Polsko dobře znalé těžkopádných a byrokratických poměrů v Evropské unii asi doufá, že
do doby než se něco vyšetří, všechny jejich důkazní potraviny hezky sníme. Pro nás
zákazníky je tedy nejjednodušší vyhlásit polským potravinám bojkot...
V jakých potravinách polská silniční sůl může být, zřejmě ministr Bendl vůbec neví a tím je nám platný úplně stejně, jako mrtvému zimník. SZPI (Státní zemědělská a potravinářská inspekce) se určitě snaží, ale všechno zachytit nemůže. Snaha o zákaz dovozu polských potravin k nám může trvat bůhvíjak dlouho a nebo se vůbec nepodaří. Jinými slovy z důvodu, že jsme pro Poláky "jen zmlsané hysterky". Co nám léta tak chutnalo, najednou nechceme. 10 let předtím nám jejich silniční posypová sůl v potravinách nevadila a najednou ano? Kdyby nám řekli: "Stalo se, litujeme toho, omlouváme se, zboží stáhneme!". Ale tímto jejich vyděračským stylem (a ještě jak s námi zatočí, když nebudeme jejich potraviny chtít!), se snad přece mezinárodní obchody v Evropě nedělají. A nebo už ano? Co všechno si mohou oficiálně Poláci k nám dovolit a ještě zatajit odkdy a v jakém množství a kam všude ty svoje šmejdy asi tak nacpali, je vážně neuvěřitelné! Česká strana je zatím téměř bezmocná a jsem zvědav, jakých šílených absurdností, vedle těch, které k nám už od severních sousedů přišly, se ještě dočkáme! Solný skandál, navíc okořeněný vaječným práškem bez vajec, je překrásnou a také klasickou ukázkou toho, jak ve skutečnosti doopravdy funguje celá ta slavná, silná Evropská unie. Z pohledu nejednoho eurokomisaře za půlmilionový plat zcela určitě naprosto báječně - a ti ostatní ať si klidně trhnou nohou. Nedostatkem kvalitní soli přímořské Polsko spolu se solnými doly ve vnitrozemí a navíc jako uznávaný agrární stát, určitě netrpí. Vtip je pouze v tom, že silniční sůl je o hodně lacinější a výrobcům potravin pomůže k většímu zisku. Pro tvrzení, že všechny polské potraviny závadnou sůl neobsahují, nemá český zákazník vlastně vůbec žádnou záruku. Být tam tedy může a nemusí. Pokud ovšem Poláci zatloukají, tím více je nutné být ve střehu. Díky handlu, jako přirozenému obchodnímu talentu Poláků, je možno předvídat, že jejich sůl se pro nulové kontroly dostala i mimo hranice Evropy už hodně daleko. Mezi největší prodejce polského zboží u nás patří s titulem Obchodník roku 2011, řetězec Lidl. Bude se možná vztekat, protože jeho tržby půjdou dolů. Pro ty, kteří tam nemají čas mezi regály polské zboží s obsahem soli luštit s lupou, dodávám následující seznam. Tak například - třeba uzeniny, paštiky a konzervovaná masa pod značkou Pikok, šunkové delikatesní maso Baroni, sleďové závitky Nautica, pomazánkové margaríny Promienna, tavené sýry Kiri, polotvrdé sýry Bluedino, loupané arašídy Circuss, sterilovaný salát z bílého zelí Chira, kečupy, česneková omáčka a sypké směsi koření Mikado, sušenky a jiné pečivo Fastino. Záhadný vaječno-bezvaječný prášek může teoreticky být také ve vaječných vlasových těstovinách Tiradell. Není nad to, když si zákazník může z bohaté nabídky zboží sám svobodně vybrat. Jak se budou tvářit obchodníci na rostoucí hromady neprodaného zboží polské výroby dalších značek ještě navíc také v jiných obchodních řetězcích, tedy vážně opravdu nevím.
