Mezi prací na počítači trávím čas na malé zahrádce před domem. Nikdy jsem si nemyslela, že bych zahradničila. A musím přiznat, že mě to neskutečně baví! Jenže to má malý háček. Ať kopnu téměř kamkoliv na třiceti metrech čtverečních, narážím na dlaždice různých tvarů a velikostí, které někdo před padesáti lety zakopal pár centimetrů pod zem. Proč a kdo to udělal? S jakým cílem a přemýšlel u toho vůbec?
Je pěkné počasí a mě čeká pár hodin na zahrádce před domem, kde bydlím. Ano, zahradničím. Stříhám přerostlý živý plot, vytrhávám plevel ze záhonu růží, nové sázím a poté se těším i z jejich krásných květů. Likviduji staré pařezy, prořezávám staré větve stromů a letos poprvé sklízím dokonce i svou první úrodu – mátu a malá rajčátka.
PRÁCI NA KNIZE PROKLÁDÁM PRACÍ NA ZAHRÁDCE
Nikdy jsem si nemyslela, že mi práce na zahrádce před domem, přinese takovou radost, sílu, nadšení a také příležitost, jak při fyzické práci nerušeně myslet.
Vzhledem k tomu, že většinu času trávím psaním či opravováním textů, je zahradničení opravdu vítaným osvěžením.
Jsem tedy zase v pracovním, v rukou mám své oblíbené nářadí – sekeru, pilku, motyčku a nůžky na keře. Oblékám si pracovní rukavice a beru do ruky kbelík. Ze své zkušenosti vím, že za chvíli bude plný zelené žoužele, kterou odstraním z přerostlých keřů.
PLEVEL, KEŘE A STROMY
Jenže pak se pustím do rytí půdy, abych zkypřila půdu a důsledně i s kořeny vytrhala plevel a když kopnu do země, tak narazím na kámen.
Kopu dál a zjišťuji, že to nejsou kameny, ale dlaždice různých velikostí a tvarů, které postupně vykopávám.
Nechápu to a kladu si otázku: „Kdo mohl zakopat pár centimetrů pod zem dlaždice? Proč by to kdo dělal? Vždyť by tak naprosto znehodnotil půdu pro budoucí generace?“
DLAŽDICE RŮZNÝCH TVARŮ A VELIKOSTÍ
Před domem zahlédnu důvěrníka pana Fišera, který mi ochotně vysvětluje, že manželé jednoho z bytu v domě, který byl postaven v roce 1963 v Ústí nad Labem, pracovali s nadšením na zahrádce.
Jednoho dne pojali sousedé nápad, že na zahrádce před domem vybudují chodníčky z dlaždic. Přijelo nákladní auto, vrchovatě naložené celou i rozlámanou dlažbou, a řidič vysypal náklad na zahrádku. Oni vydláždili celou zahrádku před domem dlažbou a poté ji zahrnuli asi sedmi až deseti centimetry hlíny.
Nerozumím, jak se někdo může dopustit takového zvěrstva?! Ale panu Fišerovi věřím, protože ať kopnu motyčkou kamkoliv, tak narážím na dlažbu, odstraním trávu a pak vykopu a ze země vyndávám dlaždice různých tvarů.
PŮDA, KTEROU ZNIČILI JEJÍ OBYVATELÉ
Abyste rozuměli mému „spravedlivému hněvu“ a rozhořčení - za Rakousko-Uherska, Československé republiky i zabraného sudetského území Němci byly na tomto místě rodinné domy s velkými zahradami. Na místě, kde nyní bydlím, bylo dokonce zahradnictví. Je tu velmi dobrá půda.
A tak vyndávám jednu dlaždici za druhou, kus za kusem… Některé mají tak pět kilogramů, jiné jsou lehčí. Už jsem vykopala tak kolem padesáti kusů, ale když si vzpomenu, že to byl celý náklaďák?!
Mám někdy šanci se s tím poprat? Nejspíš se můžu se svým snem, krásnými zelenými záhony zeleniny a květin, rozloučit. A kde jsou dnes oni manželé se svým báječným nápadem?
NAVRHLA BYCH TREST VEŘEJNĚ PROSPĚŠNÝCH PRACÍ
Co s půdou, kde kamkoliv kopnete motykou či rýčem a narazíte na dlaždice? Co se zemí, kterou nechal někdo zasypat plným náklaďákem dlažby? Je to země, která je naprosto bezcenná.
Možná vám to přijde tvrdé, ale já bych navrhla trest veřejně prospěšných prací pro každého, kdo se tak zásadním způsobem proviní proti půdě.
Veřejně prospěšné práce by si odpracoval tam, kde se nejvíce provinil.Manželům, jejich dětem či vnukům bych dala do rukou rýč či motyku a ať si zkusí to, co bylo zasypáno během pár minut a zničeno, uvézt do původního stavu.
A co vy? Máte kolem sebe také nějaký kus zničené země? Místo, kde by se mohly pěstovat keře nebo ovoce? Jaký trest byste navrhli viníkovi?
Přeji příjemné zahradničení (bez dlaždic a kamenů) a jsem v dokonalé úctě, Vaše Hana Rebeka Šiander
Fotografie:
www.flikr.com
