Wolf - pokleslá reklama na volby

Pohanka, Melčák, Snítilý, Wolf. Znáte tyto jména ?  Pokud ne, patříte mezi mimořádně šťastnou skupinu spoluobčanů. Také bych je nechtěl znát. Ale mám smůlu, sleduji veřejný život. A co třeba Hovorka, Zubová, Jakubková nebo Tlustý ?  Říkají jim rebelové. První skupině poslanců pak přeběhlíci nebo zrádci.

Hrajete šachy ?  Já si někdy partičku dám. Na šachovnici proti sobě stojí bílé a černé figurky. Na každé straně šachovnice je jich 16 . Anebo fotbal. Teď je ho plná TV. Na každé straně hřiště ho hraje 11 hráčů. Jedni mají modré dresy, druzí třeba oranžové. Zatím jsem nikdy v šachu nezaznamenal, že by některá z bílých figurek přeběhla k černým (státotvorně).  I ve fotbale se těžko stane, že by oranžový hráč v půlce zápasu navlékl modrý dres a kopal za soupeře.

Ne tak v politice...  Rozdíl mezi hrou a politikou je v tom, že politik je do své funkce volen. Člověk by skoro očekával, že to bude znamenat vyšší stupeň odpovědnosti k těm, kteří politika volí. Ale je k zamyšlení, že nikým nevolené figurky nebo fotbalisté, si zachovávají své barvy a dresy ,zatímco volení politikové je tak snadno a s lehkým srdcem odhazují.

Ano vím. Mandát poslance je individuální a podle Ústavy je poslanec odpovědný především svému svědomí. Zřejmě tomu svědomí, které se přihlásilo k programu své strany a pak ho, ať už pod tlakem nebo z jiných důvodů, odhodilo v dál. Ptám se, jak kvalitní je to svědomí ?  Nikomu neupírám nárok na vývoj. Jen mi přijde nevhodné, když se osoba právě procházející bouřlivým myšlenkovým vývojem, vymlouvá na jiné zástupné důvody.

Většinou je takovou oblíbenou výmluvou pojem "tlak". Na nebohého pana poslance někdo tlačí. Ať už formou SMS, nebo jiných výhrůžek. Modří říkají - to tlačí Tvrdík. Oranžoví říkají - to tlačí Dalík. A utlačovaný nebožák ?  Od toho se nedozvíme samozřejmě nic. Proč taky ?  Jsme přece jen beztvará hloupá masa, která mu v náhlém pomatení mysli dala svůj hlas.

K čemu jsou volby ?  Voliči určitým způsobem rozdají své hlasy, podle nich se rozdělí křesla. Jednou to vyjde tak, jindy zase trochu jinak. Co na tom, že občas vyjde rovnováha sil ?  Je to snad jasný vzkaz politikům - jednejte a domluvte se, zachovejte si však tvář. Ale v tom se odněkud z temnot vynořují šedé eminence a začíná nepřehledné hemžení a převlékání kabátů. Z bílých figurek jsou najednou černé, oranžoví fotbalisté se soukají do těsných modrých dresů.

Jaké z toho plyne poučení pro voliče ?  Může být jenom jedno jediné. NEVOLIT. Není totiž proč. Volit s vědomím, že když jako voliči nastavíme poměr sil, bude tento vzápětí překopán Dalíkem nebo Tvrdíkem, nemá opravdu žádný smysl. Skoro by bylo efektivnější, kdyby si do Sněmovny sedli jen oni dva a rozdali si svůj lobbingový duel před zraky všech.

Politice chybí osobnosti. Uzlíčky nervů, které se nechávají zatlačit do kouta do ní nepatří. Podle mě do ní nepatří ani nikým nevolení Dalík a Tvrdík. I když vím, že tu byli, jsou a budou. Můj hlas u toho s dovolením však určitě už nikdy nebude. Reklama na volby na mě zabrala. Naprosto spolehlivě se žádných dalších už nikdy nezúčastním. Možná přesně to je cílem. Stačilo to říct i jednodušeji. Pochopil bych....