Na výši DPH nezáleží

Že prý by se nám mohlo v roce 2012 zvýšit DPH až na 19 % namísto původně plánovaných 17,5 %, dozvěděli jsme se. A nová letní kauza byla na světě. Je to vlastně kauza ideální. Vzbuzuje emoce, dvě třetiny lidí jsou proti zvýšení. Rozděluje už dost rozdělenou vládní koalici. A přichází v okurkové sezóně, kdy stejně není o čem jiném v médiích psát… Ale mám nějak dojem, že přes to všechno, že má nově diskutovaná vyšší DPH obstojný náboj, který by z věci mohl udělat top-letní-kauzu, je nějak moc ticho.

Možná i proto, že se zvýšení daně z přidané hodnoty (DPH) jeví na první pohled jako poměrně logické. DPH je totiž v Evropě vesměs celkem vysoká – vyšší než 17,5 %, což se původně plánovalo pro Českou republiku v roce 2012. Jen zcela namátkově: Belgie – 21 %, Itálie – 20 %, Německo - 19 %, Nizozemí - 19 %, Norsko - 25 %, nebo Velká Británie - 20 %. Takže českých 17,5 %, o kterých se až dosud uvažovalo, se zdá ušmudlaně málo.

No jo, jenomže ve všech těchto zemích, kde základní sazba DPH začíná na 19 % a spíš je ještě vyšší, je také druhá či dokonce třetí sazba, takzvaná snížená sazba DPH, která je zase pro změnu hluboko pod 19 %: Belgie – 6 a 12 %, Itálie – 4 a 10 %, Německo - 7 %, Nizozemí - 6 %, Norsko – 8 a 14 % a Velká Británie - 5 %. Když vezmeme v úvahu existenci této druhé či dokonce třetí snížené sazby DPH, najednou se našich 19 % začne zdát podezřele vysoko.

Ale dejme tomu. Špatná je sice každá daň, ale některá je ještě horší než jiné. A daně nepřímé jako třeba DPH umožňují „vyhnout se“ dani, když nebudeme nakupovat, takže obyčejně působí relativně menší pokroucení ekonomického prostředí, a tedy patří mezi ty „méně špatné“. Takže dejme tomu, že je možné přimhouřit oči nad vyššími nepřímými daněmi výměnou za nižší daně přímé, tedy hlavně daně z příjmů.

Podíváme-li se na takzvanou složenou daňovou kótu u našich náhodně vybraných zemí, zjistíme, že je skoro u všech vyšší než v ČR. Složená daňová kvóta je poměr všech daní a dalších nedaňových odvodů na HDP. Vyjadřuje tedy, jak moc stát zasahuje do našich životů: ČR – 34,8 %, Belgie – 43,2 %, Itálie – 43,5 %, Německo - 37 %, Nizozemí – 39,1 %, Norsko – 41 % a Velká Británie – 34,3 % (údaje za rok 2009). Neboli máme-li celkem vysoké nepřímé daně a spíš nižší složenou daňovou kvótu ve srovnání s rozvinutými zeměmi, pak z toho vyplývá, že máme také relativně nižší přímé daně. (Skrze daňové sazby to srovnávat nemůžeme, protože by nám ve srovnání udělal nepěkný guláš fakt, že sazby se vztahují tu k superhrubé, tu zase ke hrubé mzdě, existuje řada pásem, odpočitatelných položek a dalšího plevele, který je dobrý jen k tomu, aby bylo proč živit daňové poradce.)

Jenomže vzpomínám-li si dobře, mám takový nejasný dojem, že dnešní vládní strany (či alespoň některé z nich) před volbami drtily svou konkurenci tím, že si hrály na „pravé pravicové“. Dojem je to jen nejasný, protože politická kampaň, která jasně rozdělovala aktéry na levicové a pravicové, či na konzervativní a liberální, byla k vidění naposledy v devadesátých letech. Ale přeci jen záchvat hrůzy, že by česká ekonomika mohla dopadnout jako ta řecká, notně přispěl k renesanci popularity stran, které se tvářily převážně pravicově. A některé z nich se dokonce i nechaly slyšet, že nechtějí mít – coby pravicové strany – nic do činění se zvyšováním daní.

