Budou ulice hořet?

Jak známo, hospodářské obtíže společnost radikalizují. Není náhodou, že Hitlerův razantní nástup se datuje do doby, kdy Německem zmítala hyperinflace. Není náhodou, že komunistický puč v roce 1948 byl tak snadný zrovna krátce po válce. Evropa se radikalizuje i dnes. (To ty krize.) Jenomže některé země jsou – nahlíženo optikou tradic – tak nějak „rizikovější“. Nebo to můžeme říct i jinak: ne každá země si v posledních sto letech zažila třeba občanskou válku. Tak třeba Řecko: relativně nedávno, v roce 1967, si užilo převrat a následnou vládu vojenské junty. Španělská občanská válka z let 1936 – 1939 zase patří k nejkrvavějším lokálním evropským konfliktům 20. století. Že je to už dávno? Není. Pamětníci dosud žijí.

Když na přelomu roku 2011 a 2012 ECB naprala do oběhu ohromné množství peněz, finanční trh se nechal na chvíli uchlácholit. A pak cvak, jako když přepnete vypínač z polohy OFF do polohy ON. Jednoho dubnového dne si z nedostatku jiné zábavy jeden pán z jedné londýnské banky sedící za jedním z mnoha počítačů v ohromném open-space zvaném dealing procházel tabulky a všimnul si několika věcí současně:

Zaprvé podíl nesplácených úvěrů ve španělských bankách v únoru narostl na rekord od roku 1994. (A 18 let už je celkem dost.) Zadruhé španělská recese se prohlubuje, takže procento nesplácených úvěrů ještě poroste. Zatřetí španělská 23% nezaměstnanost je nejvyšší v EU a také ještě poroste. Začtvrté ceny domů ve Španělsku dál klesají, takže bankám se znehodnocují zástavy právě za ony nesplácené úvěry. Zapáté španělské banky by byly zcela na suchu, pokud by jim utáhla kohoutek ECB. Zašesté Španělsko jako stát už nemá ani euro nazbyt na případnou záchranu jakékoliv své banky. Zasedmé výnosy španělských státních dluhopisů, v současnosti nejcitlivější indikátor důvěry v (ne)přežití dané ekonomiky, dál rostou. Zaosmé a zadeváté se náš pán už ani neobtěžoval zkoumat a upaloval se se svými postřehy svěřit kolegovi od sousedního počítače. Kolega si vyslechl jenom prvních pár bodů, do sedmého se už ani neobtěžoval poslouchat, a upaloval za třetím kolegou zeptat se ho na názor, zda investiční pozice, které banka má ve Španělsku, není náhodou moc riskantní.

A protože v londýnském City není třeba za vším hledat ženu (těch je tam pomálu), ale jen bonusy za dosažené zisky, naše dealerská partička se logicky rozhodla, že své bonusy riskovat nebude a investice ve Španělsku ukončila. Do hodiny si přesunů peněz všimla i konkurenční banka a pak konkurenční banka konkurenční banky a pro každý případ se stáhla ze Španělska taktéž. A tak jsme tu měli ze dne na den obnovenou dluhovou krizi a ECB i se svými miliardami eur natlačenými do oběhu se mohla třeba na hlavu stavět.

No jo, jenomže směs „zbankrotované Řecko – hořící řecké ulice – tradice vojenského převratu“ je výbušná zhruba jako kombinace parta tmavolících „nepřizpůsobivých občanů“ se sekerami v rukou stojící na opuštěné večerní ulici proti partě bledých radikálů bez vlasů a zápalnými lahvemi v kapsách. A kombinace „Španělsko před bankrotem – 50% nezaměstnanost mladých – stávka – tradice občanské války“ je zase výbušná zhruba jako autobus napěchovaný dvaceti sparťanskými a dvaceti ostravskými ultras.

Nechci říct, že nás čekají v Evropě další občanské války, chraň Pámbu! Ale radikalizace je zřejmě nevyhnutelná. Může to mít v různých končinách různou podobu: Od polodiktátorské vlády po pronásledování menšin. Od rostoucí náboženské nesnášenlivosti po extrémní levicové rovnostářství. Ve všech podobách to znamená menší svobodu.

Jen tak mimochodem - právě proto mi zůstává rozum stát nad jinak celkem okrajovou zprávou, že španělský král Juan Carlos I, jinak také čestný předseda Mezinárodního fondu na ochranu zvířat, si v době domácích stávek odskočil na dovču do Botswany zastřelit si pár slonů. O slonech nechť si každý myslí, co chce; někdo se nad nimi může rozněžňovat, někdo nad nimi může mávnout rukou, to je věc osobního cítění každého. Nemůžeme starého pána nutit, aby miloval slony - nicméně od zkušeného politického matadora by se dal čekat trochu lepší kalkul. Co se asi může potenciálně stát, když do výbušné směsi „Španělsko před bankrotem – 50% nezaměstnanost mladých – stávka – tradice občanské války“ přidáme ještě jednu přísadu, totiž vlnu odporu ekologických radikálů vůči symbolu monarchie? Autobus se přetransformuje na potemnělou ulici se stovkou podroušených barcelonských a madridských utras.

(Tento text byl originálně napsán pro Literární noviny.)