„Vítkovice jsou pro mě tajemná zóna,“ říká Nela Rywiková

Novela z periferie Ostravy zavádí čtenáře mezi zdi rozpadajícího se domu v prostředí vítkovických železáren. Autorka mluví o tom, jak na ni Vítkovice působí, ale také o tom, co bylo předlohou obyvatel Domu číslo 6.

Archiv Nely Rywikové

Dům číslo 6 je Váš knižní debut. Jste nervózní z toho, jak jej přijmou čtenáři?
Nervózní ani ne, spíš jsem zvědavá, jakou to bude mít odezvu. Píšu, tak jak to umím a protože mě to baví. Jestli to čtenáři přijmou nebo ne, to je na nich. Pozitivní ohlasy mě potěší, když budou negativní, tak se nedá nic dělat.

A mohou Vás nějak ovlivnit v dalším psaní? Povzbudit nebo Vás naopak odradit?
Pozitivní reakce mě potěší dost. To už jsem si vyzkoušela. Mám hodně kladných ohlasů, a to mě motivuje. Pokud by byly hodně negativní, bude mě to mrzet, ale od psaní mě to neodradí. Psaní mě baví.

A jaké byly zmiňované ohlasy?
Vesměs, že je kniha čtivá, zajímavá a že to lidi bavilo. Pro mě je nejdůležitější, aby se dobře četla. Aby ji čtenáři neměli chuť odložit.

Vy jste podle svých slov začala psát knihu, protože vás to prostě napadlo. Přesto, proč zrovna téma Vítkovic?
Vítkovice jsou pro mě tajemná zóna. Abych pravdu řekla, já je až zas tak dobře neznám. Neprocházela jsem je tak, že bych znala každé zákoutí. Vnímám je okrajově a vzbuzují ve mně fantazii. Jsou tajemné, taková moje Stínadla. Ostrava má hodně zákoutí a Vítkovice jsou jedním z nich. Ty polorozpadlé domy, to jak jsou zarostlé, a pak se z břízek najednou vyloupne stavba. Je to zajímavé. Vítkovice jsou pro Ostravu určitým symbolem.

Vaši hrdinové jsou poměrně dost negativní. Jsou opuštění, protivní, navíc vegetují v socialistickém domečku uprostřed ničeho. Působí opravdu hodně nepříjemně, měla jste pro ně nějakou inspiraci?
Nějakou dobu jsem dělala místopředsedkyni ve společenství vlastníků v domě, kde jsem bydlela. Tam jsem se setkala s divnými typy lidí, kterým bych se normálně vyhnula. Byli závistiví, zvláštní z mého pohledu. Musela jsem s nimi komunikovat a občas jsem nechápala jejich myšlenkové pochody, v tom jsme se míjeli. Všechno pro ně byla korupce a úplatky. Nařkli mě, že jsem se nechala uplácet, abych udělala výtah.
________________________________________
Rozhovor vznikl pro Klub knihomolů.cz, celý si jej můžete přečíst zde.