Slovo naděje pro neklidné časy – 1. díl

Žalm 23 napsal izraelský král David. Tento text bývá často citován ve filmech, zpíván na pohřbech. Ale o čem ve skutečnosti tento žalm je? Co znamená, že Hospodin je můj pastýř? A má nám co říct tento text v dnešní době?

Stále je náš stát v karanténě, fungujeme v nouzovém stavu a naše svobody a práva jsou omezena (pro naše dobro). Nedávno jsem četla na internetu několik zpráv o tom, kolik lidí pociťuje toto přechodné období jako problematické. Na všechny nyní dopadá nejistota, někteří mohou prožívat úzkost, tíseň, deprese, beznaděj a možná i strach o život (jak o ten svůj, tak o život svých milovaných, přátel či známých).

Pokud se podíváme na zprávy třeba z Itálie, Španělska nebo čerstvě také ze Spojených států amerických, kde během jednoho dne přibývají nakažení koronavirem po tisícovkách a lidé umírají po stovkách, je to silně znepokojující.

Proto bych se dnes chtěla podívat na Žalm 23, který najdeme ve Starém zákoně Bible. Jedná se o žalm, který si pročítám snad každý den, když se ráno probudím. Rovněž ho čtu kdykoliv, když se zrovna necítím nejlépe, když je mi úzko nebo mě přepadne náhlý strach. Toto je totiž žalm, který nám přináší tolik potřebný pokoj, protože zahrnuje snad všechny důležité oblasti našeho života. Bůh na ně pamatuje a prostřednictvím tohoto žalmu nám sděluje, že si nemusíme dělat starosti, protože mu na nás záleží a dovede se o nás postarat v každé situaci.

Tento žalm napsal král David. Byl v pořadí druhým Hospodinem pomazaným králem sjednoceného Izraele (dvanácti kmenů Izraele). Panoval asi v letech 1013 před Kristem až 973 př. Kr. (celkem tedy 40 let). Během jeho panování dosáhlo izraelské království největšího rozmachu a požehnání. Právě o něm Bůh prohlásil, že je to „muž podle jeho srdce“. Král David je považován za muže moudrého, spravedlivého, milosrdného, pokorného a velkého znalce Boha. Byl pastýřem v domě svého otce, poté válečníkem, státníkem (králem), ale i básníkem a hudebníkem. Nebyl dokonalý, udělal během svého života hodně chyb, jak v osobním životě, tak i několik špatných státnických rozhodnutí (z toho všeho se koneckonců můžeme poučit), ale co mu nelze upřít, celý svůj život vášnivě a upřímně miloval Boha.

ŽALM 23 (podle Bible kralické z roku 1613)

Žalm Davidův.Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku.Na pastvách zelených pase mne, k vodám tichým mne přivodí.Duši mou občerstvuje, vodí mne po stezkách spravedlnosti pro jméno své.Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.Strojíš stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.

Na začátku tohoto žalmu David vyznává, že Hospodin (Bůh) je jeho pastýřem. David moc dobře věděl, co říká. On sám byl totiž pastýřem a staral se o stáda ovcí, které mu svěřil v Betlémě jeho otec Jišaj.

Být pastýřem neznamenalo potulovat se bezstarostně po loukách a snít. Ne, bylo to zodpovědné povolání. Pastýř se musel postarat o všechny ovce, aby jim nic nechybělo, od těch nejmenších až po ty nejstarší, včetně březích oveček. Když se rozhodl vlk, lev či medvěd, že si pár ovcí uloví k obědu, byl to pastýř, kdo se mu musel postavit a zahnat ho.

Proto David říká, že Hospodin je jeho dobrým pastýřem. Viděl sám sebe jako ovečku, o kterou se On, Všemohoucí Bůh, osobně stará. Vyznává, že má všechno, co potřebuje, „nebudu míti nedostatku“.

Dobrý pastýř vede své ovce na zelené pastviny, k tichým čistým tekutým vodám, kde se mohou v klidu napít.

Poté David přechází od obrazu ovce k tomu, co to znamená pro nás. Bůh je Ten, který se stará o naši duši, občerstvuje ji (těší nás, povzbuzuje), obnovuje naši psychiku, aby se nám dobře dařilo.

Když David píše, „vodí mne (Bůh) po stezkách spravedlnosti pro jméno své“, tím vyjadřuje, že to dělá Bůh proto, že nás miluje a že mu jako našemu Stvořiteli na nás záleží. Dělá to jednoduše proto, aby se na nás oslavil. Vyloženě, aby si „udělal jméno“, udělal reklamu. Bohu činí radost, když může prokazovat lidem dobro. Také je rád, když se nám daří a my upřímně vyznáme: „Daří se mi proto, že mi Bůh žehná. On stojí za mým úspěchem. Bez něj bych nebyl tam, kde dnes jsem, bez něj bych nebyl tím člověkem, kterým jsem a neměl to, co mám. Jsem Mu vděčný.“

Další část Žalmu 23 je právě v této době zásadní. David říká: „Byť mi se dostalo jíti přes údolí stínu smrti, nebuduť se báti zlého, nebo ty se mnou jsi; prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.“

David byl často blízko smrti. Pokud si přečteme v historických knihách jeho životní příběh (I. a II. kniha Samuelova, 1. Královská, I. Paralipomenon a mnoho Davidových žalmů), dozvíme se, že prožil mnoho bitev, pronásledování králem Saulem, který mu usiloval o život, v jednu dobu byl vyhnancem v zemi a kdokoliv ho mohl na královský rozkaz zabít, ukrýval se na nejrůznějších místech v zemi, včetně Judské pouště).

