Pořád dokola křesťanké hodnoty. Jakmile z velkoměsta směrem k vesnici nebo z podhradí na Hrad zazní nějaká novota, je třeba na obranu starot vytáhnout tradiční křesťanské hodnoty. Nutno podotknout, že křesťanské hodnoty se dotýkají většinou sexu. Skoro by se dalo říct, že křesťanské hodnoty se v 21. století smrskly na misionářskou polohu propagovanou kněžími, jichž snad většina ji neprovozuje, nebo dědky, kteří ji sice provozovali, ale už zapomněli.
Chtěl-li bych se aspoň na chvilku oprostit od falešných slůvek jako "měšťácká morálka", která patří spíš do slovní zásoby čtenářských deníků, dalo by se do křesťanských hodnot zahrnout asi hlavně Desatero přikázání. Takové to nepokradeš a další zákazy.
Ne že bych chtěl rýpat, ale zlodějům sekali pazoury o dost dřív, než někdo vynalezl Ježíše Krista, stejně jako nedopadl dobře cizoložník, který líhal s ženou bližního svého, bez ohledu na to, jestli ji musel žádat. V lepším případě dostal obšourník jen křesťansky přes hubu.
To, čemu církev a Klaus říkají křesťanské hodnoty, nazývám slušným vychováním a církev nebo hradní příprckové jsou ti poslední, kdo by mě v tom mohli chtít školit. Ani štít v podobě Bible na mě neplatí. Křesťanské hodnoty jsou něčím, na co nemá žádné současné náboženství patent. Včetně křesťanství.
A víte co? Nejsem křesťan. Takže se možná budu chovat jako dobytek. Uvidíme, jak nekřesťanské nehodnoty po čase vyhodnotím.
