Smrt architekta Jana Kaplického – nikdo z nás nezná den ani hodinu

Není tomu tak dlouho, kdy jsem viděla v TV architekta Jana Kaplického, který horlivě bojoval za jeden ze svých významných projektů, Národní knihovnu v Praze na Letné, přezdívaný blob nebo také chobotnice. Včera mu jeho manželka Eliška porodila dceru Johanku, byl to jeho šťastný den! On ani nikdo jiný však nepočítal s tím, že ten den bude jeho posledním… V této souvislosti mě napadá, že nikdo z nás nezná dne ani hodiny.

I když jsem se s Janem Kaplickým nikdy nesetkala, sledovala jsem ho zpovzdálí, prostřednictvím médií. Vnímala jsem ho jako muže energického, svěžího a originálního ve svých projektech, kterými uměl překvapit a velmi často i šokovat. Přicházel s nápady, které v mnohém předběhly svou dobu. I když jsem ne všemu rozuměla, fandila jsem mu a velmi jsem si ho vážila.

Pokud byste si chtěli udělat vlastní názor, jaký byl Kaplický člověk, co měl rád, jaké hodnoty byly pro něj důležité, co si přál a co plánoval, můžete si přečíst dva zajímavé články. Ten první je dlouhé interwiev redaktorky Jany Ciglerové, který byl vydán 15. listopadu 2007 na serveru ona.idnes.cz.

Druhý článek je uveřejněn na webu Lidových novin. Jedná se zřejmě o poslední rozhovor s Kaplickým. Vyšel totiž pět dní před jeho smrtí v magazínu Pátek 9. ledna 2009. Novinářka Alena Plavcová zpovídala Kaplického a jeho ženu Elišku Kaplický Fuchsovou.

KDO BYL JAN KAPLICKÝ? Jan Kaplický se narodil jako jediný syn svým rodičům 18. dubna 1937. Maminka byla kreslířkou a tatínek malířem, sochařem a architektem. Jejich syn byl inspirován prostředím natolik, že vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou. I když se věnoval po škole architektuře, jeho kariéra začala až po roce 1968, kdy emigroval do Velké Británie.

Nejprve pracoval s architekty známých jmen, poté založil v Londýně studio Future Systems. Mezi jeho nejvýznamnější stavby patří Plovoucí most pro pěší chodce v Londýně (1996), Mediální centrum Nel Lord´s v Londýně (1999), Nákupní středisko sítě Selfridges v Birminghamu (2003) nebo Muzeum Enza Ferrariho v italské Modeně.

I když jeho stavby jsou v zahraničí velmi ceněny, v České republice nestojí dosud žádné jeho významné dílo. Jakoby bylo i pro něho příznačné, že Čech, který se proslaví v zahraničí, bude uznán ve své rodné české zemi až po své smrti. Stejně jako mnoho jeho předchůdců.

Kaplického projekt Národní knihovny v Praze na Letné zůstal tak nějak bez konce. Projekt Koncertní síně v Českých Budějovicích, přezdívaný rejnok, by měl být podle slov představitelů města zrealizován v roce 2010.

Po několikaletém vztahu se Kaplický podruhé oženil v roce 2007 s filmovou producentkou Eliškou Fuchsovou. Podle slov jeho přátel, např. zpěváka a architekta Pavla Bobka nebo jeho bývalé životní partnerky a architektky Evy Jiřičné, se velmi těšil nejen na narození dcery Johanky, ale také na další projekty, na kterých chtěl v tomto roce pracovat.

ZNÁME SVŮJ DEN „D“? Smrt zastihla Kaplického nepřipraveného. Nikdo z nás to nečekal. A mě v této souvislosti napadají otázky: Známe dne a hodinu naší smrti? Je možné se na ten den připravit? Co všechno bychom ještě rádi ve svém životě chtěli vykonat? A kolika lidem bychom chtěli říci, že nám na nich záleží a že je milujeme?

