aneb špica betelná lebeda na štatlu, vo tym žádná. Městská hromadná doprava slavila 150 let od založení. Hlavní atrakcí byla vozidla, která kdy po městě vozila domácí i lonťáky. Nebyla to však jediná akce ve městě konaná.
VŠECHNY FOTKY JSOU KLIKACÍ
V tento den nebylo třeba provádět průzkum, zda se na štatlu něco děje, všichni měli jasno a
vzali na Svoboďák kolem hůlky a
svatýho Jakuba na Lidickou. Na značkách zůstali jen Jošt Lucemburský a vydrátovaný tatíček Masaryk.
I na Špilasu bylo pusto a prázdno. Samostatná fotoreportáž o štatlu zde.
Bez zbytečných řečí snad jen uvedu, že před 150 lety zde vyjela první šalina, a tím byla v Brně zavedena nejstarší tramvajová přeprava v našich zemích. Po Pešti a Vídni jako třetím městě Rakouska-Uherska.To já jen aby si v Práglu nemysleli, že byli ve všem první.
To se ještě jezdilo na bioseno.
Pak se mezi lidi začala motat pára.
poprvé vyjela roku 1884 na trati Krpole-Hlavní nádraží-Pisárky. Dodnes je to tuším trasa jedničky.
Následovala elektrifikace. První šalina vyjela do ulic roku 1900. Tohle se Tepličákům bude dobře číst, úplně první tramvaje se objevily v ulicích Teplic už roku 1895 v Teplicích. Dál už nechám fotky plynout a nezatěžovat popisem. Jako divák označení stejně neznám.
Setkání generací.
Zavěšení do kožených madel zase není až zase taková historie.
Tohle je Tatrovka
a tohle už Škodovka.
Dneska už dopravní prostředky nectí firemní barvy, protože jak jinak se dozvědět, kde vám třeba opraví oči.
K elektrické trakci patří i trolejbusy, vesměs škodovky, vyrobené v Ostrově nad Ohří.
Kolem jednoho z nich prošla výzvědná jednotka cizí velmoci.
V roce 1954 byla zavedena mimoměstská trolejbusová doprava do Šlapanic.
Další paráda jsou autobusy, které si i loňtáci pamatují z běžné autobusové dopravy.
Setkání generací.
Po městě nejezdí jen velkokapacitní čtyřikrát lomený šaliny,
ale také mašrutky.
Nebude od věci přidat k historii trochu současnosti v podobě technických vozidel.
Ta nejspecielnější mohou jezdit po silnici i po kolejích.
Každou dopravu musí někdo řídit a
také musí mít svoje šefy a nadšefy, kteří většinou je slíznou smetanu a
a k radosti řadových zaměstnanců odejdou neznámo kam, asi na slavnostní raut.
Na slávu se přijeli podívat i v tomto sportovním speciálu,
s tímto tatrováckým mazlem
i s trabošem cestou do Alp na ledovec.
Nezůstalo však jen o motorového pohonu. Po slavnostní trase projelo i několik desítek velocipedistů a velocipedek.
Aby toho nebylo málo, po různu byl vidět také folklór. Zatím co na Svoboďáku se už tančilo
u dominikánů se ještě připravovalo, aby nebyl kroj v ponoru.
Ale co hlavně, k občerstvení nebylo daleko a hospoda byla báječně retro a dokonale do tématu akce zapadala.
Vlastně i to pivo bylo stylový.
Co naplat všechno jednou končí, i ta nejlepší akce, a tak se na závěr všichni spokojeně rozešli, případně rozjeli domů.
DALŠÍ FOTOREPORTÁŘ SLAVKOVSKÁ BITVA VE ZBRANI I NA ZÁMECKÉM BÁLE
