Kdo je vlastně volil a proč ten hlasitý křik?

Raketou posledních voleb do Sněmovny se stala strana TOP09. Z nuly vystoupala na téměř 17% získaných hlasů. Vzpomínám si na její předvolební sliby a musím konstatovat, že na rozdíl od jiných, netrpím úplnou ztrátou paměti.

Byla to především TOP09, která zdůrazňovala uzdravení veřejných financí, rozpočtové úspory, změny ve vyplácení sociálních dávek nebo přehodnocení některých státních investičních projektů. I politikové ostatních stran současné koalice, ODS a Věcí Veřejných, zdůrazňovali rozpočtovou střídmost. Po volbách společně uzavřeli koaliční smlouvu a sestavili vládu, kterou se nebáli nazvat vládou rozpočtové odpovědnosti. Všechny tyto strany, také jasně varovaly před tzv. řeckou nebo maďarskou cestou, před nezodpovědnými a rozhazovačnými socialisty. Touto srozumitelnou (snad) politikou, získali pohodlnou většinu 118 hlasů ve Sněmovně.
Od voleb utekly jen asi 3 měsíce a nestačím se divit. Neuplyne den, hodina ani minuta, abych se díky zpravodajství znovu a znovu nepřesvědčoval, že co volič, to zřejmě naivní snílek. Pokud totiž někdo nepostřehl, že se bude škrtat ve všech možných oblastech našeho života, žil zřejmě před volbami na jiné planetě. Škrtforma (minimálně v první fázi) musela být jasná naprosto každému. Najednou však stojíme před ohlášenou úterní demonstrací odborů, proti snižování platů policistů, zdravotníků, hasičů, úředníků, učitelů a dalších profesí, navázaných na státní rozpočet. Odborům se nelíbí ani chystané snižování nemocenských dávek, zrušení sociálního příplatku, omezení porodného, podpor v nezaměstnanosti, omezení příspěvku na sociální péči. Mluví se o rozvratu sociálního státu a propadu v žebříčku chudoby.
Nejde jen o odboráře, kterým neupírám právo demonstrovat nebo stávkovat. Nejsou rozhodně sami, koho se dotknou škrty této vlády. Nedá mi to ale, abych si nepoložil několik otázek. Volili policisté TOP09? Někteří z nich jistě ano. I mnozí hasiči určitě volili TOP09 nebo ODS. U učitelů předpokládám hodně hlasů pro Věci Veřejné. A co státní úředníci? Volili pravicové strany? Samozřejmě. Většina rozhodujících úřadů je v Praze a stačí se podívat, na volební výsledky právě tam. Za největší paradox pokládám zdravotníky. Těm jediným se snad rýsuje zvláštní režim, odlišný od ostatních. Přesto i oni nás zásobují informacemi (výhrůžkami?) o možných odchodech vysoce kvalifikovaných lékařů a dalšího personálu do zahraničí. Přitom se stačí podívat na kandidátky pravicových politických stran v nadcházejících komunálních volbách a člověk se na nich lékařů snad ani nedopočítá. Volili zdravotníci TOP09 a ODS? Ale volili a volit budou!
Bylo by to všechno možná trochu zábavné. Ale nemohu si nevšimnout jistých rozporů. Pokud opravdu různorodé společenské vrstvy podpořily určitou politiku, člověk by předpokládál, že si svůj názor podrží o něco déle, než jen tři měsíce. Do politiků se neustále někdo strefuje. Jak ale mají hledat koncepty, cesty a řešení, když podpora voličů je tak vratká a nestálá? Připadá mi, že voliči radostně zatoužili po reformách, ale zároveň předpokládali, že jich osobně, jejich profesních i osobních životů se nedotknou. Že to "Řecko" a "Maďarsko" vyřeší a odpracuje za ně někdo jiný. To ti ostatní se musí uskromnit, my přece už dávno jedeme nadoraz! Nikdo zatím nejede na skutečný doraz. Pořád se budou stavět silnice, i když méně. Děti budou chodit dál do škol, i když v nich nebude zrovna narváno. Lidé budou stále vyhledávat zdravotníky a sociální služby. Na ulicích a u silnic pořád najdeme policisty. A úředníci? Opravdu někdo předpokládá, že jich někde výrazně ušetříme?
Politikům bych proto rozhodně nevyčítal, že začínají uskutečňovat to, co před volbami říkali. Pokud někdo očekával něco jiného, zřejmě je neposlouchal dost pozorně. Přesto by se jim něco málo vyčíst dalo. Zatím se totiž žádný z politiků nepokusil najít pořádnou a pevnou celospolečenskou shodu na klíčových tématech, ze kterých by se neuhnulo ani o milimetr podle toho, kdo je momentálně u moci, nebo jaká je zrovna společenská nálada. Najít shodu na tom, jestli upřednostníme dálnice třeba před vysokým školstvím a vědou, nebo špičkové a dostupné zdravotnictví před moderní a vyzbrojenou armádou, nebo důchodovou reformu před levnými a dostupnými energiemi, však budeme muset. Na všechno všem na vysoké úrovni totiž nemáme a mít nebudeme. I proto se musím ptát sám sebe: "Tak kdo vlastně volil strany, které slíbily rozpočtové škrty a úspory, snižování deficitu a utahování opasků?" Podle konečných výsledků, těch voličů nebylo málo. Tak proč tolik hlasitého křiku...?