Rozum zvítězil. Rozum slaboduchého.

Rozum v USA zvítězil.  I když si nejsem úplně jistá, je-li to rozum s IQ alespoň 110, anebo je to rozum poněkud mdlejší. Dohoda dvou znesvářených politických stran, demokratů a republikánů, o zvýšení dluhového stropu byla totiž sice dosažena, úpadek USA do defaultu byl zažehnán, nicméně dohoda přišla jaksi 10 minut po dvanácté.

A přitom mohla být celá záležitost vyřešena velice jednoduše a včas - již před několika týdny. Stačilo zvýšit dluhový limit celkového federálního dluhu. Ale proč to dělat jednoduše, když to lze udělat i složitě. Když lze spojit americkou dluhovou krizi i s politickou kampaní.

Republikánská strana totiž požadovala velké škrty ve výdajích a zvýšení dluhového stropu jen mírně, a to tak, aby se o něm za rok muselo jednat znovu – tedy v době příštích prezidentských voleb. Znovuotevření tématu za rok by republikánům hrálo do karet. Demokratická strana zase požadovala zvýšit daně a tím zvýšit příjmy. A zvýšit dluhový limit tak, aby se o něm nemuselo zase pár let mluvit.

A dnes mohou republikáni slavit vítězství – ze svých pozic nakonec museli ustoupit méně než jejich protistrana. Konečná dohoda totiž zní: Celkem se musí během deseti let ušetřit 2,4 biliónu dolarů, přičemž 900 mld. dolarů bude součástí výdajových škrtů. A o tom, kde se ušetří zbývajících 1500 mld. dolarů, rozhodne do konce roku speciální komise. Nebudou zavedeny žádné nové daně. A dluhový strop by měl být zvýšen „jen“ tak, aby USA mohly bez problému projít celým rokem 2012. Což je ovšem řešení značně provizorní.

Největší prohra je to pro prezidenta Obamu. Obama měl vážně smůlu – ne každý prezident musí čelit jedné z nejhorších hospodářských krizí za posledních desetiletí. Jenomže Obama měl i při své smůle dvě možnosti, jak se rozhodnout: Mohl provést Ameriku krizí za současného uskutečnění úsporných opatření. To by krizi v danou chvíli ještě o něco prohloubilo, ale ekonomika by z ní nakonec vyšla posílená, zdravější. V prvních letech by za to prezident moc popularity nesklidil. Anebo mohl zvolit tu cestu, kterou také skutečně zvolil – totiž cestu „evropskou“. Utrácet, utrácet, utrácet. A kromě naděje na (možná) nějaké polické body v době krize doufat, že to ekonomiku povzbudí a krize nebude tak hluboká.

Chyba lávky. Vládní útraty se minuly účinkem. A na obou březích Atlantiku, v Evropě i v USA, se politici jen přesvědčili, že je to cesta do pekel. Ekonomiku vládní výdaje k životu stejně neproberou, ale vygenerují gigantické zadlužení. Evropské země již v jeho důsledku bankrotují. A USA zbankrotovaly málem.

A v tom je právě ta potíž. USA nevyšly z hospodářské krize ekonomicky ozdravené a tedy silnější. Díky nesmyslným vládním výdajům, které dovolily přežít slabým a neefektivním článkům americké ekonomiky, neměla krize ozdravný účinek a USA jsou stejně nemocné jako před krizí. Mají totiž větší dluh. A jejich ekonomika už znovu zpomaluje. A rádoby sbírání politických bodů v době krize se prezidentovi vrátí za rok i s úroky, protože – přesně jak to republikáni zinscenovali – se znovu bude před koncem roku 2012 jednat o dluhovém stropu a tedy i o ztrátě pozice USA coby světové finanční jedničky.

Proto také dosažení dohody o zvýšení dluhového stropu a tedy o zažehnání platební neschopnosti USA nevzbudilo na finančním trhu žádnou velkou či trvanlivou euforii. Finanční trh má už zase strach z nové krize.

Jasné je v této fázi jedno: USA se hrozbě nového hospodářského zpomalení už nepostaví dodatečnými vládními výdaji, které by dál nafukovaly exponenciálním tempem americký veřejný dluh. Jednak na to technicky vzato už nemají, jednak to ani právně vzato čerstvá dohoda mezi demokraty a republikány nepřipouští. A z toho plyne, že ať už nynější hospodářské zpomalování bude „jen“ zpomalením růstu anebo nedej Bože přeroste v novou recesi, tentokrát by měl mít útlum skutečně onen ozdravný účinek, který chyběl první krizi. A totéž ostatně platí i pro Evropu.

Vyšlo dne 3.8.2011 na ecopress.sk