Brno, defilé historických vozidel městské dopravy,

aneb špica betelná lebeda na štatlu, vo tym žádná. Městská hromadná doprava slavila 150 let od založení. Hlavní atrakcí byla vozidla, která kdy po městě vozila domácí i lonťáky. Nebyla to však jediná akce ve městě konaná.

VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ

V tento den nebylo třeba provádět průzkum, zda se na štatlu něco děje, všichni měli jasno a

vzali na Svoboďák kolem hůlky a

svatýho Jakuba na Lidickou. Na značkách zůstali jen Jošt Lucemburský a vydrátovaný tatíček Masaryk.

I na Špilasu bylo pusto a prázdno. Samostatná fotoreportáž o štatlu zde.

Bez zbytečných řečí snad jen uvedu, že před 150 lety zde vyjela první šalina, a tím byla v Brně zavedena nejstarší tramvajová přeprava v našich zemích. Po Pešti a Vídni jako třetím městě Rakouska-Uherska.To já jen aby si v Práglu nemysleli, že byli ve všem první.

To se ještě jezdilo na bioseno.

Pak se mezi lidi začala motat pára.

 poprvé vyjela roku 1884 na trati Krpole-Hlavní nádraží-Pisárky. Dodnes je to tuším trasa jedničky.

Následovala elektrifikace. První šalina vyjela do ulic roku 1900. Tohle se Tepličákům bude dobře číst, úplně první tramvaje se objevily v ulicích Teplic už roku 1895 v Teplicích. Dál už nechám fotky plynout a nezatěžovat popisem. Jako divák označení stejně neznám.

Setkání generací.

Zavěšení do kožených madel zase není až zase taková historie.

Tohle je Tatrovka

a tohle už Škodovka.

Dneska už dopravní prostředky nectí  firemní barvy, protože jak jinak se dozvědět,  kde vám třeba opraví oči.

K elektrické trakci patří i trolejbusy, vesměs škodovky, vyrobené v Ostrově nad Ohří.

Kolem jednoho z nich prošla výzvědná jednotka cizí velmoci.

V roce 1954 byla zavedena mimoměstská trolejbusová doprava do Šlapanic.

Další paráda jsou autobusy, které si i loňtáci pamatují z běžné autobusové dopravy.

Setkání generací.

Po městě nejezdí jen velkokapacitní čtyřikrát lomený šaliny,

ale také mašrutky.

Nebude od věci přidat k historii trochu současnosti v podobě technických vozidel.

Ta nejspecielnější mohou jezdit po silnici i po kolejích.

Každou dopravu musí někdo řídit a

také musí mít svoje šefy a nadšefy, kteří většinou je slíznou smetanu a

a k radosti řadových zaměstnanců odejdou neznámo kam, asi na slavnostní raut.

Na slávu se přijeli podívat i v tomto sportovním speciálu,

s tímto tatrováckým mazlem

i s trabošem cestou do Alp na ledovec.

Nezůstalo však jen o motorového pohonu. Po slavnostní trase projelo i několik desítek velocipedistů a velocipedek.

Aby toho nebylo málo, po různu byl vidět také folklór. Zatím co na Svoboďáku se už tančilo

u dominikánů se ještě připravovalo, aby nebyl kroj v ponoru.

Ale co hlavně, k občerstvení nebylo daleko a hospoda byla báječně retro a dokonale do tématu akce zapadala.

Vlastně i to pivo bylo stylový.

Co naplat všechno jednou končí, i ta nejlepší akce, a tak se na závěr všichni spokojeně rozešli, případně rozjeli domů.

DALŠÍ FOTOREPORTÁŘ  SLAVKOVSKÁ BITVA VE ZBRANI I NA ZÁMECKÉM BÁLE