Častokrát měl namále. Věděl tedy moc dobře, co je to mít strach ze smrti. Ale právě v těchto těžkých životních situacích si dobře uvědomoval, že se nemůže spolehnout na nikoho a na nic a už vůbec ne na sebe. Jedině na svého Boha. Proto vyznává, „i kdybych měl jít údolím stínu smrti, nebudu se báti zlého“. Proč se David nebude bát? Protože je s ním jeho Bůh. On stojí na jeho straně. Neopustí ho, nezřekne se ho a nenechá ho napospas okolnostem.

Zmiňuje prut a hůl – „prut tvůj a hůl tvá, toť mne potěšuje.“ To je to, co dobrý pastýř, který se stará o své ovce, často používá. Ovce jsou nejen stádová zvířata, která se drží v houfu po hromadě (jak jsem se dočetla, všechny ovce až na jeden jediný druh, se drží ve stádu s ostatními, nejsou to samotáři), ale také jsou krátkozraké. Nevidí na dálku, ale velmi dobře slyší hlas svého pastýře, poslouchají ho a jdou za ním. Když se náhodou nějaká ovečka oddělí od houfu, pastýř použije svou hůl, kterou jemně ovečku přitáhne či nasměruje tím správným směrem ke stádu.

David nepociťuje Boží výchovu (napravování) jako bolestivé, ale potěšující. Bůh je přeci dobrým pastýřem, zná ho a chce pro něj to nejlepší.

Můžeme tedy zažívat pandemii, možná i onemocnět, dokonce být na prahu smrti, ale v tom všem je možné vědět a prožívat, že Bůh je s námi a neopustí nás. I kdybychom šli údolím stínu smrti, On bude stále s námi.

David nyní přechází k požehnáním, kterými ho Bůh zahrnuje. „Strojíš stůl před obličejem mým naproti mým nepřátelům, pomazuješ olejem hlavy mé, kalich můj naléváš, až oplývá.“

Je to právě Bůh, který mu před zraky jeho nepřátel žehná, stará se o něj, prostírá mu stůl, má dostatek jídla a pití. Maže jeho hlavu olejem. Zde se jedná o obraz duchovního požehnání Ducha svatého. David vyznává, že jeho „kalich“ přetéká. Jinými slovy – „můj život je plný požehnání, mám všechno, co si jenom mohu přát.“

A závěrečný verš zní: „Nadto i dobrota a milosrdenství následovati mne budou po všecky dny života mého, a přebývati budu v domě Hospodinově za dlouhé časy.“

David se v myšlenkách vrací k tomu, čím žalm začínal – k Bohu. Boží dobrota (láska, věrnost, laskavost, odpuštění) a jeho milosrdenství (nezasloužená Boží přízeň a milost za všech okolností) budou s ním, co jen bude živ. Protože David ví, že všechno dobro, co zakouší, pochází od svrchovaného a milujícího Boha, vyznává své rozhodnutí, že s ním chce přebývat po všechny dny svého života.

Používá zde výraz „dům Hospodinův“. Známý Chrám v Jeruzalémě tehdy neexistoval, ten vybudoval až jeho syn Šalomoun. Zde je tedy „dům Hospodinův“ výrazem pro osobní vztah s Bohem, který s ním měl.

KDO JE TÍM DOBRÝM PASTÝŘEM?

Pokud se podíváme do Nového zákona, uvidíme, že Ježíš v Janově evangeliu 10,11 (kral. překlad) říká:

„Já jsem ten dobrý pastýř. Dobrý pastýř duši svou pokládá za ovce.“

Pokud bychom zůstali jenom o čtení, mohlo by to potěšit naši duši, mohlo by nám to přinést pár informací, ale nejspíš to nebude fungovat tak, jak má. Je třeba udělat důležitý krok a navázat vztah s dobrým Pastýřem, s Bohem. Ježíš je ten, kdo je tím nejlepším pastýřem. Ostatně to sám o sobě říkal, ale také to prokázal svou smrtí na kříži, když za nás, své ovce, položil život. Zemřel za naše hříchy místo nás, aby nás usmířil s Bohem. Abychom mohli navázat osobní vztah s Bohem a mohli Ho zakusit přesně tak, jak ho zakoušel král David.

CO JE POTŘEBA UDĚLAT?

Nemusíte chodit do kostela, nepotřebujete studovat pět let theologii, nepotřebujete svátosti, nemusíte se padesátkrát za den modlit otčenáš, ani se křižovat a kropit svěcenou vodou… Ne, stačí upřímně zhodnotit svou životní situaci a tam, kde jste, se v tichosti a pokoře sklonit před Bohem a uznat, že Ho potřebujete ve svém životě a toužíte po tom, aby přišel do vašeho života.

V Listu Římanům 10,9 (ekumenický překlad) je napsáno, co je třeba udělat:

„Vyznáš-li svými ústy Ježíše jako Pána a uvěříš-li ve svém srdci, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen.“  

Je to tak jednoduché! Myslím, že jednodušší už to ani Bůh udělat nemohl. Jediná modlitba, která stačí k tomu, aby vás katapultovala do Božího království. Jedna modlitba - pro všechny lidi - univerzálně. Ať už jste chudí, bohatí, vzdělaní či máte jenom základku. Pokud bude Vaše modlitba opravdu upřímná, pak se osobně setkáte s Ježíšem. Zažijete ho jako živého Boha a ve vašem srdci bude panovat jistota, že jste zachráněni.

Pokud máte jakékoliv otázky ohledně křesťanství, napište mi na můj e-mail: [e-mail] Pokud vás cokoliv trápí a chcete, abych se za vás pomodlila, aby Bůh ve vašem životě zasáhl, napište mi také.

Krásné jarní dny a všechno dobré Vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander