Praha, matka měst blahoslavená

Praha - matka měst, stověžatá, magická, historická, multikulturní... Nevím, kolik ještě dalších přívlastků si město nad Vltavou zaslouží. Vždy, když Prahou procházím, zní mi v uších melodie a text písničkáře Vladimíra Merty. Pojďme se spolu s ním, projít Prahou i teď.

"Sláva tobě Praho matko blahoslavená,V průsečíku dávných cest jantaru stavěná". Sláva tobě Praho. Po čase tě zase vidím. Nevím čím to, ale většinou mě vítáš pořádně zataženou oblohou a bouřkovými mraky. Snad ukážeš i svoji přívětivější tvář. Hned po příjezdu vidím ten shon a pohyb, který "u nás na venkově" přece jen není tak intenzivní. Snad je to právě tím, že stojíš v průsečíku dávných cest a jantarových stezek.

"V pozůstatcích vlhkých vůní cítíš keltská opida, V žaláři národů spíš - čekáš co ti Vídeň dovolí a dá". Dnes Vídeň nahradil Brusel, ale ten žalář národů vlastně není tak špatná myšlenka. Rozhodně ti Praho nejde upřít význam pro Evropu a polohu v jejím samém srdci. Procházím se a nestačím sledovat, kolik národností zde potkávám. Jeden poznatek ve srovnání s minulou návštěvou ale mám. Ubylo Japonců a přibylo Rusů.

"Temná zákoutí Týnského chrámu - Praha husitská, Alchymií věků dýcháš rudolfínská
magická". Zákoutí Týnského chrámu patří k mým nejoblíbenějším. Tady se cítím opravdu dobře, obdivuji chrámovou výzdobu a cítím sílu tohoto místa. Letos navíc "objevím" i kostel Panny Marie Sněžné a ten si okamžitě získává moje sympatie. A co charakterizuje magickou Prahu lépe, než Zlatá ulička ? Právě tady bydleli alchymisté sezvaní z celého světa císařem Rudolfem II..

"Pootevřenými veřejemi Evropy řve své sny sprostá Praha nevěstek, Praha dobývaná pleněná sama v sobě dusí vztek". Sprostou Prahu nevěstek reprezentuje množství kabaretů a šantánů všeho druhu, nejde se jim vyhnout. Jejich světelná výzdoba a štíty září do potemnělé Prahy. Stejně tak se nevyhnu nočnímu dialogu pod orlojem. Přiopilí mladíci z Anglie tu dlouho nemusí hledat povyražení. Sex pro oslovenou dívku není žádný problém, jistě přizve i kamarádky. A tak Praha řve do Evropy své sny.

"Univerzito ze které mizí česká vzdělanost, Podlá děvko moci nebudeš mít nikdy dost". Přesně tyto pasáže Mertovy písničky se mi vybavují před budovou Karlovy univerzity. Říkám si, že snad není tak zle a česká vzdělanost nemizí. Nevím, jestli je to spíš moje přání, nebo realita. O tom, že podlá děvka moci nebude mít nikdy dost, ale nepochybuji ani vteřinu. Myslím na to přesně ve chvílích, kdy procházím kolem budov ministerstev a dalších úřadů.

"Praho pověstí a mágů šémů rabínů a výmyslů, Transparentů nadějí šeptandy a nesmyslů". Pražské pověsti jsem četl už jako dítě a stále si mnohé z nich pamatuji. Spojení Prahy a židovské kultury je natolik známé, že nemá smysl ho ani připomínat. Synagogy, židovský hřbitov, pověst o Golemovi. To všechno k Praze patří. O transparentech nadějí víme dobře z doby dávno minulé, i té docela nedávné. Připomenu si je třeba na Národní třídě, nebo na Václavském náměstí.

"Praho sídlišť výkopů a věčných lešení, Kolébko můj světe vesmíre i vězení". Praha sídlišť, výkopů a lešení, představuje tu modernější tvář města. Mám tentokrát docela štěstí a těch lešení není zase až tak moc. A tvář sídlišť poznávám například na Zličíně nebo Černém mostě. Právě tady jsem ve světě, vesmíru a především ve vězení obrovských nákupních center, těchto moderních chrámů, do kterých se chodíme klanět bohovi konzumu.

"Na nároží hospoda Parlament kde do toho můžeš mluvit - pssst! Za sto let budeš mít svoji ulici jak on jak mistr Hus". Je myslím jasné, ve které části Prahy si vybavím tyto pasáže textu. Jsem u Parlamentu a myslím na to, jak nadčasová slova vlastně Merta napsal. Můžeš do toho mluvit - ale pssst! Za sto let možná budu mít svoji ulici jako mistr Hus, ale zatím si užívám jména ulic jako Kaprova, Celetná nebo Liliová, protože sám bydlím na mnohem méně romantické SNP.

"Milénium k miléniu - to už je nová epocha, V nečinnosti marně čekáme na falešného
proroka". Písnička končí a s ní i moje návštěva Prahy. Děkuji pane Merto, byl jste mi dobrým průvodcem. Opouštím město, které je třicátým nejdražším na světě. Pro mě osobně je otevřeným, multikulturním, historickým a přitom moderním živoucím organismem. Určitě se rád vrátím. A těším se na nové epochy, ve kterých se vyhnu falešným prorokům. Praho, matko měst blahoslavená !