Česká půjčka Evropě: čiré šílenství

Tak tohle už tu jednou bylo. Jeden pan prominentní ekonom zhruba před rokem touto dobou nabádal: „Měli bychom půjčit Řecku! Je to pro nás mimořádně výhodná investice! Dostaneme za to tak vysoké úroky, jaké jinde nenajdeme, a peníze půjčené jinému státu jsou absolutně bezpečné!“ Ten pan prominentní ekonom si před rokem zjevně neuměl představit, že by Řecko mohlo zbankrotovat.

Řecko zbankrotovalo. Zatím byla škrtnuta jen relativně malá část jeho dluhu. Další škrtání řeckého dluhu ještě bude následovat. Kdybychom před rokem Řecku půjčili, o své peníze bychom přišli. O ty peníze, které stát vybral na našich daních.

A teď tu máme euroval. Tedy projekt na záchranu eura. A česká vláda se rozhoduje, zda do eurovalu poslat zhruba 90 miliard korun neboli 10 % devizových rezerv České národní banky. Jedem ministr se nechal slyšet asi v tomto smyslu: „Je to pro nás výhodné. Peníze budeme mít brzy zpátky. Budeme je mít v eurovalu uložené jako v pojišťovně – co kdybychom časem podobnou pomoc potřebovali zase my?“ Ten ctihodný pán si zjevně neumí představit, že by eurozóna mohla zbankrotovat, rozpadnout se a euro přestat existovat.

Menší (jižní) část eurozóny patrně zbankrotuje. Eurozóna se dost možná rozdělí. A euro se dost možná rozpadne na dvě nebo víc měn. Ona rádoby „pojišťovna“ může zbankrotovat. A že by nám někdo půjčil, až to budeme potřebovat? Nám?! Proč?! Copak s bankrotem nepatrné české ekonomiky stojí a padá zbytek Evropy? O záchraně může Evropa uvažovat v případě Itálie, Španělska, Francie… Ale malá česká ekonomika, která dokonce ani neplatí eurem, bude obětována bez mrknutí oka. Pošleme-li do eurovalu 90 miliard korun, pak od boku odhaduji, je pravděpodobnost, že o ně přijdeme, je kolem 60 %.

Ale ne dost na tom. Dobře, mohli bychom říci, že doba si žádá velké činy a peníze jsou jen peníze. A mohou být obětovány pro dobru věc. Jenomže – je to dobrá věc, snažit se zachránit euro?

Euro brzdí evropský hospodářský růst – rozumějme růst životní úrovně. Kdyby eura nebylo, možná by i Řecko, Itálie či Španělsko ustáli stůj enormní dluh. Euro však pro ně bylo vražedné. A protože jih Evropy bankrotuje, doplácí na to Evropa celá, protože celá Evropa je v krizi. Jedinou šancí, jak z té šlamastyky ven, je udělat současně dvě věci: nechat konečně zbankrotovat toho, kdo zbankrotovat má, a navíc ještě eurozónu rozdělit. A tím euro rozbít. Jih tím získá větší konkurenceschopnost. Sever se tím zbaví koule na noze. Česká republika získá také nemálo: Německo si konečně oddechne od koule na noze a bude časem víc prosperovat – a tím potáhne i českou ekonomiku.

A mimochodem – jak si to vlastně ti pánové a jedna dáma v Bruselu představovali? Že vyléčí evropskou dluhovou krizi a zachrání euro tím, že vyrobí dluh ještě větší? Tím, že si půjčí i od zemí, které zatím problémy zase tak velké nemají (tedy i od nás), a tím zatáhnou do dluhové jámy už úplně každého? Už jste někdy viděli někoho, kdo se z dluhů vyhrabal tím, že si (ještě dráž) půjčil na to, aby splatil dluh předešlý? Tohle šílenství má snad fungovat? Proč bychom své peníze ještě někdy měli vidět? Že vytloukání dluhu dluhem nefunguje, ví dneska už i skoro každý „nepřizpůsobivý občan“, ale nějak na to zapomněli vrcholní politici.

Takže si to shrňme: V našem zájmu je rozbití eura a rozdělení eurozóny. V našem zájmu je ponechat si českou korunu. Tak proč pro všechno živé chceme euro zachraňovat obětováním našich 90 miliard?  Proč si máme skoro zdvojnásobit už tak katastrofální schodek rozpočtu? Proč si tím máme kvůli okamžitému zhoršení našich veřejných financí zvýšit riziko, že i my zbankrotujeme? Proč máme kvůli záchraně od základů prohnilého a pro nás škodlivého eura dál zhoršovat naše katastrofální veřejné finance, a tím pádem ještě zvyšovat naše daně, snižovat sociální dávky a propouštět zaměstnance?

Není v tom ani špetka logiky. Zato je v tom ohromné nebezpečí.