Dienstbierova "šestiletka" pro začleňování Romů (5. část)

Ve "Strategii romské integrace do roku 2020" se na str. 64 a 67 píše, že vážnější problémy se zajištěním sociální a zdravotní péče se týkají hlavně obyvatel tzv. vyloučených lokalit, včetně Romů...

O tom, jak vysoce účinná byla předchozí "Koncepce romské integrace na období 2010-2013" (vypracovaná v prosinci 2009 Fischerovou vládou, přesněji Radou vlády pro záležitosti romské menšiny a Odborem lidských práv a ochrany menšin Úřadu vlády ČR), údajně mocně podporovaná starosty obcí a hejtmany všech krajů, svědčí analýza společnosti GAC: "Počet chudinských čtvrtí, obývaných převážně Romy se od roku 2006 zvýšil z tehdejších 300 na dnešních 606 a původní množství jejich obyvatel vzrostlo z 80 tisíc na 115 tisíc osob" . Bližší podrobnosti viz novinky.cz/domaci/370609-pocet-romskych-ghett-se-od-roku-2006-zdvojnasobil.html

Přestože Romové, kteří ještě nikdy nepracovali a do solidárního systému zdravotního pojištění dodnes nepřispěli ani jedinou korunou, dostávají vedle občanů výdělečně činných či starobních důchodců - zdravotní péči na stejné úrovni. I když dnes žádná možnost připlatit si za nadstandardy u nás neexistuje, romská menšina je i tak toho názoru, že na rozdíl od menšin Slováků, Ukrajinců, Poláků, Vietnamců a dalších, je v přístupu k lepší zdravotní péči diskriminována...! Ve zcela odlišné situaci se nachází nárok občanů na sociální služby (kam patří např. osobní asistence, pečovatelská služba, služby rané péče, denní a týdenní stacionáře, azylové domy a další). Jenže na rozdíl od v podstatě bezplatné zdravotní péče, jsou kromě sociálního poradenství poskytovaného zdarma, všechny další sociální služby zpoplatněny! Jednak pomocí státního příspěvku na péči (podle přiznaného stupně závislosti v rozpětí 800-12.000 Kč měsíčně) a asi v 95 procentech z finančních prostředků samotných uživatelů sociálních služeb. Bližší údaje viz socialnipece.brno.cz/texty/5/podmenu/95/prispevek-na-peci/  nebo  mpsv.cz/cs/18661

V 8. kapitole "Zajištění rovného přístupu Romů k sociálním službám a ke zdravotní péči" se na straně 63 Dienstbierovy "Strategie romské integrace do roku 2020" píše: "Zdravotní stav Romů žijících na vyloučených územích je v porovnání s většinovou populací horší v mnoha ukazatelích: střední délka života je o 15-10 let kratší než u většinové populace, Romové často trpí cukrovkou, kardiovaskulárními onemocněními, postižením pohybového aparátu a duševními poruchami. Problémy v přístupu ke zdravotní péči u tzv. sociálně vyloučených Romů nebo Romů sociálním vyloučením ohrožených souvisejí s nízkou informovaností a povědomím o právech a povinnostech jako pojištěnce veřejného zdravotního pojištění" .  Skutečnost, že se nepřizpůsobiví Romové přizpůsobovat a začleňovat do většinové společnosti v podstatě ani příliš nemusí, dokládá další text na straně 67, (který zadává úkol ministerstvu zdravotnictví): "V rámci minimalizace případných nedorozumění a konfliktních situací vyplývajících z kulturní odlišnosti by měl být kladen v průběhu výuky na pregraduální i postgraduální úrovni větší důraz na vztah zdravotnických pracovníků k příslušníkům menšin, dále na pravidla vzájemné komunikace, která významně ovlivňuje kvalitu péče".

Na straně 65 "Strategie romské integrace do roku 2020" (kde ministerstvo práce a sociálních věcí jako gestor - vybízí ke spolupráci kraje, obce, nestátní neziskové organizace a církve jako poskytovatele sociálních služeb), se píše: "Klíčovým nástrojem sociální pomoci jsou pro oblast sociálního začleňování sociální služby. Proto je jednoznačnou prioritou navýšení kapacit a financí v sociálních službách. Situace některých romských klientů (případně skupin) se může v některých směrech odchylovat od potřeb klientů z většinové populace (např. v důsledku přetrvávání některých tradic, zvyků). Je proto žádoucí, aby poskytovatelé sociálních služeb si byli možných specifik romských klientů vědomi a byli na ně připraveni. Z tohoto pohledu je žádoucí, aby v týmech poskytovatelů sociálních služeb pracovali Romové, kteří tato specifika znají a mají dále v intencích zákona o sociálních službách možnost zvyšovat si své znalosti a kompetence formou dalšího vzdělávání" .  Bližší údaje viz romea.cz/dokumenty/strategie-romska-2020.pdf

Ze sociálních služeb je i nadále největší zájem o Domovy pro seniory. Podle údajů z roku 2012 bydlelo v ČR v plně obsazených (krajskými úřady registrovaných) Domovech pro seniory cca 39 tisíc osob. Ale protože žádné další Domovy ve větším počtu postaveny nebyly, o umístění marně žádá asi 60 tisíc seniorů. Více viz lidovky.cz/mista-v-domovech-pro-seniory-nejsou-dbs-/  Pro umístění občana (staršího 65 let!) do Domova seniorů, je nutné podat žádost. Není těžké odhadnout, komu asi tak posudková komise (když se v nějakém Domově uvolní místo po někom, kdo tam nedávno zemřel), udělí přednost? Zda tomu, kdo pracoval 45 let a nebo tomu, kdo nepracoval nikdy a nebo sotva 1 rok a nárok na starobní důchod nemá? Romští aktivisté svým utlačovaným svěřencům asi zatím neřekli, že i když lze v Domovech seniorů obdržet od státu na stravu měsíčně asi 5 tisíc korun (170 Kč denně) - zbytek ostatních nákladů pro tamní pobyt si klienti majority celkem běžně hradí sami ze svých důchodů. Ovšem i zde je ve vyjímečných případech (zvláštního zřetele hodných) možné pobyt v Domovech seniorů uhradit také pomocí "sociální dávky pomoci v hmotné nouzi", známé jako doplatek na bydlení. Viz portal.mpsv.cz/soc/hn/obcane/bydleni 

Kvůli tomu, že mají nárok na pouhé výjimky, mnozí dříve narození, dosud nikdy nepracující, zvyklí žít na účet státu zdarma, kteří na sociální ani důchodové pojištění nezaplatili vůbec nic - a nyní, když je stát celých 25 let laskavě neoslovil a nedal jim žádnou práci (minimálně za tolik peněz, jako jsou jejich sociální dávky) - zůstali navíc bez nároku na starobní důchod! Proto se velmi rozhořčeně svým pohledem na věc "naprosto oprávněně" Romové domnívají, že jsou ve snadném přístupu k sociálním službám přímo nehorázně diskriminováni...!!