Nikdy jsem neměl rád, když se herci veřejně vyjadřují k politickým otázkám. Záměrně nepoužívám termín „celospolečenské otázky“, protože společenské vědy se posunuly do zcela pavědní roviny, kdy cílem je jen vršit ony zmíněné otázky a nepřinášet odpovědi. Chápejte, ne, že bych chtěl hercům upírat jejich názor nebo možnost svobodného projevu. Jen nechápu, proč když vidíme, že něco nefunguje, běžíme za stěží středoškolsky vzdělanou herečkou a s očima navrch hlavy se ptáme, "co si o TOM myslí".
Máme dělbu povolání, každý dělá, co chce (ne, co umí), a jednou za čas může jít k volbám, aby dal hlas tomu, kdo si jako povolání vybral politiku. A to platí i pro herce, kteří si za své povolání vybrali prodávat platícímu publiku své emoce, nebo chcete-li přetvařovat se. Je to vlastně taky jistý druh prostituce, ale to je jediné, co mají herci s politiky společného.
Možná ale jen pláču na špatném hrobě a řekněme třeba taková Iveta Bartošová je jen nerozpoznanou fenomenální myslitelkou, jejímž analytickým schopnostem většina lidí nestačí. Já Ivetě tedy nestačím vůbec. Co když je pravým zdrojem mého odporu k "celospolečenským bilancím známých osobností" fakt, že těm plkům tak velká část národa naslouchá? Je opravdu jednou z typicky českých vlastností, že co řekne Krampol nebo Bohdalka, musí být pravda? Dodává pitvoření se v zábavných pořadech punc důvěryhodnosti?
Herci, hrajte! Ale je mi úplně jedno, co si myslíte o politice. Jen proto, že jste herci a v papundeklových studiových šencích se scházíte v partičkách, kde si vyprávíte o trapasech na place před dvaceti lety, by mě to mělo zajímat? Třeba si napište..... blog!