Ve starozákonní knize Kazatele 5, 17 - 18 (byla napsána zhruba ve 3. století před Kristem), která je připisována králi Šalomounovi, se dočteme: „Hle, co jsem shledal: ´Je dobré a pěkné, aby člověk jedl a pil a měl se dobře při veškerém klopotném pachtění pod sluncem v časných dnech života, kterému dal Bůh, neboť to je jeho podíl. Tak je tomu s každým člověkem; to, že mu Bůh dal bohatství a poklady i možnost užívat jich, brát svůj podíl a radovat se při svém pachtění, je dar Boží."

Z tohoto pohledu se měl Jan Kaplický dobře. Měl rád svou práci, ve světě byl uznávaným architektem, zažíval úspěch, žil střídavě v České republice a v Anglii, měl svou firmu, krásnou mladou ženu a kromě syna také právě narozenou dcerku.

Mnozí čtenáři mého blogu by stejně jako já souhlasili s tím, že král Šalomoun byl moudrý muž. Také bychom se jistě shodli na tom, že se nám daří skvěle a že je dobrý nápad si to všechno pořádně užít!

Když se ale znovu vrátím k náhlé smrti Jana Kaplického, dochází mi, že najednou o nás v den D v našem životě rozhodne někdo jiný. A my nevíme, kdy ta chvíle nastane a vím jistě, že ta chvíle nepůjde vrátit zpět a udělat něco jinak.

Když nás opustí člověk, kterého jsme si vážili, je nám to líto. Nejen proto, že to byl člověk, kterého jsme znali, vážili si ho, byli na něj hrdí nebo s ním dokonce sdíleli všechno dobré i zlé a milovali ho. V našem srdci bude najednou prázdné místo, které už nikdy nikdo nezaplní, protože patřilo jen jemu. Nám však zůstanou vzpomínky a všechno, co po sobě zanechal. To nám nikdo nevezme…

Nikdo nás se ale nemůže zachránit před vlastní smrtí. Každý z nás má přesně odměřen počet dnů, které nám vyměřil Nejvyšší. V knize Žalmů, ve 139. kapitole píše král David o Bohu: „Ty mě, Hospodine, zkoumáš, ty mě znáš.Ty víš, jak sedám a jak vstávám zas, už zdálky rozumíš mým myšlenkám!Sleduješ, jak chodím i jak uléhám, všemi mými cesty se zabýváš. Ještě než mi přijde slovo na jazyk, ty už to, Hospodine, všechno víš!“

Bůh o nás ví naprosto všechno a přesto nás miluje! Je nám nablízku a chce se nám dát poznat. Přeje si, abychom měli ve svém srdci naději, že ať už náš život skončí kdykoliv, že se k Němu opět navrátíme. U Boha je naděje, že smrtí nic nekončí, ale naopak začíná. Stejně jako na začátku našeho života byl Bůh, bude také na konci.

Bůh by si ale přál, abychom na něj nemysleli jen jako na Stvořitele či Soudce, ale chce se nám dát poznat, aby nás mohl vést životem. A k tomu nás vybízí také král Šalomoun na konci knihy Kazatele, ve 12. kapitole: „Závěr všeho, co jsi slyšel: ´Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať je dobré či zlé.´"

Nová Bible kralická, Nový zákon, Žalmy, Alexandr Flek, 1. vydání, Bilion, České Budějovice, 2006, ISBN 80-903528-5-5

Bible, Písmo svaté starého a nového zákona, Český ekumenický překlad, 11. vydání, Česká biblická společnost, 1998, ISBN 80-85810-19-0

http://www.lidovky.cz/posledni-rozhovor-jana-kaplickeho-pro-ln-fpr-/ln_rozhovory.asp?c=A090114_234204_ln_rozhovory_hrn

http://ona.idnes.cz/jan-kaplicky-neveril-jsem-ze-by-me-chtela-fdy-/ona_vztahy.asp?c=A071115_163800_ona_vztahy_jup

www.flickr.com