Cestování mezi domovy
TŠ
Na otázku, kde je domov, by docela určitě odpověděl každý úplně jinak. Jistě bych při uspořádání ankety dostala spoustu zajímavých odpovědí. Jedním známým citátem je vyznání pana Voskovce, který říká, že „doma jsem tam, kam si pověsím klobouk“. Jak pragmatické. Já klobouk nenosím, ale třeba bych mohla říkat, „tam, kde si odložím kabelku“, nebo… „tam, kde si mažu lyže“.
Pokoj, v němž na posteli leží můj starý plyšový pes s černým natrženým čenichem, bude vždy patřit mezi místa, na kterých nechám běžet minuty jen tak na prázdno, zatímco na stříbrném plátně mých vzpomínek proběhne film potřísněný hořkosladkým prachem. No, a pokud to ještě umocním pohledem na staré fotky, jsem jasná. Nostalgie je na světě. Pak se většinou proberu a napomínám se, že na takové kratochvíle budu mít čas, až spadnu do kategorie „stará dáma.“
Když jsem se poprvé přistihla, jak nazývám domovem místo úplně odlišné od našeho domku na jihu Moravy, kde kvetou blumy mnohem dřív, než ve vlhkém Liberci na severu, musela jsem se zamyslet nad tím, co pro mě ten domov vlastně znamená.
Tam, kde je mamka, její skvělé pomazánky a všudypřítomné květináče, z nichž čučí a bujně vystřeluje exotická i běžná flóra, jsem podle kvant vzpomínek doma víc, než kdekoliv jinde na světě. V Jiříkovicích jsem vychodila základku, střední jsem studovala o kousek dál, ale každý den jsem se vracela do stejné postele. V Jihomoravském kraji jsem se poprvé zamilovala, poprvé dostala odvahu jít sama na úřad, poprvé si našla práci. Všichni moji kamarádi si pamatují stejné akce a průšvihy jako já.
Koneckonců Jan Werich řekl: „Doma jsem tam, kde jsem hrával kuličky.“
Můj současný a nejaktuálnější život, čili státnice na Technické univerzitě, se točí kolem bytu v Liberci. Za pět let studia jsem si tu vybudovala solidní a tolik známý svět s bandou pohodových tělocvikářů. Úterní florbal v tělocvičně, pohupování s přítelem Bóšou v sedáku na skalách v okolí, vyučování angličtiny, abych si vydělala na nájem a další studijní výlohy. Jo a samozřejmě škola, abych nezapomněla. Běhání na přednášky do budov rozesetých po celém městě v přestávkách mezi výukovými bloky. Dobývání se na studijní oddělení, zásadně mimo úřední hodiny, s nejurgentnějšími malichernostmi.
Každý rok musím tucetkrát odpovídat na otázku: „Co tě sem vedlo?“ Už nad tím ani nepřemýšlím a odpovídám: „Prostě život.“ Podat si přihlášku na univerzitu z druhé strany republiky nebyl příliš uvědomělý počin, ale stalo se, jsem tady a jsem tady správě.
Jestli platí, že domov je tam, kde se cítíme nejlépe, pak je otázkou přežití najít si místo, kam utečeme před světem (ať už v dané chvíli mluví jakýmkoliv jazykem), abychom mohli chvíli volně dýchat. Já jsem si takových koutků našla víc. A protože v každém z nich se nachází část mých věcí, musí to znamenat jediné – jsem doma všude.
Nedávno mi před odletem z Turecka zbyl na posteli balík věcí, které se už nevešly do zavazadel. Rozhodla jsem se, že otestuji poštovní spojení Turecko - Česko a nechám si ho poslat. Spolubydlící Serkan se mnou souhlasil, doslova řekl: „Problem yok!“ Všechno jsme zamotali do černého tlustého igelitu a omotali lepicí páskou. Pak přišla řada na adresu. Ve hře jich bylo hned několik. Šlo jen o to, kterou z nich tedy vybrat. Věděla jsem, že po příletu budu v Liberci. Nechat balík odcestovat do Jiříkovic by nebylo praktické, i když jistě pohodlné. S přítelem máme nový podnájem a uvést naši libereckou adresu byl v tu dobu ještě risk, ale zdálo se mi roztomilé dostat hned po nastěhování poštu, a dokonce balík! Když jsem ještě bydlela na kolejích, nechávala jsem si důležitou poštu posílat na adresu Bóšových rodičů. To se sice osvědčilo, nicméně zdálo se mi neohleduplné nechat budoucí tchýni běhat po úřadech kvůli balíku, ze kterého bych pro ni později ze své cesty vytáhla dárek.
