto poznání stačí,

koupit jízdenku se skupinovou slevou, nasednout do vlaku, překlenout po železnici i s kolem území nikoho, vystoupit v Blansku a vydat se podél řeky do Brna.

Není třeba vládnout orientačním smyslem a mapou, náš směr je hned u nádražní budovy na jih podél proudu a kolejí, což je totéž, ať už jsou cesty jakékoliv. Kousíček od nádraží, ne-li ještě přímo na jeho území, naši cestu odstartuje zatopený lom ve slunečných dnech obležený koupajícími. Jen po pár metrech se pod mostem zastavíme u soutoku Svitavy s Punkvou. Nemůžeme se splést, most je vymalován spejery. Mezi opěrnou zdí silnice a řekou se po pár metrech dostaneme z města na hlavní silnici směr Brno, jediný úsek našeho putování v plném silničním provozu. Nehledíme na dopravní ukazatele. Nečekaně živou řeku, o čemž vypovídá i svižná jízda, máme stále po pravé  ruce a trošku šlápneme jen při přejezdu  železniční tratě. Vlevo na nás vykoukne ústí dvou tunelů. Od této mety již po očku sledujeme, kde si řeka narýsovala koryto doleva pod naší silnici, abychom těsně před ní rýsovali stejným směrem a ve stejném devadesáti stupňovém úhlu. Nasměruje nás tam plechové oznámení Svitavská lesní cesta, což lze přehlédnout jen schválně.

Zde začíná pravý cyklistický ráj bez provozu  motorových vozidel. Po kilometru podjedeme trať a můžeme v láhvích nahradit energetický nápoj za čistou, pramenitou, přímo ze studánky. Tok je lemovaný stromy, zasazený do scenérie tím nejlepším architektem a také nečekaně široký i když už poněkud línější a tím i částečně zakalený. Ještě jsme ani pořádně neohřáli sedlo a už abychom opět sesedli. Tedy pokud nás a děti zajímá oslí farma, její obyvatelé a láká první občerstvení v příjemném prostředí se sádrovým čápem na střeše stánku s rozmanitými chlazenými nápoji a přesolenými tyčinkami. Možná nám k tomu zahouká vlak, ale to po celé trase. Mezi stráně smíšených lesů, které léčí oči zvláště na podzim, se už vešla jen řeka, železnice a my. Pro nedostatečně občerstvené je zastávka daná opět po pár stovkách metrů v Adamově, ale takhle bychom se daleko nedostali. Raději bez sesednutí zabočíme z úzké cyklostezky vpravo a v nulovém motorovém provozu pokračujeme mezi řekou a nádražím dál na Moravu. Máme štěstí, silnice do Bílovic je uzavřena a tak naše nohy roztáčí pedály zřejmě po nejširší cyklostezce ve střední Evropě. Dopravní značka Slepá ulice se nás a řidičů mířících do plicní léčebny v Babicích netýká. Kolem ní se také mihneme a vlastně to jen dokreslí, jakým krajem projíždíme. V místech, kde se buduje opěrná zeď, stavbou s pochopením tolerantních stavbařů prostě nějak projedeme. Projíždíme pobřežní chatovou oblasti a vše napovídá, že rekreační vyžití tu už má svoji dlouhou tradici. Netřeba spěchat, řeka přidala na tempu, a tak si můžeme při každém zastavení pokládat otázku, zda to Svitava vůbec může být. Po pár kilometrech pohodové jízdy nás vítají Bílovice nad Svitavou, kraj Lišky Bystroušky, Lesů vod a strání a dvě vily, které projektoval Mistr architekt a udržují Páni domácí. To už jsme u Sokolovny, další možné a velice oblíbené zastávky zvláště brněnských cyklokolegů. Chceme-li však pojíst skvělé cigáro s křenem a popít výborné nefiltrované  Svijany, odbočíme na ostrov. Ostatně vůně z udírny nás tam přivede sama. Z nedalekého mostu můžeme pozorovat rej pstruhů, vždyť jsme na Svitavě. Pokud pokukujeme po bohatším obědě, pak stačí za řekou vyhledat penzion U lišky Bystroušky nebo Obecní hospodu. Jsou na nás cyklisty dobře připraveni.

Pro lepší orientaci se vrátíme před Sokolovnu a ve směru toku snadno objevíme pokračování cyklostezky. Navede nás pohled na mizející cyklisty a zcela novým asfaltovým povrch. A  pak, přece nepojedeme přes most po hlavní silnici mezi auty a ještě k tomu do kopce. Stezka je opět pouze pro nás a bruslaře, některé i s kočárky, jediné dopravní nebezpečí co nám hrozí. Pokračujeme dál tunelem ze stromů, uvěznění mezi stráň a občas líně odpočívající řeku. Podjedeme koleje a najednou jsme...v Brně.

Trasa končí dalším možným občerstvením s pohledem na točnu tramvaje. Nezbývá, než se stejnou cestou vrátit. No nezbývá, jsou ještě další možnosti. Lze otočit přes kopečky, které už ale vyžadují mapu a malinko cyklistické zdatnosti a nebo pokračovat dál, stále podél Svitavy až na vlak do Brna.  Zájemcům rád poradím. Tato cesta je nepopsatelná, ale i značená a navíc stále platí to samé, cestou necestou podél řeky, tu po jednom, tu po druhém břehu a před druhým příčným  přejezdem tramvajových kolejí se dát vpravo. Tam už zřetelně vidíme Petrov, což je neklamné znamení, že nádraží je vzdáleno zhruba 1 km. Na tomto úseku by neznalé ani nenapadlo, že projeli polovinu našeho druhého největšího města. Lze pokračovat ve stejném stylu dál až k soutoku Svratky se Svitavou, ale to už není trasa, která by nás až tak úplně nadchla.