„Nové“ penzijní připojištění? Jen manipulace.

Přišel mi dopis. Prý jestli si má paní Nováková ponechat „staré“ penzijní připojištění nebo má přejít na „nové“. Že prý je čas jen do konce února… A že prý jí volal už osmý finanční poradce, že čas kvapí a že už se musí vyjádřit…

Chvíli jsem na email zírala s nefalšovaným zděšením, co jenom mi mohlo uniknout. Až mi to došlo: Stačí jen maličko posunout význam pár slovíček. Zaměnit výraz „moci“ za výraz „muset“. A sázet na to, že nemalá část veřejnosti ve věcech finančních tak trochu plave. A hned tu máme skvělou příležitost pro přivýdělek poradců seriózních asi jako Kačer Donald se sombrerem na hlavě. Nemluvě o geniální přihrávce pro penzijní fondy.

Tak jak že to tedy je? Nynější penzijní připojištění bude v budoucnu probíhat ve 2 variantách: „nově“ a „postaru“. Asi největší rozdíly budou dva: Zaprvé zůstanu-li ve starém systému, po 15 letech spoření si mohu vybrat (jenom!) ½ naspořené částky. (To má být hodně?) A zadruhé mám garantováno, že fond nesmí mít (nominálně) ztrátu. Tedy měl by vrátit alespoň to, co jsme do něj vložili. (Ehm, reálně, tedy se započtením inflace, ztrátu mít může, ale ne že by se o tom mluvilo moc nahlas). Zato v připojištění „novém“ ani jedno neplatí. Žádné vybrání úspor. Žádná ochrana před ztrátou. No a uzavřít si připojištění ještě „postaru“ je možné nejpozději do 1. prosince 2012.

A co s tím vším má dělat ten nešťastný konec února, do kterého se prý paní Nováková (aspoň podle jejích poradců) „musí“ o čemsi rozhodnout? Ale jistěže skoro nic. To jen pokud by snad došla k názoru, že bůhvíproč chce změnit svůj stávající fond z X na Y, a pokud by současně chtěla zůstat ve „starém“ systému, musela by stihnout do konce února. Pozdější změna fondu totiž už automaticky znamená povinnost podepsat smlouvu „ponovu“. Tak vám nevím, jestli to ta armáda poradců vysvětlila paní Novákové zrovínka takhle…?

Horší je, že mi jaksi uniká pointa, proč vůbec do „nového“ připojištění přestupovat, když je na první pohled riskantnější. Odpověď mají fondy, stát i poradci hbitě po ruce: Nový systém by prý měl být výnosnější. Možnost ztráty totiž také teoreticky znamená možnost většího výnosu.

Tak to je tedy vážně „ohromná“ zpráva. Zvlášť pro paní Novákovou, která nepozná akcii od dluhopisu. (Ostatně proč by je měla umět rozeznat, když celý život poctivě myla nádobí ve školní kuchyni?) Potíž je v tom, že jako pomocná síla v kuchyni si paní Nováková ve svém životě moc peněz nenašetřila. A když má někdo kousek před důchodem a současně nemá moc našetřeno, měl by na své úspory být o (velký) chlup opatrnější než třeba… třeba takový vysloužilý ministr, který ze své toskánské vily spravuje pár dolarových účtů na Bahamách a na Kajmanech. Když takový vysloužilý pan ministr proinvestuje třeba milion, ani to moc nepozná. Když paní Novákové pošle její „nový“ penzijní fond dopis s ročním vyúčtováním, že proinvestovala 5 % vložené částky, může to znamenat rozdíl mezi zaplacením či nezaplacením jednoho nájmu.

Nevím jak vy, ale já tomu říkám manipulace. Jsme z různých stran klamavou reklamou strašeni, že pokud „včas“ nezměníme „staré“ připojištění za „nové“, budeme jednou nohou v průšvihu, protože si nevyděláme ani na slanou vodu. (To pak nevím, jak bych měla být označena já, když penzijní připojištění pro jistotu nemám vůbec. A ani se na to nechystám.) Přitom pravda je ta, že kdyby se někomu zachtělo riskovat, starou smlouvu na novou bude moct změnit kdykoliv. To jen opačně – z nové na starou – to už po 1. prosinci 2012 nepůjde. Proč asi. Protože pro penzijní fondy jsou „staré“ smlouvy zatraceně nevýhodné. Vyplatit klientům po 15 letech poctivého spoření polovinu jejich úspor? A proč, když si fond peníze „nově“ může nechat? A riskovat, že případnou ztrátu fondu bude muset „dotovat“ akcionář fondu? A proč, když ponovu už akcionář nebude muset ručit za nic?

Ale bylo by hóóódně bláhové nechat se ukolébat pocitem, že budeme „obezřetní“, když zůstaneme v „bezpečném“ starém systému. Vzpomínáte na stavební spoření? Na fotovoltaické elektrárny? Český stát je expertem na to, jak měnit pravidla hry v jejím průběhu. Už jen to, že změna smlouvy je možná jen jednosměrně, tedy jen ze staré na novou, ukazuje, který systém stát protěžuje. Mám takové neblahé tušení, že je jen otázkou času, než pod nějakou záminkou budou všichni ti „obezřetní“ nahnáni do kasina na ruskou ruletu.