"Jak říkám..." aneb rozhovory se sportovci

Myslím si, že nemám přehnané nároky na mediální prezentaci některých sportovců. Ale v poslední době, když je na TV obrazovce rozhovor s některým z nich, začínám si pro sebe v tichosti počítat.

Snažím se takto vysledovat, kolikrát v rozhovoru zazní slovní spojení "jak říkám", případně slovo "říkám". Chápu, že sportovci nejsou v jednoduché situaci. Většinou těsně po výkonu, nebo při odchodu ze hřiště, jsou odchyceni TV štábem a nuceni k trousení mouder. Pro mnohé z nich jsou typické různé způsoby vyjadřování. Tak např.Jaromír Jágr v rozhovorech zásadně tyká. Na tom nemusí být nic špatného samozřejmě. Ale i on se nevyhne častému používání "říkám", takže i u něj si občas započítám. Především u některých fotbalistů mám však pocit, že "jak říkají" a "říkají" přece jen trochu moc.
Samostatnou kategorií zůstávají otázky sportovních redaktorů. Většina z nich je dopředu jasně odhadnutelných a málokdy jsem překvapen něčím neotřelým. Přesto jsem si na některé dotazy vypěstoval slušnou alergii. Když slyším otázku před těžkým zápasem: "Jaká je dnes atmosféra v týmu"?, nevím, jestli se mám smát , nebo brečet. Neumím si totiž dost dobře představit sportovce, který by na ni odpovídal něco ve smyslu: "Ale stojí to dnes za prd... Tomáš se pokopal s Liborem na tréninku, trenér nám všem vynadal a navíc se soupeře strašně bojíme, protože je prostě lepší". A tak sportovci vlastně nezbývá nic jiného, než zakrývat své rozpaky důrazem na to, co "říká".
Další trochu úsměvnou záležitostí jsou tzv."odborníci" z různých sportovních odvětví, v rolích spolukomentátorů. Tak jako fotbalistům a hokejistům počítám "jak říkám", snažil jsem se při komentování běhů na lyžích dopočítat "nicméně" Kateřině Neumannové. Jenomže jsem se nedopočítal.... Ono "nicméně" je v poslední době vůbec populární slovo. Řekl bych přímo inflační, protože už si ho tak nějak více všímám i v tzv.seriózním TV zpravodajství. Ale zpět ke spolukomentátorům. Jeden z fotbalových "odborníků" pan Czaplár, má v oblibě jiné slůvko a tím je "kvalita". "Tam chybí kvalita", nebo "U soupeřových hráčů vidíme velkou kvalitu", případně "V některých fázích zápasu chyběla kvalita dopředu". No každý máme něco...
Abych to tak nějak uzavřel. Jak říkám, prostě si toho v těch rozhovorech všímám. Nicméně si myslím, že by možná měly kluby své hráče občas mediálně trochu potrénovat. Říkám, nemám myslím přehnané nároky na sportovce. Nicméně by se mohli v tomto zlepšit. A redaktoři? Těm by neškodilo občas i originální otázkou rozhovor proložit. A spolukomentátoři? To jsou přece "odborníci", tak těm zřejmě nepomůže už nic. Pak vidím ještě jedno vcelku originální řešení. Nedívat se vůbec na ty sportovní přenosy ...