Nejsem demonstrační typ. Ne snad, že bych se styděl nahlas říct, co si myslím. Stejně tak bych tohle právo naší „civilizované“ země chtěl ubírat. Ale záběry z demonstrujícího davu ve mně vzbuzují nefalšovaný odpor a děs.
Protivládní demonstrace, aspoň ty, které si pamatuju, jsou dle obrázků z davu složeny z idividuí navýsost pochybných, které potkat jednotlivě, přecházím radši na druhý chodník, a potkat jich partičku, rovnou zahazuji peněženku a zdrhám. Těmhle lidem beztak o nic jiného než o cizí peněženky nejde. Dřív si k nim hledali cestu prostřednictvím voleb. Hlupák zvolil mizeru a tihle dva mi pak kazili život. Říkají tomu demokracie. Dneska stavějí barikády, scházejí se koni pod ocasem (proč zpod ocasu občas něco nevypadne?) a řvou, protože si myslí, že kdo řve, je slyšet. Když jim dáte k puse mikrofon, radši byste ho hned chtěli vyměnit za nočník.
Holešovská výzva je další jednání z tragikomedie křiklounství se starým známým „odborářským“ jádrem, které vedou „obyčejní lidé“, jak se dnes konspiračně označují taxikáři, majitelé autobazarů, „nízkopříjmové skupiny“, „nepřizpůsobiví“, „mladé rodiny s dětmi“ a důchodci. Jakkoliv chápu nelehkou životní situaci těchto lidí, kterým já říkám občané, ptám se, co dělají ti ostatní, kteří nejsou výše vyjmenováni? Aha, pracují. To jsou ti, díky nimž nepřizpůsobiví neryjí rypáky ve hlíně, ale v korytě. Umělé vyvolávání třídního boje už tady bylo a žít v tom nechci a nebudu.
Pokud platí staré známé schéma, že současná opozice je příští vláda, jsem zvědav na situaci, až se ti poctiví pracující, na které dolehne „sociálně spravedlivé“ přerozdělení levicové vlády, sejdou taky pod koněm. To bude novinka!
A Holešovská výzva? Až si její mluvčí uvědomí, že anarchie není režim, že umět mluvit není umění se vyjadřovat a nakonec, že osm tříd základní školy neopravňuje k vedení státu, můžeme se bavit dál. Tahle iniciativa musí svojí příliš průhlednou intelektuální prostotou skončit tam, kde patří. Pod koňským zadkem. Takže tam, kde je teď.
