Komu není rady, tomu není pomoci. Na náledí mají zimní pneumatiky přilnavost úplně
stejnou, jako ty letní. Kdo na to zatím nepřišel, bude velmi nemile překvapen.
Na led byly dříve úplně nejlepší pneumatiky s malými protismykovými hroty...
Jenže ty byly ocelové a ničily suché vozovky. V hlubším sněhu byly zcela neúčinné. A proto bylo jejich používání za pár let zakázáno. K napsání následujících řádků mně navedl blog Ivo Rottenberga ze dne 15.11., pod názvem: "Je s podivem, že v polovině listopadu", který tak trochu jen doplním. Typické zimní pneumatiky z dob před 30 lety s desénem OR 7 měly vysoké špalky a byly vhodné do sněhu všech kvalit (čerstvě napadaného a nebo už do rozbředlé prosolené kaše). Na suché silnici pak dokázaly ovšem nehezky rozdrnčet celé auto. S dnešními zimními pneumatikami nemají ty staré už téměř vůbec nic společného. Přesto všechno i dnes průměrná zimní pneumatika s desénem šípového klínu na vrstvě 20 centimetrů prašanu v podstatě už končí a je nutné montovat řetězy. Proto platí, že ani dnešní zimní pneumatiky nejsou žádnou zázračnou spásou. Řidiči nedovolují jet úplně automaticky v každé situaci na kluzké vozovce rychleji a také tak stejně bezpečně, jako v létě na gumách letních. Za posledních 30 let se klimatické podmínky u nás změnily natolik, že se stále častěji vyskytují mlhy a dokonce i smog. Dříve k nám dovážené francouzské vozy byly osazeny předními mlhovkami se žlutými skly. Žlutě svítící mlhovky byly mnohem lépe viditelné, než ty bílé. Je s podivem, že na nové vozy se stále ještě dnes přední mlhovky nemontují standardně. Většinou jsou až v příplatkové výbavě. Místo různých nepotřebných cingrlátek by tak byly mnohem užitečnější. Kromě mlhy jsou zvláště za hustého sněžení ve tmě, zcela nepostradatelné. Podobně nedůvěřivě se před 20 lety tvářila naše policie u dovážených vozů na "třetí brzdové světlo". Měla už dokonce chuť přinutit jejich majitele, aby si to světýlko raději přelepili páskou (protože prý nebezpečně oslňuje!). Kdo nemíní respektovat, že je třeba 8 pod nulou (kdy už přestává fungovat sůl a sníh se mění na hmotu podobnou hrubé mouce) a z kaluží se znovu dělá led, tomu stejně žádné zimní pneumatiky nikdy nepomohou. Pro nepoučitelné žádné rady neplatí. Ale třeba tato jedna nějakému zimnímu nováčkovi, kterému jde o život na silnici každou vteřinou úplně stejně, jako tomu hazardérovi, snad ochrání před pokřivením aspoň plechy. Asi ze všeho nejhorší je zcela nečekané mrznoucí mrholení. Autorádio je dobrá věc. Proti tomu, že si jej někdo pustí na plné pecky, (že je zvenku slyšet jen duc, duc, duc), taky nelze nic namítat, ale v zimě je občas rozumné rádio vypnout a poslouchat kola, která se točí pode mnou. Když šumí voda, je to dobré. Ale až nastane klid a nejsem na suchu, tak jsem zcela určitě na náledí! Pomalu ubrat plyn a pokud je to možné, pravými koly opatrně najet na štěrkovou krajnici nebo tamtéž na nízkou vrstvu sněhu. Tak aspoň u půlky auta budu mít jistotu, že se nebudu bezmocně klouzat. Nevjedu nechtěně aspoň do protisměru a nebo do něčeho nevrazím. Ale samozřejmě, nemohu jet přitom stovkou, ale jen třeba 40 a nebo dokonce i krokem.
