Svobodu před soud

Taky jste se už někdy zarazili před americkým sáčkem s jakousi hotovkou (to je to nechutné cosi, co je důvěřivým ovečkám vydáváno za jídlo), na němž stál nápis: „Pozor, po ohřátí je horké“? A pomysleli jste si něco o mdlém rozumu těch, kdo nevědí, že zahřátý předmět bývá teplý? (Takový Ňouma, který to neví, si zaslouží spálit si ruku, aby si to pro příště zapamatoval.)

Tak si začněte zvykat. Bude houšť. Protože předpisy o bezpečnosti práce a života vůbec nás budou deptat čím dál víc. Tedy… ony nás už deptají.

Tak třeba namátkou: Taky vás iritují auta, která se odmítnou rozjet, pokud nejste připoutaní? Mé auto začne poplašeně kvokat, blikat a pískat pokaždé, když chci popojet dva metry do garáže, a že prý ne a ne a nepojede, pokud se na ty dva metry překonané rychlostí pět kilometrů za hodinu nepřipoutám. Pochopila bych ještě, kdyby se auto vztekalo, že není připoutaný můj spolujezdec. Ten totiž nemůže nikterak ovlivnit, jak já budu řídit. Je na mě závislý. A tak je logické, aby se auto snažilo mého bezbranného spolujezdce ochránit přede mnou, potenciálně nezodpovědným řidičem. Ale chránit mne samu před sebou…?

Zdá se vám to jako prkotina? Tak vězte, že to zas taková prkotina není. Jde tu o princip. A je to princip prohnilý až na půdu. A začíná zasahovat i do politiky a mezinárodních vod. Pokud jste až dosud měli dojem, že chránit člověka před sebou samým je výsadou obzvláště Američanů, vězte, že Evropa je na tom stejně mizerně:

Například Evropská komise se před pár dny nechala slyšet, že by mohla Slovensko pohnat před soud v Lucemburku a že by Slovensko mohlo platit až „stotisícové pokuty“. Co „mohla“ – ona už dokonce podniká první kroky k tomu, aby se tak stalo. A to všechno jen proto, že před dvěma lety došlo na Slovensku k mimořádně rozumné změně zákona. Byla zrušena „povinná pracovní zdravotní služba“ pro takzvané nízkorizikové skupiny zaměstnanců. V podstatě jde o povinnou prevenci pro případ nemocí z povolání a pracovních úrazů. Slováci totiž chtěli ušetřit.

Prevence je skvělá věc. Nic proti ní. Koneckonců bratru takových devadesát pět procent mých návštěv lékaře je možno přičíst jenom prevenci. Ovšem skvělá věc je to jen za předpokladu, že je dobrovolná. Pokud se vám prevence zdá zbytečná, OK, vybodněte se na ni, to je vaše věc – ale pak počítejte s tím, že veškeré náklady případné léčby nemoci z povolání ponesete sami. Tomu se říká svoboda rozhodování. Soudy by tu měly být od toho, aby svobodu hájily.

Zajímavé je, že Evropa se rozhodla jinak. Požene nás za naši svobodu před soud.