Jak si nová vláda to nezvyšování daní představuje, se ukázalo vzápětí. Nejprve vyrukovala se sjednocením DPH na poněkud záhadně nekulaté hodnotě 17,5 %. A teď, ještě než oněch 17,5 % mohlo vstoupit v platnost, tu máme nový návrh, totiž zvýšení oné sjednocené sazby na 19 %. Když nic jiného, pak tomu minimálně říkám obejití voličské vůle.

Celá záležitost s 19% DPH má ovšem jedno pozitivum: již se alespoň o smyslu změny DPH nelže. Protože se lhalo. A hodně. Začalo to, když první pokus sjednotit DPH na 17,5 % (a tím ji vlastně celkově zvýšit) byl vysvětlován nutností získat peníze na penzijní reformu. Aby prý bylo možné přejít na nový systém, bude nutné víc vybrat na DPH. Pak se zase tvrdilo, že vlastně sjednocení sazeb DPH na 17,5 % nepřinese do rozpočtu žádné dodatečné peníze, že prý ono sjednocení je jen pro pořádek, aby těch sazeb nebylo tak nějak moc. (Tak proč se v tom případě musí měnit DPH kvůli penzijní reformě? Nějak to nesedí.) A nyní poprvé a popravdě je vládou řečeno, že zvýšení DPH od roku 2012 má sloužit na zalátání děr ve státním rozpočtu. Oproti současnému stavu by stát prý měl vybrat o 22 miliard víc.

22 miliard je dost málo ve srovnání s dejme tomu 100 miliardami Kč, které se ročně ztrácí korupcí u veřejných zakázek, což je jen jeden ze střízlivých odhadů, které se běžně objevují ze stran organizací korupcí se zabývajících. Naše „pravicová“ vláda tedy hodlá veřejné rozpočty stabilizovat zvyšováním daní namísto toho, aby osekávala rozbujelé instituce (statistický úřad, státní televize), rušila přebytečné instituce (fond na podporu kinematografie aj.), rušila zcela kontraproduktivní instituce (pozemkový fond), úplně škrtala peníze na projekty, kterým se z nějakého nepochopitelného důvodu podařilo vylobbovat, aby byly považovány za veřejný zájem, místo aby podléhaly normálním tržním principům (sport, kultura), i namísto toho, aby svou pozornost zaměřila na veřejné zakázky a korupci obecně.

Vláda bude v nejbližších dnech projednávat strategii, jak dostat českou ekonomiku na konkurenceschopnější místo v žebříčku zemí. Dnes je česká ekonomika oficiálně na 36. místě a klesá. Vláda hodlá podporovat konkurenceschopnost krom jiného takovými vychytávkami, jako například detailní zveřejňování jednotlivých položek státního rozpočtu. No pardon, to by měla být naprostá samozřejmost, aby kliknutím myše každý mohl zjistit, na co jeho daně byly použity. Tím se země jaksi nestane konkurenceschopnější. K tomu, aby země skutečně byla dlouhodobě úspěšná, stačí jediné: STABILITA.

Stabilní instituce, hlavně pokud jde o legislativu, jsou pro dlouhodobou úspěšnost země ve světovém měřítku zásadní. Proto jsou dlouhodobě úspěšné staré demokracie, jako třeba USA, Velká Británie, Kanada či Lichtenštejnsko. Dokud bude Česká republika měnit každou sazbu daně osmkrát za volební období, může na konkurenceschopnost zapomenout. V takovém prostředí není možné plánovat, není možné vytvářet podnikatelské strategie, není motiv podnikat. Proto jsou v konkurenceschopnosti na světových trzích neúspěšné země jako střední Evropa.

Ono totiž vůbec nejde o to, zda sazba DPH je 17,5 %, 19 % anebo 20 %. Ani o to, kolik těch sazeb vlastně je.

Jde o to, že dnes se nemůžeme spolehnout, že dnešní sazba daně bude stejně tak platná i za 10 let. Pokud bych takovou jistotu měla, budu nadšeně tlaskat třeba i sazbě mnohem vyšší, než jakou dnes vláda plánuje. Ale my máme jen jednu jistotu: další vláda vzešlá z dalších voleb bude zcela jistě opět chtít anulovat otisky prstů vlády předešlé a opět si bude se sazbami DPH hrát jako kluci na písečku. A tak, v takovém nejistém prostředí, dává smysl pouze tlačit na daně co nejnižší. Když už nemáme žádnou jistotu, ať alespoň platíme co nejméně. Vyšší DPH o pár procentních bodů totiž veřejné finance zjevně nespasí.

Vyšlo dne 20.7. na www.ceskapozice.cz