Byt jen přes mou mrtvolu

Evropské banky se vytasily se zajímavým průzkumem. Prý zájem o hypotéky u lidí do 35 let prudce ochabl. Prý nemají zájem dalších 30 let mít nad sebou bič. Prý jim poslední krize ukázala, že hypotéka není zas takové terno. Prý podnájem je to pravé ořechové. Minimálně v Británii, Holandsku nebo třeba v Německu se takový přístup šíří jako chřipka.

Taky už jste to určitě slyšeli: Investice do bytu, zvlášť pokud ho nedej Bože chcete „jenom“ pronajímat, je prý v dnešní době letadlovou hrou. Přišla krize, ceny začaly padat, a máme se spekulací do nemovitostí po žížalkách.

No ale na druhou stranu, jestli mladí chtějí bydlet v podnájmech, pak by možná nemuselo být špatné být tím, kdo podnájem poskytuje, ne?

Tak jak to tedy je? Teď, uprostřed roku 2011 - je to letadlo či není?

Něco vám řeknu. Znáte tu pohádku, jak stařeček měnil, až vyměnil? Jak nejprve dostal kus zlata jak koňská hlava, pak zlato vyměnil za býka, býka za ovci… a nakonec domů přišel s jehlou? Poučná to pohádka, není-liž pravda? Na tuhle pohádku si myslím vždy, když si vzpomenu na dětství strávené na horské chalupě v Krušných horách. Dědeček s babičkou koupili chalupu za celoživotní úspory.  Časem si nějak povšimli, že už je vzhledem k jejich rostoucímu věku netěší tolik jako dřív jezdit každý týden sekat trávu.  Bylo to krátce po revoluci 1989, tu jedna reforma, tu zas druhá, mezi lidmi nějak nebylo dost peněz, zato bylo hodně strachu. (Nepřipomíná to něco?) A oni na prodej chalupy spěchali (to se nevyplácí). Nějaké peníze sice dostali, ale obchod století to nebyl. Peníze je přesto potěšily, a tak si řekli, že si jich užijí. Zaběhli do nejbližšího autosalónu, kde si koupili lehce ojetého Opela Astru. (Tehdy to ještě vzhledem ke stavu českého vozového parku bylo „impozantní zápaďácké auto“.) Po 10 letech Astru vyměnili za Škodu Favorita, která měla výkon asi tak 5 koní a 2 kuřata k tomu. Dnes má Favorit hodnotu – od oka – 10 tisíc korun českých.  Chalupa, která pořád stojí na svém místě v Krušných horách, má i s nemalým pozemkem hodnotu – od oka – kolem 6 milionů.

Asi už víte, co mám na mysli.

Přesto to tak jednoduché není. Tak předně: není místo jako místo. Tak třeba v roce 2008 se na průměrný byt v Praze muselo s průměrným pražským platem šetřit zhruba 12 let. (Pro zjednodušení naivně uvažujeme, že plat nebyl daněný – docela příjemná představa.) Zatímco třeba v Ústí nad Labem se cena po všech stránkách srovnatelného bytu pohybovala na dvaapůlnásobku! Výnos z pronájmu je tedy v okrajových částech země mnohem zajímavější.

A pak: Malé a levné byty jsou z hlediska výnosu nesrovnatelně zajímavější než velké a drahé byty. Dva byty po milionu jsou „víc“ než jeden byt za miliony dva.

Každopádně krize je za námi. Lidé jsou ochotní zase se o něco víc zadlužovat. Banky jsou ochotné zase o něco víc půjčovat. Nemyslím letos – letos je ještě příliš vysoká míra nezaměstnanosti, lidí jsou moc vystrašení… Ale z pohledu dalších pěti či deseti let je to něco jiného. Poměr nájemného k ceně nemovitosti poměrně nízký. Návratnost investice do bytu se pohybuje kolem 30 let. Dlouhodobý „normál“ pro většinu ekonomik je do 25 let. Z toho plyne, že buď musí vzrůst nájemné, anebo klesnout ceny, anebo vzrůst obojí, ale nájem musí růst rychleji.

Například v takové Praze kvůli nízké výnosnosti ceny bytů už moc prostoru k růstu nemají. Jiné to je ale v Ostravě nebo v Ústí nad Labem. Zde je výnosnost dvojnásobná. A proto zde mohou ceny růst i výrazně.

Kdepak, soumrak nemovitostí ještě nenastal.

Vyšlo na literarky.cz dne 20.7.2011