Moje NERVy!

Přišel mi mail. Na tom by ještě nebylo nic moc zajímavého. Složka "blbiny" je v mém mailboxu nejvíce obsáhlá. Najdou se v ní ale i zajímavé kousky. Jako ten o ekonomovi Tomáši Sedláčkovi, členovi tzv.NERVu, Národní ekonomické rady vlády.

Názory tohoto mladého ekonoma jsou opravdu zajímavé a stojí za to se nad nimi zamyslet. Myslím si, že na ekonomiku se dívá v širším kontextu. Spíše než řeči suchých čísel, se od něj dočkáme filozofování a rozjímání nad společností, našim životním stylem a životem. Na svůj věk má Sedláček za sebou pestrou minulost. Pracoval pro prezidenta i vládu, absolvoval stipendijní pobyt na americké univerzitě v Yale. V roce 2006 se dostal mezi 5 vybraných ekonomů "Young Guns:5 Hot Minds in Economics". V současnosti pracuje jako ekonomický stratég ČSOB. Kromě působení v NERVu byl mezi možnými kandidáty na post ministra financí.

Již ve svých 24 letech pracoval na doporučení Fakulty sociálních věd UK jako poradce tehdejšího prezidenta Václava Havla.  Za Špidlovy vlády nastoupil jako poradce ministra financí Bohuslava Sobotky. Podílel se na přípravách daňové, penzijní a zdravotní reformy. Současnou ekonomickou krizi hodnotí jako důsledek několikaletého zběsilého pádění kupředu. Situaci nevidí jako katastrofu. Prý jen trochu zvolníme, nic víc. Máme se prý nejlíp, jak jsme se kdy měli. Čeká nás zvolnění, v nejhorším případě stagnace. V roce 2010 se vrátíme k růstu. Klade si však otázku, jestli je to takto správně.

Maximalizace růstu, modla všech vlád i ekonomů, evidentně není pro Sedláčka hlavním cílem. Tato krize prý vyvěrá z deseti až dvaceti let šílené nadspotřeby a přežírání. A to není čistě ekonomický problém. Začínáme se podobat římské říši před jejím zánikem. Máme bezproblémový život, dosáhli jsme svých ideálů a s nikým pořádně neválčíme. Hlavním tématem našich životů se stala ekonomie a konzumní styl života. To bezprostředně ovlivňuje politiku. Politici musí slibovat ještě větší bohatství, jinak nemají šanci. Zekonomizovali jsme úplně všechno, zajímá nás jen výplatní páska.

Cestu z krize vidí Sedláček v nutnosti celospolečenské změny. Celý vyspělý svět, USA, Evropa i my jsme spotřebovávali víc, než kolik jsme si mohli dovolit. Státy, banky, firmy, rodiny. Všichni vytvářeli nové a nové dluhy. Toto balancování na hraně muselo logicky někdy skončit. Jsme prý tak daleko, že standardní recepty selhávají. Pokud se ale neuskrovníme na přiměřenější úroveň konzumu, těžko se z této situace dostaneme snadno a rychle. Jsme nejbohatší civilizací v historii lidstva a máme jedinou touhu, dále a ještě více bohatnout.

Sedláček se nebojí použít citát z filmu Klub rváčů:"Makáme od rána do večera v práci, kterou nemáme rádi, abychom si koupili věci, které nepotřebujeme." Uspokojení z konzumu jsme dotáhli k maximu. Jít ještě dál znamená dále krmit přecpaného. Trpíme nedostatkem dostatku. Tolik názory mladého ekonoma. Myslím si, že je dobře, když v NERVu zazní i takový hlas. Doporučuji nad Sedláčkovými slovy přemýšlet. Zamyslet se nad osobní spotřebou a její nezbytností. Přemýšlet  nad tím kam a jak dál jít. Zvážit, zda všechen ten stres, který si pak máme potřebu kompenzovat spotřebou, stojí vlastně za to. Aby nám nakonec nezbyla jen ta věta z úvodu. Moje nervy !!!