Recenze knihy „Čtvrtky v parku“ od Hilary Boydové

Co se dá zažít po třiceti letech manželství, když je ženě šedesát let a manžel a dítě vás vidí jen jako starou důchodkyni, která se má věnovat zahrádce? Jenže to Jeanie odmítá. A tak začíná boj! Za důstojnost, lásku a svobodu.

PROČ JSEM SI VYBRALA TUTO KNIHU?

Knihu britské spisovatelky Hilary Boydové „Čtvrtky v parku“ jsem si vybrala proto, že mě zaujala na první pohled. Nejdříve mě oslovila obálka knihy (která se nakladatelství Host podařila, ruku na srdce, většina obálek románů pro ženy jsou strašné kýče). Na druhém místě mě upoutal zajímavý příběh šedesátileté ženy (manželky, matky a podnikatelky). Třetím lákadlem byla spisovatelka sama, kterou jsem dosud neznala.

Jedná se o současný ženský román „Čtvrtky v parku“, který čtenářům přibližuje problémy spojené se zažitým třicetiletým manželstvím, odchodem do penze, stárnutím, ale i hledání lásky a ochotě čelit novým výzvám. Autorka mistrně vystihuje jak ženskou, tak mužskou stránku, že se nejedná o typický román určený jen pro ženy, ale na své si přijdou i mužští čtenáři.

Kniha je velice zajímavá, obohacující a autorka staví před čtenáře spoustu nelehkých životních otázek, nad kterými se čtenář musí zamyslet, i kdyby nechtěl.

„Jeanie se samou nevolí rozbušilo srdce. Prostor? On potřebuje prostor? Ten arogantní darmošlap, který vypadá jako krysa, dennodenně zneužívá Chantyinu nezaslouženou lásku, díky níž má jídlo, šaty a domov, nepřispívá do rodinného rozpočtu jediným halířem a chová ke své krásné dceři odpor, si troufá stěžovat na nedostatek prostoru? Jeho malby byly navíc podle Jeaniina názoru nepůvodní abstraktní, rádoby, hodgkinovský škvár.“

O ČEM JE ROMÁN „ČTVRTKY V PARKU“?

Co byste dělaly, kdyby váš manžel po dvaadvaceti letech společného života zničehonic opustil manželskou postel? Když se to stane Jeanie Lawsonové, nerozumí tomu a od svého muže George požaduje vysvětlení. Zamiloval se do jiné? Udělala snad ona něco špatně? George však zarputile mlčí. Nejlepším dnem celého týdne se pro Jeanie stává čtvrtek, kdy chodí se svou vnučkou Ellie do parku. Tam se seznámí s Rayem Allanem, milým, pohledným a zábavným mužem, který je v mnoha ohledech pravým opakem George. Najde v sobě Jeanie odvahu dát lásce druhou šanci, všem navzdory?

„Vzpomínala, co o šedesátce řekla její tetička Norma. Norma byla jedinou sestrou Jeaniina otce. Nedávno oslavila devadesátiny a dosud žila v domě ve Wimbledonu, šťastně nezávislá. Byla to bystrá žena s pronikavýma modrýma očima, které po ní Jeanie podědila. Za války sloužila v MI5 a pak se bez cizí pomoci starala o stárnoucí rodiče. Zemřeli, když jí bylo šedesát, a ona, dříve zarputilá stará panna v rukavicích a klobouku, si osvojila výrazně bohémský životní styl. Proměnila jídelnu v ateliér a dala se na malování. „Šedesátka je skvělá,“ prohodila k Jeanie, když spolu jednou popíjely čaj. „Svět nad tebou zlomil hůl a zničehonic jsi ve všech ohledech neviditelná, obzvlášť pokud jsi ženská. Říkám tomu třetí život. Máme dětství, dospěláckou konformitu – práci, rodinu, zodpovědnost -, a když se všichni domnívají, že je po všem a že patříš do starého železa, najednou přijde svoboda. Konečně můžeš být, kým si přeješ, a ne tím, co by z tebe ráda měla společnost, kým si myslíš, že bys měla být.“

HLAVNÍ POSTAVY ROMÁNU

Jeanie Lawsonová, hlavní hrdinka románu, šedesátiletá žena s laskavým srdcem, která žije v Londýně se svým manželem Georgem. Je dvaatřicet let vdaná. Celý svůj život podřizovala svému manželovi a dceři Chanty. Má malý obchod se zdravou výživou, který jí přináší radost.

