Ale že to je štreka o převýšení ani nemluvě, a ještě k tomu na kole. Občerstvení vycentrovaný, zadek usezený, nohy ušlapaný, deště a monzuny nad hlavou, ale i tak, výsledek báječný.
VŠECHNY FOTKY JSOU SAMOZŘEJMĚ MOJE
Startovalo se v Opavě před radnicí a
výprava měla pozoruhodný počet účastníků.
Opava je známa jako barevné,
a rozkvetlé město, kde
parkům vládnou ptačí zpěvy.
Však mají všude spoustu napajedel.
Na dolním náměstí na vše dohlíží Špión. Aspoň tak se toto dílo jmenuje.
Slezská Harta, hráz.
Pohled vlevo
nebo vpravo, podle toho jak se to vezme. Začala se stavět v roce 1987 a hotovo bylo za deset let. Vodní plocha má úctyhodných skoro 9 km čtverečních. Podél ní vede cyklostezka až do Bruntálu.
Osamělý cyklista na zmíněné trase.
Kdybych se zastavili na dýl, uměl bych zodpovědět na otázku významu tohoto mnohonásobného zamčení.
V Bruntálu jsme jen přespali. Příjezd večer, odjezd brzo ráno ani na fotku to nedalo a hurá směr dřevěná Karlova Studánka.
Trošku ji objedu,
nenápadně i zezadu.
A jsme zpět.
Doplníme přímo tekutiny a bidony a jede se dál.
Cestou jsme potkávali koně
i několik koní najednou, vlastně stádo.
Dolní Životice, zámek a
pozoruhodný kostel s hodinami v rohu.
Rýmařov, roztomilé kamenické dílo.
Hrad Sovinec.
Byl postavem začátkem 14. století a 2x vyhořel. V současné době se tam furt něco děje, včetně
občerstvení, před nekonečným stoupáním na Makču Pikču se hodilo.
Je třeba probudit poslední síly na barevnou procházku, a pak
vynuceni okolnostmi už jen v plné jízdě minout zámek Úsov, kde byla původně naplánovaná přestávka, ale bouřka nás hnala na vlak do Mohelnice.
Předešlá fotoreportáž NEUVĚŘITELNÝ KOCOUR MAKČE PIKČE
