Předražené starší nájemní byty vylidňují centra našich měst

Po skončení regulace nájemného se platby za metr čtvereční vyšplhaly místy až na 100 korun. Vysoké tržní ceny nájemného v centrech měst přinutily léta tam bydlící obyvatele se rychle vystěhovat...

Ne každý může bydlet v moderním bytě na předměstí.

Představy majitelů nemovitostí, že nájemníci v jejich

městských bytech budou schopní platit stále více za

nájemné snad do nekonečna, se většinou nenaplnily.

Řada bytů v domech starých téměř sto let bez výtahů

a dálkového topení, se starými a netěsnícími okny zeje v centrech větších měst prázdnotou a peníze na jejich rekonstrukci jsou stále v nedohlednu. Původní záměr vyššími cenami nemilosrdně vystrnadit z bytů starší nájemníky, kteří v bytech velikosti 5+1 platili 40 let předtím celkové nájemné jen asi 2 tisíce korun a nahradit je více solventními uživateli (tedy přeměnit byty na lékařské ordinace, notářství, luxusní obchodní pasáže a galerie nebo kanceláře zahraničních firem), ve většině případů zatím nevyšel. Na stovky žádostí o výměnu obecních bytů s nižším nájemným na předměstských sídlištích jsou stále k dispozici přitom bytů pouze jen desítky.

Staré poschoďové domy se zákazem parkování na ulicích i na vnitřních dvorech s páchnoucími popelnicemi. S hrůzostrašnými sklepy na uhlí a s hlodavci. S byty bez telefonních linek a společných TV antén, místy i bez přívodu plynu a se starou elektroinstalací, se starými vodovodními přívody a odpady v téměř již havarijním stavu, si neví rady nejen jejich majitelé soukromí, ale také už ani obecní úřady. Čím déle nebude byty nikdo obývat, větrat a v zimě vytápět, tím větší škody v nich z důvodu neobydlenosti budou vznikat /opuštěné byty je nutné proti násilnému vniknutí navíc ještě hlídat/.

Téměř všichni se dostali díky zákonu o deregulaci nájemného do dokonalé pasti. Majitelům, kteří měli velké oči, se vidina očekávaného bezpracného vyššího zisku od bohatých firem za pronájem velkých, původně úřednických bytů z 20. let minulého století, rozplynula jako pára nad hrncem. Mladší zájemci o bydlení za 80 až 100 korun za metr čtvereční podlahové plochy mají představy zásadně jiné než jaké nabízejí v centrech měst na dobré adrese na pěší zóně majitelé právě ve svých starších poschoďových činžovních domech.

Zákonodárci bydlí na účet státu zadarmo a při tvorbě zákona o deregulaci nájemného, prý ve snaze vytvořit na základě podlahové plochy bytu spravedlivější tržní ceny bydlení, aby jeden snad nebydlel téměř zadarmo a druhý za přemrštěnou cenu,nevzali v úvahu pár detailů, které do zákona nezakotvili. A tak začali rychle a ve velkém počtu vyrábět z dříve spořádaně žijících občanů, kteří se náhle ocitli na hranici bídy bez dalšího mezistupně přímo ihned bezdomovce. Například:

1. Starobní důchodci a všichni další bydlící pouze na podnájmu v bytech, kde nemohou být přihlášeni k trvalému pobytu, na příspěvky na bydlení nemají nárok a vysoké nájemné nezaplatí. Ovšem na rozdíl od: 2. Trvale nezaměstnané jisté menšiny v produktivním věku, která zcela zadarmo na účet státu bydlí pomocí sociálních dávek v bytech, kde jich může být přihlášeno klidně 20 tak dlouho, dokud byty beztrestně zcela nezničí, tedy nevybydlí. Přitom ale: 3. Obce nemají žádný nástroj, jak by v době povodní mohli třeba losem zdarma přidělit občanům, kterým byl v nezáplavovém území zcela zničen pojištěný byt nebo dům (za podmínky, že jsou zaměstnáni a mají odpracováno aspoň 10 let), neobydlený byt v majetku nejbližšího města. V bytě pět let nebudou platit nájemné a pomocí bezúročné půjčky provedou jeho základní rekonstrukci.

Zákon o sociálním bydlení, který by měl jasně stanovit, kdo z občanů bude za bydlení v ČR platit jako mourovatý a kdo bude i nadále na účet státu bydlet zdarma, dodnes přes různé sliby politiků parlamentních stran žádný neexistuje. Úplně stejně, jako dodnes ještě neexistují před mnoha lety známým politikem slíbené protipovodňové hráze (od bodrého tlouštíka s bradavicí v pláštěnce a v nápadně čistých holínkách).

Jen co zakrátko opadne voda, politikové (co jsou za vodou neustále), se začnou rok před volbami předvádět a zase nám do zblbnutí slibovat a opakovat, co nám všechno postaví, jaké zákony schválí a jak se dobře budeme mít. Stačí si jen vzpomenout, co nám slibovali minule - a všechny, kteří svoje sliby nesplnili - poslat příště už konečně a navždy někam.

Foto u perexu a článku: autor.