- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Žijeme v postmoderní době a tu můžeme chápat jako stav
radikální plurality. Jako jeden z prvních vyjádřil postmodernu francouzský filosof Lyotard Jean-Francois (1924 – 1998). Podle něho platí pro rozmanité oblasti soudobé kultury, umění, vědy i „obyčejných“ lidských stylů života jeden společný rys - situace radikální plurality.
Postmoderna začíná tam, kde končí celek. Postmoderna je uprostřed mezi dvěma extrémy – libovůlí a dominancí. Základem postmoderny jsou všechny rozdílné přístupy a formy vědění, životní styly, tradice, zvyky, vzorce chování a jednání. Každý život má svůj smysl. Žádný pohled není méně správný nebo méně hodnotný než jiný, protože je prostě jiný!
Postmoderna nás staví před nové vidění světa, než na jaké jsme byli po generace zvyklí. Doba je tak hektická, že nám nedává čas, abychom pochopili, jaké bude mít pro nás důsledky. Jestliže dříve platilo: „Jeden zákon a jedna morálka pro všechny“, v postmoderně platí „Jeden zákon, ale různé morálky pro různé skupiny lidí.“
Postmoderna nám přináší rozvrat sociálních vazeb, tradic a jistot, privatizaci a individualizaci života. Spotřebitelský přístup ke světu a k životu váže člověka na jediný okamžik, protože jenom přítomnost, TEĎ, má skutečnou hodnotu. Dalo by se říci, že postmoderna „zastavuje čas“.
Díky procesům industrializace a urbanizace žijeme v masové společnosti. Žijeme ve většinovém životním stylu a díky organizaci společnosti a společenských vztahů se dostáváme do psychické izolace od okolí. V mezilidských vztazích převažuje formálnost, účelovost a neosobnost. Pro přežití nejsou žádoucí osobitost, empatie a solidarita s ostatními. Ale právě díky masové společnosti máme to, co nikdy nebylo, volný čas.
Pro masovou komunikaci jsou nejdůležitější sdělení, která jsou „vyráběná“ pro krátkodobé využití a k okamžité konzumaci nás, čtenářů, posluchačů a diváků. Jde o proces, který má určitou periodu a je určen pro obrovský počet lidí. Jako publikum jsme rozptýlení do různorodých sociálních skupin. Sdělení produkují zejména formální organizace, které se na masovou komunikaci specializují. Pro přenos informací se používají vyspělé technologie a prostředky. Informace máme téměř ihned všichni v jednom okamžiku, ať jsme kdekoliv. Masová komunikace je hlavně jednosměrná a veřejná, možnost zpětné vazba je někde v pozadí.
V postmoderním světě nevnímáme problémy, na které potřebujeme řešení, ale jde o soubor šancí, nabídek a možností. A na každém z nás záleží, jak jich využijeme ke svému dobru.
Čas plyne okamžikem svého vzniku a vše zaniká zároveň, proto je třeba to staré odhodit a přisvojit si něco lepšího! Podle sociologa Zygmunta Baumana (1925) je základním znakem postmoderní doby její „tekutost“.
Sociolog Zygmunt Bauman vnímá postmoderní svět jako hru, jejíž scénář jednotlivec sice nepíše ani ji nerežíruje, ale je nucen v ní hrát řadu rolí. Pocit nečitelnosti a nedůvěryhodnosti, bezmocnosti a nejistoty je všudypřítomný. A lidé jsou díky své nejistotě, která je jejich základním pocitem, netolerantní a agresivní vůči všemu, jestliže jim něco podle jejich mínění brání v další cestě.
Možná někdo ze čtenářů blogu plně neporozuměl, co je vlastně postmoderní doba. Pak je tu báseň od neznámého autora, který v pár řádcích vyjádřil poselství postmoderní doby. Co nám přinesla, vzala, co si bereme i čeho jsme se dobrovolně vzdali…
PARADOX
Další články autora |
Dvořákova, Přerov - Přerov I-Město
11 000 Kč/měsíc