Startuje se spirála

Už dlouhou dobu varuju, že v ekonomice je něco špatně. Že finanční trhy čeká propad. Že na finančních trzích zejména kvůli nezodpovědnému chování světových centrálních bank existují mnohé paralelní cenové bubliny: Akcie, ropa, zlato, stříbro, asijské nemovitosti, evropské dluhopisy, euro. To vše je dražší, než odpovídá reálnému stavu ekonomiky. A dlouhodobě varuju, že pravděpodobně někdy v průběhu roku 2013 přijde prasknutí těchto cenových bublin a „Velký pád“. Tento Velký pád může být odstartován nějakým celkem nevinným narušením důvěry ve vývoji trhů: Článkem ve významném periodiku, neobratným výrokem některého významného politika, nebo neobratným činem některé centrální banky.

A teď se zdá, že to nakonec bude právě tento neobratný počin centrální banky, co Velký pád odstartuje. Konkrétně nedávné oznámení kyperské centrální banky, že banka hodlá prodat své zásoby zlata. A zdá se, že díky této zprávě, která se stala poslední kapkou, frontální propad finančních trhů pozvolna startuje.

Pokud se vám zdá, že zase tak špatně dneska přeci není, upřesním, že nikdy nebylo řečeno, že propad bude pokračovat sto dní v řadě bez přerušení. Naopak. Velké vyfukování velkých cenových bublin většinou má podobu spíš střídání dnů poklesu a dnů růstu, akorát že počet dnů poklesu převažuje. A když takové období trvá pár měsíců, některé ceny mohou být níž i řádově o desítky procent.

Považte sami, zda už není situace vážná: Když přišla poslední pořádná krize v roce 2008, globálně „vše“ padalo. A totéž pozorujeme dnes. Majitelé zlata za pouhé tři dny od okamžiku, kdy začalo být na finančních trzích rušno, pocítili ztrátu přes 10 %. Tak prudký pokles svět u zlata nezažil od roku 1983. Cena pod 1390 dolary za trojskou unci je absurdní. Není to tak dávno, co byla u 1800 dolarů. A nepadá jen zlato. I stříbro odepsalo během týdne přes 10 %. Ropa jen za jediný den poklesla o 3 % a je už pod psychologickou hladinou 100 dolarů za barel. Přitom ještě v polovině února – tedy nedávno – byla u hladiny 120 dolarů za barel. Neklesají ovšem jen drahé kovy či energie, klesají i potravinářské komodity. Svorně padají pšenice, kukuřice i sójové boby. Zajímavé! Co víc říct, aby se konečně rozsvítilo, že na planetě pořád máme vedle sebe mnoho spekulativních cenových bublin a že mnohé z nich právě začínají praskat?

A co se to vlastně stalo? Vlastně nic hmatatelného. Lidé pouze ztratili důvěru, že růst trhů může pokračovat věčně. Sen o nekonečném bohatství vyrobeném z ničeho se rozplynul. Za vším stojí mix zpráv. Kypr chce prodat své zlaté rezervy, aby rychle snížil svůj dluh. I napadlo mnoho lidí, že podobně se mohou začít zlata zbavovat další státy, což by tlačilo jeho cenu dolů. Zprávy z Asie ukazují, že asijští tygři ztrácí dech. Mnohé země se nebezpečně zadlužily. Když sečteme dluh vlád, nefinančních podniků a domácností, dostanete se nad 150 % HDP hned v několika zemích: v Thajsku, na Filipínách a v Číně. Celá Čína je totiž nejspíš jen jednou velkou bublinou; investice do nemovitostí zde v prvním kvartále meziročně vzrostly o 20,2 % a tržby z nájemného rostly o neuvěřitelných 61 %. Je to normální? Není to klasický příznak nezdravé cenové bubliny? Když si tohle uvědomíme, začíná být logické, že ceny komodit klesají.

Pomalu ale jistě se startuje spirála.

(Kratší verze tohoto textu byla originálně napsána pro Literární noviny.)