Byl jsem s Kajínkem na Kajínkovi

Včera jsme společně s Jiřím Kajínkem, viděli nový český film Kajínek. Zatímco ho film dojal, o mně se to úplně říct nedá.

Sál číslo 1 multikina v našem městě praskal přiměřeně ve švech. Veškerá mediální pozornost se ale soustředila do místnosti věznice v Karviné, kde Kajínek společně  s hrstkou spoluvězňů, bachařů a částí filmového štábu, měl možnost film sledovat. "Potkali" jsme se ve stejný den, na stejném filmu, ale v jiných "kinech".
Během promítání jsem si říkal, jaké to pro něj bude. Prý ho film docela vzal. Nedivím se. Sledovat takto na plátně část svého života, musí vyvolávat zvláštní pocity. Sám film vyhodnotil tak, že je realističtější než skutečnost. Z pozice diváka onu realističnost, budu posuzovat jen stěží.
Českou filmovou tvorbu sleduji pravidelně a rád. Již několik let si říkám, proč některý z tvůrců nenaváže na slavnější minulost našeho filmu a nepokusí se natočit pořádný detektivní příběh. Teď se to snad v případě filmu o Kajínkovi podařilo. I když nejde o klasickou detektivku v pravém smyslu slova.
Na plátně se odehrává příběh, který se těžko bude řadit do škatulek. Nejde ani o čistě životopisný film, ani o klasickou detektivku, se všemi žánrovými prvky. A tak sledujeme spíše mix těchto stylů, ke kterým by se dal ještě přidat psychologický film. Nenajdeme vlastně ani hlavní postavu, protože bychom si museli vybrat mezi Kajínkem samotným a postavou jeho advokátky.
Někeré úseky filmu jsou zpracovány myslím velmi dobře. Líbila se mi sekvence útěku z Mírova, který našemu nejslavnějšímu vězni historie už nikdo nikdy neupře. Překvapilo mě, že o Kajínkovi jsme se ve filmu nedozvěděli nic z jeho dřívější minulosti. Ale možná by tvůrci museli vše zpracovat do seriálu, protože film má omezenou stopáž.
Naopak mě nepřekvapilo celkové vyznění filmu. Jakýsi obecný názor na celou kauzu je, že za vším stojí v pozadí policie a Kajínek byl buď nepřímým účastníkem, nebo rovnou obětí policejních manipulací. Samozřejmě tomu nahrává množství procesních chyb, které později vyvolaly již celkem 3 stížnosti ministrů spravedlnosti, v Kajínkův prospěch. V tomto ohledu film vyznívá v souladu s obecným názorem.
Film je film a musíme ho brát jako autorské (umělecké?) dílo. Do diskuse, jestli je Kajínek vinen nebo ne, nemůže samozřejmě přinést nic moc zásadního. Obávám se však, že bude dalším faktorem, který podpoří vytváření velmi silných názorů, u mnoha lidí. Přestože nikdo z nich většinou neviděl ani písmenko ze soudních spisů, jsou a budou přesvědčeni o Kajínkově nevině.
Celá kauza nekončí. Díky vzedmuté vlně mediálního zájmu jsme se mohli dozvědět, že advokátka Slámová bude opět usilovat o obnovu celého procesu. Tvrdí, že předloží nové důkazy v Kajínkův prospěch. A tak je docela dobře možné, že se časem dočkáme i druhé části filmu. V tom případě se nedá vyloučit, že se opět sejdeme s Kajínkem na stejném filmu. Tentokrát možná i ve stejném kině.