Recenze: Portrét ztracených existencí

Knižní debut Nely Rywikové možná není bezchybný, dokázal ale, že autorka umí vyprávět lidské příběhy. Lidé na adrese U Trati 6 jsou působiví.

Nakl. Host

Ostravská rodačka Nela Rywiková se letos v květnu poprvé představila čtenářům Domem číslo 6, příběhem z šedivého prostředí vítkovických železáren. Hlavní dějová linka knihy je prostá. Někde uvnitř rozpraskaných zdí bývalého socialistického skvostu se stal zločin, který přichází vyšetřit mladý detektiv Adam Vejnar. V nehostinném prostředí betonových trosek se tak dostává do konfrontace s podivnými typy lidí, jež jsou v psychickém i fyzickém rozkladu. Chtělo by se říct detektivka, ale tomuto označení se brání už sama anotace knihy, která ji raději opatrně označuje za novelu s detektivní zápletkou. Dům číslo 6totiž kombinuje Vejnarovo pátrání po vrahovi se sondou do čtyř zklamaných lidských životů. Zaměřuje se na osudy těch, kteří nedokázali vzít život do vlastních rukou.

S tímto rozdělením stojí a padá celá kniha. Detektivní motivy jsou totiž rutinní a nezajímavé, na začátku pracující s tradičním klišé. Adam Vejnar je stylový motorkář v kožené bundě, který se podle svých slov nechává vést vlastní intuicí, často i na úkor hmatatelných důkazů. Na případ jej poprvé upozorní zoufalá matka zmizelého Martina Prchala, která na základě krátkého strohého telefonátu vycítí, že právě Vejnar je oním vyvoleným, který by se měl vyšetřování ujmout. Celé oddělení navíc řídí šéf disponující vyvaleným břichem, který neustále něco konzumuje a prská kolem sebe jídlo.

Vejnar coby hlavní postava knihy nedokáže pořádně zaujmout. Chybí mu propracovanější charakteristika a minulost, a tak jsou jeho osudy čtenáři poměrně lhostejné. Jako detektiv se jen motá po domě a prakticky nic nového neobjevuje. Většinou jen znovu přichází na to, co už dávno zjistili jeho kolegové, provází minulostí, nikoli přítomností.

Celou recenzi si můžete přečíst na Klubu knihomolů.cz