George Lawson, manžel Jeanie, je neurotický muž, který je pět let v penzi. Lpí na tradicích, zaběhlých pravidlech a zvycích. Ví nejlépe, co je pro jeho manželku nejlepší. Jeho obsedantním zájmem jsou staré hodiny, které skupuje a opravuje.

Ray Allan, šéf sportovního klubu Aikida v Londýně, do penze se nechystá, protože je plný sil a zdravý. Vysoký, statný, usměvavý, upřímný a s pohledem na život, že je třeba jej brát jako výzvu. Po mnoha letech se usmířil s dcerou Nathalií. Se svým vnukem Dylanem chodí na pravidelné procházky do parku, kde dovádí.

Chanty a Alex, dcera Jeanie a její manžel. Chanty je třicet let a pracuje jako střihačka dokumentů. Alex je sebestředný neúspěšný malíř, který nevydělává. Mají dvouletou dceru Ellie.

Rita a Bill, nejlepší přátelé Jeanie. Rita s Jeanie hrají pravidelně tenis, chodí na drinky, večeře, do kina a hlavně – vzájemně se svěřují.

„Ten večer se Jeanie svlékla, postavila se před zrcadlo v koupelně a pozorně se prohlížela. Snažila se představit si, jak se předvádí před Rayem, jenže chladné světlo zářivek si z ní snad dělalo legraci. Ne že by se styděla za to, jak vypadá. Po menopauze se jí na břiše udělal tukový polštářek, který zarputile odmítal zmizet, ale její malá ňadra se po hormonální bouři rozhodně zvětšila a Jeanie byla i nadále štíhlá a v dobré kondici. Na rozdíl od mnoha svých přítelkyň neuvažovala o tom, že by podstoupila hormonální substituční léčbu, již pokládala za projev marnivosti – pokud tedy člověk netrpí návaly horka, což nebyl její případ. Vypadala by však lépe, mladší, kdyby brala hormony? Zkoumavě se zadívala na svůj obličej. Našla pár vrásek, ale jinak měla dobrou pleť, výrazné modré oči a tmavě hnědé přibarvované vlasy až po bradu. Ne, problém byl v tom, že se vytratil její sex-appeal. V zrcadle před ní se odrážela žena, která mohla být na své tělo hrdá, jenže teď už to nebylo nic víc než jen tělo.“

Hilary Boydová (*23. 6. 1949) pracovala jako zdravotní sestra a později jako manželská poradkyně. Ve třiceti letech vystudovala anglickou literaturu na Londýnské univerzitě, začala psát texty o zdraví a přispívat do deníku Daily Express. Napsala šest populárně-naučných knih, v nichž se zabývá tématy jako deprese, nevlastní rodičovství či těhotenství. Román „Čtvrtky v parku“ (2011) jsou jejím prvním románem. Anglické verze se prodalo víc než 170.000 výtisků a jen v Británii přes 500.000 e-knih. Práva byla prodána do 18 zemí. Dál napsala „Spletité životy“ (2012) a „Když ses vrátil do mého života“ (2013). Jejím manželem je filmový režisér Don Boyd. Mají spolu tři dcery a žijí v Londýně.

„Jejich milování bylo přesně tak smyslné a vášnivé jako minule, ale tentokrát jej nenaplňovalo žádné zoufalství, jen radost. Už je netížil smutek z nadcházejícího loučení, který dříve zastiňoval veškeré jejich společné okamžiky.“

AUTORČIN STYL, JAZYK, KOREKTURY

• Román je napsán spisovným a hovorovým jazykem.
• Kniha je velmi zajímavá a poutavá, takže se čtenář začte a nemůže se od knihy odtrhnout.
• Kniha je napsána v er-formě.
• Korektury byly odvedeny profesionálně.

