Co o nás vypovídá Jáchymovské peklo? A co estébák Havel?

Nedokážeme se jednoznačně postavit ke své minulosti. I proto můžou politici i skoroprezidenti s praxí z Haló novin přirovnávat práci současné policie a justice k 50. letům a lidem to nepřijde nevkusné. Navštívili Jáchymov?

Po dvou letech znovu nad Jáchymovem v oblasti bývalých uranových dolů, táborů pro politické vězně a ve strmých údolích, která jsou zatěžkána utrpením tisíců lidí. V místech, kde se zamýšlíte nad tím, čeho jsou lidé ve jménu blouznivé rudé ideologie schopni, a cítíte, že si krajina nese minulou bolest tiše s sebou. A hlavně máte jasně uchopitelný pocit, že to, jak v současnosti většina lokalit bývalých dolů a lágrů vypadá, je známka toho, že jsme se se svojí minulostí nevypořádali, utíkáme před ní a děláme, že neexistuje. Prostě to tady skončilo před 55 lety a nás se to netýká.
A uprostřed rozpadajícího se náměstí v minulosti bohatého a významného města s historicky cennými a krásnými domy z šestnáctého století? Beznaděj, pobíhající sociálně slabší obyvatelé…Při výhledu z náměstí na těžní věž bývalého dolu Josef dnes využívané pro čerpání radonové vody pro místní lázně máte před sebou kromě zavřeného hotelu funkční bordel, pardon, noční bar s názvem Laguna.

Sobotní srpnový podvečer pod Krušnými horami. Mlha, mrholí. Osm stupňů Celsia. Cestou z Ostrova do Jáchymova projíždíme kolem bývalého tábora pro politické vězně Vykmanov II. V místě se nachází národní kulturní památka Rudá věž smrti. Symbol utrpení jáchymovských vězňů, kteří zde bez jakékoliv ochrany za děsivých podmínek třídili a připravovali k exportu do Sovětského svazu uranovou rudu. Důsledky vysoké radiace byly jasné…předčasná smrt.

Zastavuji u vrátnice a závory evidentně nepříliš neobsazeného areálu v dezolátním stavu. Z vrátnice vychází v nedobrém rozpoložení zhruba padesátiletý muž. K věži se podívat nesmíme, probíhají stavební rekonstrukční práce a platí po danou dobu zákaz. Dobrá tedy. A co areál? Fungují v něm nějaké firmy? Má nějaké uplatnění, nebo jen chátrá? Existují nějaké plány, co s místem dál? „Vidíte to, kvůli estébákovi Havlovi tady není práce, všechno chátrá a rozpadá se,“ mírně mi vyrazí dech morous hlídač.

Krásnou trasou z Abertam přes Plešivec dojdete kolem připomínek bývalých dolů v podobě hald postupně zarůstajících břízami k lokalitě bývalého dolu Rovnost (poslední zrušený důl v oblasti v roce 1961). Tam, kde trpěly tisíce politických vězňů, je v současnosti chatoviště, v místě administrativní budově sídlí hotel (Na jeho obhajobu je třeba napsat, že na první stránce nabídky tuto skutečnost připomíná a že vaří výbornou bramborovou polévku.), vedle bývalé řetízkárny stojí krásně opravený dům – možná rekreační objekt. Tak zvaný Palečkův hrad, který pro potěchu velitele tábora, sadisty a vraha Albína Dvořáka zvaného Paleček, museli postavit vězni postupně vlivem chátrání a devastace postupně mizí a padá.

Rozcestník Klubu českých turistů upozorňuje na to, že šlo o nejhlubší důl revíru….o vězních, teroru, vraždách, lidském utrpení…ani slovo. Úctu si zaslouží jen organizace Političtí vězni.cz, která obnovila naučnou stezku Jáchymovské peklo, a díky tabuli umístěné u hradu se můžete dozvědět základní informace o místě. Nic jiného neznalého návštěvníka neupozorní na to, co se v místě v minulosti dělo. Ale když víte, to kafíčko, pivo i polévka v blízkém hotelu chutnají prostě trochu jinak.

Když pokračujete od Rovnosti k blízkému bývalému dolu Eduard a jako dominantu sledujete mohutný odval dolu, najdete v místě bývalé jámy rozpadající se zbytky budov a zjistíte, že lokalita sloužila (vzhledem ke stádiu chátrání patrně již neslouží) jako centrum biatlonového sportu. U samotné jámy a rozpadajících se baráků se o místě a jeho historii nedozvíte…nic. Právě Eduard byl dolem, kde fárali vězňové z kilometr vzdáleného lágru Nikolaj – podle svědků jednoho z nejhorších vůbec. A tam, kde lágr byl, je v současnosti….nic.

Co čeká Jáchymov a jeho okolí? Zapomnění? Je opravdu takový problém a pro naši společnost a veřejné rozpočty nedosažitelnou metou dát místům, která hrála významnou a tragickou roli během čtyřiceti let budování socialismu u nás, důstojnou podobu? Nedokážeme najít nevelké prostředky na to, abychom na jednotlivých místech upozornili na to, co se tady dělo? Musí Palečkův hrad působit jako ruina zarostlá plevelem? Musí být z dochovaných budov bývalých dolů ruiny bez jakéhokoliv vysvětlení, co se v těchto místech v minulosti páchalo? A proč už je potom raději nezbořit? Musí o připomínání minulosti bojovat neziskové organizace, jako jsou zmiňovaní Političtí vězni.cz? Není to také role státu? A není to také jeden z důvodů, proč může politik, bývalý komunista a prominent předlistopadového režimu, reagovat na postup policie v současnosti tím, že ho přirovná k 50. letům? A většinu lidí to nepobuřuje.
A proč státy, o kterých tak rádi tvrdíme, že jsou chudší, méně vyspělé, s menší demokratickou tradicí kvůli historické příslušnosti k rudému impériu, jako jsou třeba ty pobaltské nebo Polsko, dokážou na své temné svědectví upozorňovat důstojněji než my? Třeba na to, jak se v některých městech místní nacionalisté během druhé světové války hanebně zachovali k židovskému obyvatelstvu?

Když člověk stojí dole na chátrajícím jáchymovském náměstí a dívá se směrem k těžní věži dolu Svornost, když zapomene na působivé lázeňské komplexy, které nechal za sebou, když prožívá slavnou i děsivou historii místa, když si představuje utrpení tisíců politických vězňů v místních lágrech a dolech, a to, jak jsme se s touto minulostí ne/vypořádali…cítí úzkost.