Je něco shnilého ve státě slávistickém.

Fotbalu, politice a ženám prý rozumí každý. Já čestně přiznávám, že nerozumím ani jednomu. Ano, jsem příznivec Slavie a přestal jsem jí rozumět. Myslím si, že takový pokles sportovní výkonnosti, jakého jsme svědky v posledních týdnech u fotbalové Slavie, je něco zcela mimořádného. Fanoušek se dokonce začíná zamýšlet, jestli jsou ve hře jen sportovní důvody.

Slavia zažila mimořádnou podzimní sezónu. Po postupu do Ligy mistrů dokázala celkem obstojně odehrát základní skupinu LM a ještě udržet postavení v domácí soutěži. S tehdejším úzkým kádrem a mnoha zraněnými hráči to byl malý zázrak. Jarní část začala soubojem s Tottenhamem a především zápas venku naznačil možnou vysokou kvalitu hry Slavie. V zimním období se tým výrazně posílil a hráče si přivedl trenér Jarolím jistě po uvážlivém výběru. Částečně se tak zužitkovaly peníze z výnosů za start v Lize mistrů.

V jarní části domácí ligy však začalo trápení. Zpočátku ani ne tak výsledkové, jako spíš herní. Prohra se silným Brnem se ještě nemohla brát nijak tragicky, stejně jako remíza na Bazalech s Baníkem.  Mimochodem v posledním zápase, ve kterém se na hru Slávie dalo ještě dívat. Přišla série nepřesvědčivých výkonů. Snad jen derby se Spartou sneslo přísnější měřítka. Zápas v Plzni zdál se být zlomový. Naivní výkon a hra, neproměněné pokutové kopy. Hubené domácí vítězství s Libercem bylo zapomenuto výkonem v Teplicích. Tým usilující o mistrovský titul v zápase dokázal pouze jednou vystřelit na branku soupeře a to ještě z pokutového kopu...

Luxusní pětibodový náskok na Spartu byl najednou pryč. Přišel sobotní zápas s Viktorií Žižkov a absolutní pití z kalichu hořkosti. Prohrát se Žižkovem doma 0:3, je jasný důkaz rozkladu mužstva. Vyloučený gólman a další neproměněný pokutový kop jsou jen pověstnou třešničkou na slávistickém dortu. Co se stalo v týmu, který měl nejvyšší ambice ?  Jak je možné, že hráči ani nevypadají bůhví jak zkroušeně a rozhovory s nimi naznačují totální nezájem ?  Je něco prohnilého ve státě slávistickém....

Nechtěl bych, aby se v půlce léta objevily informace, že klub dluží hráčům výplaty za několik měsíců zpětně, jako se to stalo několikrát v minulosti. Nechci se přiřadit k "odborníkům", kteří za každou prohrou hledají jiné důvody než sportovní. Ale současná herní mizérie Slavie je tak do očí bijící, že ani těmto úvahám se člověk nevyhne. Jistý podíl je jistě i na trenérovi. Časté točení se sestavou jen těžko přinese souhru a lehkost v kombinaci. Psychická odolnost a pohoda hráčů je pak myslím v trenérových rukách velkou měrou. Jarolím má důvěru, asi je to tak dobře. Když byly úspěchy, nosili ho na ramenou. Snad dokáže projít i obdobím kdy se nedaří.

Slavia čeká na květen, kdy otevře nový, krásný, moderní stadión. Bohužel si tuto zlomovou chvíli v dějinách klubu kazí vlastní nestabilitou. Stala se opět terčem posměchu a vtipů sportovní veřejnosti. Jeden pro pobavení přikládám: "7.5. - slavnostní otevření stadiónu.Program : 1) kopání pokutových kopů 2) společný brekot "  Myslím si, že je výstižný. Slavii nezatracuji. Nevěřím, že existuje něco jako duch Slavie, věčně druhé a ubrečené. Stejně tak nevěřím, že existuje něco jako duch hrdé Sparty. Naopak věřím, že všechno je v lidech, ve vedení a atmosféře v klubu. Slavia může být opět na vrcholu, ale bez práce se to neobejde. Já jí fandit nepřestanu, i když se jí nedaří. Věřím v lepší časy.