KLADNÉ A NEGATIVNÍ STRÁNKY ROMÁNU

V knize autorka zúročila, co během svého života zažila (manželství a výchovy tří dětí, také povolání manželské poradkyně). Román má široký záběr témat a každý si v něm najde něco, s čím se osobně setkal a co je mu blízké – dlouhé manželství a stereotypy, „povinný sex“ s manželem, výchova dětí a vnoučat, sexuální zneužívání dítěte, znovuobjevení lásky „na stará kolena“, prodej domu, výzvy a radosti podnikání.

Kniha je plná dilemat, výzev a problémů (jak už to v životě chodí) a já, jako čtenářka, jsem soucítila s hlavní hrdinkou Jeanie a přála jsem jí, aby se v mnoha ohledech správně a moudře rozhodla a konečně už myslela na sebe. Jeanie je však typická žena (a je jedno, že jde o Londýňanku), pro kterou je normální mít na prvním místě manžela a jeho přání, manželství, rodinu, dceru a vnučku a všechno jim podřizovat. O to je těžší, když se seznámí s Rayem, který jí znovu připomene, že je také žena, která může být milována.

Jediné, co jsem v knize postrádala, byla romantika. Je jí v knize jako šafránu. Kladla jsem si otázku: Copak už muži zapomněli na květiny? Na vynikající bonboniéry? Malé pozornosti, které ženu potěší, okouzlí a zahřejí u srdce?

Jak už jsem psala na začátku, nakladatelství Host si skvěle poradilo s obálkou knihy. Je nejen krásná, ale také tematická, protože se většina děje knihy odehrává právě na podzim, v parku.

„Čtvrtky v parku“ je dobrý román a fakt, že se ho prodalo víc jak půl milionu, to potvrzuje.

„Snažila se neztuhnout, jenže celé její tělo se při tom pomyšlení vzbouřilo. Ten muž po jejím boku se pro ni stal téměř cizincem. Pokusila se dýchat pomaleji a přesvědčovala se, že by ho měla povzbudit. Je to přece její manžel: Copak si přesně tohle nepřála? Copak nechtěla, aby bylo všechno jako dřív? George se k ní přisunul blíž, políbil ji na tvář a potom na rty. Byl cítit stářím, kvůli vínu chutnal zatuchle a plesnivě a Jeanie se musela usilovně přemáhat, aby ho od sebe neodstrčila. Ležela tam, ztuhlá a netečná, a pokoušela se k němu cítit cokoli jiného než odpor. George si ale její neochoty nevšiml. Brzy bylo po všem; skončilo to stejně rychle, jako to začalo. Slyšela ho heknout a ulehčeně vydechla.“

KOMU BYCH KNIHU DOPORUČILA?

Román se bude líbit ženám, které stojí na rozcestí. Ženám, které se obětovaly pro manžela, rodinu a děti a kladou si klíčové otázky, zda je to všechno? Knihu ocení čtenáři, kteří nemají rádi jednoduchou četbu a nevystačí si s „červenou knihovnou“. V neposlední řadě bych knihu doporučila mužům, protože jim kniha pomůže pochopit, jak komplikovaná je ženská duše a po čem ženy touží.

Knihu „Čtvrtky v parku" od Hilary Boydové mi k recenzi laskavě poskytlo vydavatelství Host.

Krásné léto a báječné knihy během dovolené vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie, linky a citace:

Fotografie a anotace knihy „Čtvrtky v parku“, jakož i životopis autorky jsou k dispozici na webu vydavatelství Host.

BOYDOVÁ, Hilary. Čtvrtky v parku. Vydavatelství Host, s. r. o. Brno. 2014. 333 stran, 1. vydání, ISBN 978-80-7294-976-2.