Houstone, máme problém. Tiká hned za hranicemi.

Asi jste o tom už slyšeli: Největší německá banka má problém. Možná jste si říkali, že se vás to netýká. Je to přeci německá banka. A co když řeknu, že situace nápadně připomíná rok 2008 a Lehman Brothers? Pořád je to v poho…?

Myslím to naprosto vážně. Největší německý bankovní ústav Deutsche Bank je nám všem v jistém slova smyslu blíž, než se může zdát.

Představte si, že jste jako banka obviněni z nepoctivého prodeje hypotečních cenných papírů a máte kvůli tomu zaplatit USA 14 miliard dolarů jako urovnání. Do toho na vás ještě praskne, že jste během poslední finanční krize fixlovali účetnictví a tajili ztráty za 12 miliard dolarů. Dál se na vás valí obvinění z nezákonné manipulace s mezibankovní úrokovou sazbou LIBOR. A aby toho nebylo málo, ještě jste nařčeni, že jste prali špinavé peníze ruských oligarchů figurujících na sankční listině.

To není zrovna málo másla na hlavě pro jakoukoliv banku, natož pro německou jedničku. Výdaje za soudy tudíž jen ve čtvrtém čtvrtletí loňského roku stály Deutsche Bank 1,2 miliardy eur. Není tedy divu, že investoři už nad bankou zlomili hůl. Letos už její akcie ztratily 52 %, za posledních 10 let pak propadly téměř o 87 %! Jenže to všechno pořád ještě není podstatou problému. Koneckonců ceny akcií se leckdy chovají lecjak, jen ne racionálně, takže posuzovat problémy banky „jen“ podle akcií ještě nemusí být to pravé ořechové. A navrch to pořád nevysvětluje, jak se nás to týká.

Podstatou problému vlastně nejsou ani tak soudní spory a porušování zákona (ne že by to bylo etické), jako spíš prohnilé majetkové poměry v bance. To hlavní, co v Deutsche Bank páchne jak tři dny na slunci uležená ryba, jsou takzvané finanční deriváty. (Velmi zjednodušeně řečeno, derivát si můžeme představit jako obchod uzavřený dnes, ale vypořádaný věcně i finančně v budoucnu.) A právě s deriváty to ještě v předkrizové době Deutsche Bank krapet přehnala.

Jak moc, to dozajista nevíme – Deutsche Bank totiž nikdo pod její derivátovou pokličku přesně nevidí, máme jen určité indicie. A ty jsou… no, kulantně řečeno, hodně zajímavé. Můžeme třeba z účetních výkazů vyčíst, že na konci loňského roku Deutsche Bank držela deriváty v takzvané „podkladové nominální hodnotě“ ve výši 42 bilionů EUR. To je téměř 14x tolik než objem německého HDP! Pravda, tenhle údaj sice není totéž jako výše ztráty, kterou by bylo třeba hradit; v tomto smyslu je důležitý údaj o tzv. tržní hodnotě derivátové pozice, jenomže toto číslo nikdo kromě Deutsche Bank patrně nezná. (Bohužel pro klienty banky a její akcionáře. A naštěstí pro banku.) Jenomže i tenhle údaj o podkladové nominální hodnotě je natolik extrémní, že se vymyká zvyklostem u jiných bank.

Převedeno do méně účetního jazyka: I když nikdo kromě vedení banky neví přesně, jak velká je výše ztráty, můžeme podle těchto indicií odhadovat, že to bude hodně-hodně. (Mimochodem, nemusí to přesně vědět ani sám německý regulátor, protože, jak už bylo řečeno, Deutsche Bank už v minulosti v účetnictví podváděla.) A víme ještě jednu věc: Jak přesně mizerně na tom Deutsche Bank je, nezjistíme dřív, dokud to nebouchne. Asi jako jednoho krásného dne bouchla Lehman Brothers, která to přehnala s rizikovými hypotéčními obchody.

Lehman Brothers byla jednou z největších amerických investičních bank. Deutsche Bank je největší německou bankou.

Lehnam Brothers byla přehnaně namočena v rizikových sekuritizovaných hypotéčních obchodech; Deutsche Bank je namočena v mnohém, ale hlavně v derivátech.

Několik dnů před krachem Lehman Brothers ještě nikdo nic netušil, ratingová agentura jí krátce před bankrotem potvrdila nejvyšší rating AAA. Deutsche Bank pod pokličku také nikdo detailně nevidí.

Pád Lehman Brothers přišel 15. září 2008, v době, kdy globální ekonomika už byla na sestupu – i kdyby bývala nevypukla bankovní krize, bylo stejně jasné, že přichází výrazné hospodářské zpomalení. O problémech Deutsche Bank ze začíná ve větší míře mluvit v září 2016 – v době, kdy už naprosto zřetelně je hospodářský cyklus v sestupné fázi a je jasné, že v roce 2017 přijde přinejlepším výrazné hospodářské zpomalení.

Lehman Brothers byla takzvanou bankou páteřní. To znamená, že představovala jeden z nosných pilířů amerického bankovního systému. Když padne páteřní banka, obyčejně s sebou strhne hned několik dalších institucí, se kterými je skrze kapitálové toky provázána. Deutsche Bank je zcela jednoznačně bankou páteřní z pohledu celé Evropy.

Pád Lehman Brothers odstartoval největší hospodářskou krizi od 20. Let minulého století, která oběhla celou zeměkouli. Z jejích dozvuků jsme se dosud nevzpamatovali, protože právě v této krizi mají kořeny dnešní ekonomické abnormality počínaje zápornými úrokovými sazbami, přes deflaci, až po přehřáté ceny akcií. Co odstartují problémy Deutsche Bank?

Jistě, německá vláda se může rozhodnout banku zachránit. Vzhledem k její velikosti by to dávalo smysl. Jenomže některá sousta jsou příliš velká i na takového Goliáše, jako je zdánlivě neotřesitelná německá vláda. Německo kdysi finančně ustálo sjednocení. Německo dnes neuvěřitelným způsobem finančně ustává imigrační vlnu. Kolik toho ještě může ustát, než se i jeho pokladna dostane do úzkých?

Otázka tak zbývá jediná: Zhorší hospodářská krize, která svět čeká v roce 2017, situaci Deutsche Bank, anebo to bude opačně, totiž že Deutsche Bank zhorší a prohloubí hospodářskou krizi, která přichází? Pokud správná odpověď zní za B), pak by nás to mělo zatraceně hodně začít zajímat. Hned.