Pan Vajíčko to vyhraje?

Pan Vajíčko je oblíbená animovaná postavička, která za komunismu oddělovala v Československé televizi reklamy od ostatních pořadů a také jednotlivé reklamy od sebe. Vytvořil jej animátor Eduard Hofman v roce 1967. Objevoval se na obrazovkách přes dvacet let, zmizel až po revoluci v roce 1989.

Tolik o panu Vajíčkovi hovoří otevřená internetová encyklopedie Wikipedie. Novodobým panem Vajíčkem se zřejmě stává předseda socanů Paroubek. Kdo jiný by se mohl jen přiblížit takovému prestižnímu titulu? Možná by o něj mohl usilovat i někdo z vrhačů, na některém z předvolebních mítinků. Je zajímavé, jak dokáže tato forma protestu zaplňovat mediální prostor. Skoro bych se kvůli ní ani nedozvěděl, že Simona Krainová vykázala Agátu Hanychovou z jedné (velmi!) významné akce. A to by mě fakt do konce života mrzelo. Jsou totiž informace důležité a pak ty ostatní. Vyznat se v nich a dokázat je třídit, by se mělo stát součástí všeobecného vzdělávání. Pokud s tím nezačneme, reálně nám hrozí, že se utopíme v informačním moři.

Nejsem člověk vyhledávající svět bulváru a "celebrit". Přesto jsem se o Krainové s Hanychovou dozvěděl. Vím, že se nemají rády a vím také proč. Jako člověk, který se zajímá o veřejné dění, bych ale raději uvítal informace z politických stran. Co jako ty evropské volby, jak s programem, koho na kandidátky a tak. Zatím jsou ale všude samá vejce. A tak k volbám nejdu. Proč? Protože mě vejce moc neberou. Na rozdíl od našich médií. Ten podrobný popis! Ty vykreslené dráhy letu a přesné časy zásahu! Ty rozbory a pokusy s vrháním na figuríny! Chybí jen vyjádření "odborníka" a certifikát Výzkumného ústavu vejcovrhačského. Říkám si, že možná se politika scvrkla do vejce. Nebo dospěla do vajec? Kdo ví...

Jedno však novodobé vejcokracii nelze upřít. Pokud měl kdy někdo pochybnosti o našem směřování, musí být dvacet let po "revoluci" vlastně  hodně spokojený. Média nám zaplňují především "celebrity", vejce a občas nějaký ten protiva otravuje s krizí. Kdyby té nebylo, budeme zaplaveni šťastným nevědomím, až bezvědomím. Ano, ještě tu byla i taškařice se jmenováním trenéra fotbalové reprezentace, ale tu hravě překonalo založení komunity na Facebooku, za účelem vejcovrhačství. V současné době se k ní hlásí prý až 42 tisíc lidí. A pak že se lidi nezajímají o věci veřejné! Naopak. Angažovanost zažívá renesanci. Drůbežárny si mnou ruce. 42 tisíc nových zákazníků. Čekám na cenovou akci. Plato vajec a k němu druhé zdarma...

A hlavně o tom hodně psát, denně plnit TV zpravodajství, blogery nechat vyřádit a komentátory oslnit své čtenáře. Pravda, několik posledních zoufalců by rádo i něco jiného než Hanychovou a vejce, ale to jsou jen odporně nemoderní rýpalové. Máme se dobře a v tom to je. Máme se tak dobře, že si to ani sami neuvědomujeme. Jsme tak daleko, že si můžeme dovolit luxus politiky jako kolbiště bez pravidel. Její vnímání jako estrády v režii reklamních agentur a politiků jako klaunů s červenými nosy. Pak nám ovšem nic nebrání po klaunovi něco házet. Vždyť je to tak směšné! Jen si občas říkám, jestli to přece jen není až moc překotný vývoj. Nedospěli jsme za těch 20 let až moc rychle? Můžeme si opravdu dovolit vítězství pana Vajíčka, který podle Wikipedie jen "odděluje reklamy od ostatních pořadů"? Je všechno už JEN reklama? Budu na to myslet, až se objeví údaje o volební účasti po nadcházejících volbách. Myslím, že si v duchu představím úklon pana Vajíčka, jeho smeknutí klobouku a notoricky známou znělku. Možná se i trochu zašklebí...