Nakonec jsem Serkanovi něco napsala na lístek s důvěrou, že to pošle brzy a odjela kvapem na letiště. Hm... Kdybych si jen pamatovala, kterou adresu jsem nakonec zvolila! Nemusela bych už dva měsíce cestovat mezi různými domovy, abych zkontrolovala, jestli balík už došel.
Tereza Šírová
Hurá, můj syn je nachlazený!
Moderní lékařství si už poradilo s mnohými hrozbami. Jak si poradí se zájmy farmaceutického průmyslu a obhájí si skutečnou vědeckost a Hippokratovu přísahu, to se necháme překvapit.
Tereza Šírová
O přítomnost tolik nejde. Jde o to, jak to bude vypadat na fejsbůku
O tom, že co je důležité, se odkládá na později. Například taková PŘÍTOMNOST. TADY a TEĎ.
Tereza Šírová
Děravá hlava, děravé srdce - díky Bohu!
Zapomínání většině z nás ztěžuje život. Ale co je ve skutečnosti horší, je neschopnost zapomenout, i kdybychom třeba i stokrát chtěli.
Tereza Šírová
Krev není voda
Nikdy jsem se necítila silnější a stabilnější. Nikdy jsem necítila takový pocit integrity jako teď. Strávila jsem spoustu hodin nad rodinnými alby a vychutnala si dlouhé rozpravy s nejstaršími členy rodiny. Stopovala jsem svou krev až k přelomu 17. století.
Tereza Šírová
3 věci, které je nutno koupit v Ugandě
Cesta do Afriky byla fajn. Letěli jsme letadlem. Výstup na letišti byl drastický kulturní šok, a od té doby už vše bylo jenom jedno dlouhé duchovní cvičení. Ale nechci, tady dneska moc filozofovat. Takže čistě prakticky.
Další články autora |
Královna fetiše rozdráždila Ameriku. Její fotografce se klaní i feministky
Seriál „Nejkrásnější fotografka“ či „nejlepší pin-up fotografka na světě“. Taková čestná přízviska si...
„Krok ke třetí světové.“ Ukrajinci zasáhli klíčovou ruskou radarovou stanici
Ukrajinská armáda zřejmě tento týden zasáhla významnou ruskou radarovou stanici, která je součástí...
Turek: Z Nerudové mi bývá špatně, o hlasy komoušů a progresivistů nestojím
Bývalý automobilový závodník a lídr Přísahy s Motoristy Filip Turek patří mezi černé koně...
Česko explodovalo zlatou hokejovou radostí, fanoušci v Praze kolabovali
Česko v neděli zažilo hokejový svátek. Fanoušci vyrazili sledovat finále mistrovství světa na...
Pavel se zranil na motorce. V nemocnici na pozorování zůstane několik dní
Prezident Petr Pavel se zranil při jízdě na motorce. Zranění nejsou vážná, ale vyžádají si...
V Gaze se 70 procent pomoci z moře ukradlo. Hamásu se „odklánění“ hodí
Premium Plán amerického prezidenta Joea Bidena nakrmit Gazu pomocí plovoucích přístavů dostal ránu...
Poslední šance dostat dítě na tábor. Co se letos mění a kde ještě hledat místo
Premium Čarodějnickými hábity, klobouky a nezbytnými hůlkami se děti z Teplic na rozdíl od filmového...
Rusko je agresor, připustil lídr SPD Mach. Chce zrušit Green Deal
Stanovuje si troufalý cíl zrušit Green Deal, zpochybňuje závazek přijmout euro a připouští, že...
Fackují ho, kopou, ničí mu foťáky. Ale stařičký král paparazzi stále fotí
Seriál Jedenáctkrát mu zlomili žebra, jednou ho pobodali, sto osmdesátkrát byl v nemocnici. Naposledy...
Seznam rubrik
- Ze života novomanželky
- Má bedlivá pozorování
- Zcela zásadní lekce života
- (Ne)skutečné (ne)události
- Afrikou na kole
- Skleněným okem
- Osobní
- Nezařazené