Bukurešť III: Pivnice a knihkupectví ze starého dobrého světa. Vesnice uprostřed metropole

Snažte se vcítit za atmosféru mírné nedůvěry a nejistoty místních. Dostanete se k tomu krásnému, co vzniklo před začátkem komunistického teroru, nebo bylo obnoveno poté, kdy zmizel v propadlišti dějin. Snad navždy

V minulých dvou textech zde a zde jsem popsal rumunskou metropoli Bukurešť jako město megalomanských a nevyužitých staveb a bulvárů. Jako město ekonomických a sociálních kontrastů, ale také místo častých kontrol, nedůvěry lidí, snahy vytěžit z každé příležitosti při kontaktu s bohatým cizákem výhodu a profit, nad nímž se vznáší duch Nicolae Ceausesca a všudypřítomné tajné policie Securitate.

Je ale třeba být upřímný. V Bukurešti jsme také byli v místech, která jsou unikátní a zajímavá. Představila nám něco, co jsme nikde jinde prozatím neviděli a nezažili. A tím nemáme na mysli všudypřítomné… masážní salóny… řekněme.

Například 120 let stará restaurace, kavárna, bar a původně pivovar Caru' cu Bere v historickém centru města má naprosto unikátní atmosféru, s níž jsem se prozatím jinde nesetkal. Rázem se ocitnete na přelomu 19. a 20. století a v následujícím desetiletí. Secese, jak má být. Tak nějak si představuji stylový podnik dané doby, který jsem dosud viděl spíš ve filmech. 

Ani hranice kýče v tomto případě není úplně překročena, i když míra stylizace je někdy poněkud výraznější. Cenově to sice s pivem za 60 korun, palinkou za stejnou cenu a jídlem kolem dvou stovek neodpovídá běžnému podniku pro řadového Rumuna, ale i tak tu potkáte na romantické schůzce mladé páry, bandu kamarádů a kolegů, ale i postarší dámy, které přišly vypít skleničku transylvánského vína nebo místního piva. Místo, kde to na rozdíl od většiny podniků v historickém centru opravdu žije.

Navštívit byste měli také fascinující knihkupectví Cărture?ti Carusel na třídě Lipscani. Budova z 19. století, kde původně sídlila banka, následně obchod s oblečením byla po konci socialistické éry vkusně zrekonstruována a působí v ní knihkupectví Carturesci. Zdobnost několikapatrového prostoru je působivá. Bohužel kavárna ve vrchním patře, odkud se otevírá krásný pohled na celý snad až pohádkově zdobný prostor, je uzavřena. Je patrné, že kromě knih je potřeba využít obchodní potenciál prostoru dalším, nepříliš souvisejícím zbožím. Dárečky na úrovni kýče. Míra je snesitelná, takže to neubírá místu na jeho atmosféře.

A Rumunsko nejsou jen města. Země je rozlehlá a mnoho zásadního v její historii se odehrávalo mimo hlavní sídla. V Bukurešti narazíte na rozsáhlý skanzen – Národní muzeum venkova Dimitrie Gusti. Jasně, skanzeny a vesnická muzea jsou populární i u nás. Rožnov pod Radhoštěm, Veselý Kopec, Zubrnice a mohli bychom pokračovat. Ale jak je rozlehlé Rumunsko, tak je rozlehlý skanzen vesnické architektury. Jen několik stanic metrem z centra dorazíte k parku s jezerem, kde se můžete procházet kolem více než 270 historických staveb, stavení, které vám dají nahlédnout do života tradiční rumunské vesnice v různých částech země.

Procházka podzimním popadaným listím mezi rolnickými, sakrálními, rybářskými, řemeslnickými a hospodářskými budovami působí uklidňujícím dojmem. A to i tehdy, když po můstku přejdete na ostrov v jezeře Herastrau, za nímž se tyčí vysoké siluety již vybudovaných, nebo právě vznikajícím bukurešťských mrakodrapů. Kontrast mezi nimi a rybářskými domky na břehu jezera nemůže být během chladného a větrného dne, který zvedá na jezeře vlny, dokonalejší.

Bukurešť je také město úžasných paláců a impozantních budov, které stojí za to vidět... Atheneum, kde sídlí státní filharmonie, Muzeum národního umění, Muzeum národní historie, krásné historické pravoslavné kostely úmyslně zastíněné činžáky a paneláky komunistické éry... A mohli bychom pokračovat ještě dlouho. 

Jeďte do Bukurešti! Pozorujte, přemýšlejte o tom, proč jsou některé pro nás netypické věci řešené tak, jak jsou. Vnímejte chování místních a snažte se do nich vcítit. Třeba vám to řekne něco o vás samotných a naší zemi v nedávné minulosti i nyní...