Dnes a denně se dívám na lidi kolem sebe v metru a říkám si: žijeme v postmoderní době, máme téměř neomezené možnosti a příležitosti, každý z nejrůznějších přístupů k životu, stylů, zvyků nebo názorů je hodnotný, komunikujeme spolu na nejvyšší možné úrovni v celé historii a přesto si kladu otázku - jsme opravdu šťastní? Snad nejlépe vyjádří poselství postmoderní doby báseň, která je na konci mého blogu.
- Pluralita kultury, umění, vědy, životů
Žijeme v postmoderní době a tu můžeme chápat jako stav
radikální plurality. Jako jeden z prvních vyjádřil postmodernu francouzský filosof Lyotard Jean-Francois (1924 – 1998). Podle něho platí pro rozmanité oblasti soudobé kultury, umění, vědy i „obyčejných“ lidských stylů života jeden společný rys - situace radikální plurality.
- Všechny názory, tradice, zvyky, styly jsou hodnotné
Postmoderna začíná tam, kde končí celek. Postmoderna je uprostřed mezi dvěma extrémy – libovůlí a dominancí. Základem postmoderny jsou všechny rozdílné přístupy a formy vědění, životní styly, tradice, zvyky, vzorce chování a jednání. Každý život má svůj smysl. Žádný pohled není méně správný nebo méně hodnotný než jiný, protože je prostě jiný!
- Různé morálky pro různé skupiny lidí
Postmoderna nás staví před nové vidění světa, než na jaké jsme byli po generace zvyklí. Doba je tak hektická, že nám nedává čas, abychom pochopili, jaké bude mít pro nás důsledky. Jestliže dříve platilo: „Jeden zákon a jedna morálka pro všechny“, v postmoderně platí „Jeden zákon, ale různé morálky pro různé skupiny lidí.“
- Destrukce tradičních hodnot, vztahů, vazeb a jistot
Postmoderna nám přináší rozvrat sociálních vazeb, tradic a jistot, privatizaci a individualizaci života. Spotřebitelský přístup ke světu a k životu váže člověka na jediný okamžik, protože jenom přítomnost, TEĎ, má skutečnou hodnotu. Dalo by se říci, že postmoderna „zastavuje čas“.
- Postmoderní doba přinesla masovou společnost
Díky procesům industrializace a urbanizace žijeme v masové společnosti. Žijeme ve většinovém životním stylu a díky organizaci společnosti a společenských vztahů se dostáváme do psychické izolace od okolí. V mezilidských vztazích převažuje formálnost, účelovost a neosobnost. Pro přežití nejsou žádoucí osobitost, empatie a solidarita s ostatními. Ale právě díky masové společnosti máme to, co nikdy nebylo, volný čas.
Pro masovou komunikaci jsou nejdůležitější sdělení, která jsou „vyráběná“ pro krátkodobé využití a k okamžité konzumaci nás, čtenářů, posluchačů a diváků. Jde o proces, který má určitou periodu a je určen pro obrovský počet lidí. Jako publikum jsme rozptýlení do různorodých sociálních skupin. Sdělení produkují zejména formální organizace, které se na masovou komunikaci specializují. Pro přenos informací se používají vyspělé technologie a prostředky. Informace máme téměř ihned všichni v jednom okamžiku, ať jsme kdekoliv. Masová komunikace je hlavně jednosměrná a veřejná, možnost zpětné vazba je někde v pozadí.
- Ne problém, ale výzva a šance
V postmoderním světě nevnímáme problémy, na které potřebujeme řešení, ale jde o soubor šancí, nabídek a možností. A na každém z nás záleží, jak jich využijeme ke svému dobru.
- Právě TEĎ je nejlepší okamžik bez ohledů na následky
Čas plyne okamžikem svého vzniku a vše zaniká zároveň, proto je třeba to staré odhodit a přisvojit si něco lepšího! Podle sociologa Zygmunta Baumana (1925) je základním znakem postmoderní doby její „tekutost“.
- Vliv jednotlivců na společnost...
Sociolog Zygmunt Bauman vnímá postmoderní svět jako hru, jejíž scénář jednotlivec sice nepíše ani ji nerežíruje, ale je nucen v ní hrát řadu rolí. Pocit nečitelnosti a nedůvěryhodnosti, bezmocnosti a nejistoty je všudypřítomný. A lidé jsou díky své nejistotě, která je jejich základním pocitem, netolerantní a agresivní vůči všemu, jestliže jim něco podle jejich mínění brání v další cestě.
Možná někdo ze čtenářů blogu plně neporozuměl, co je vlastně postmoderní doba. Pak je tu báseň od neznámého autora, který v pár řádcích vyjádřil poselství postmoderní doby. Co nám přinesla, vzala, co si bereme i čeho jsme se dobrovolně vzdali…
PARADOX
-
Dnes máme větší domy a menší rodiny, -
víc vymožeností, ale míň času, -
máme víc titulů, ale míň zdravého rozumu, -
víc vědomostí, ale míň soudnosti, -
máme víc odborníků, ale také víc problémů, -
víc zdravotníků, ale méně starostlivosti.
-
Utrácíme příliš bezstarostně, smějeme se málo, -
jezdíme rychle, zlobíme se brzy, udobřujeme pozdě, -
čteme málo, televizi sledujeme hodně, -
a modlíme se velmi zřídka.
-
Znásobili jsme naše majetky, ale zredukovali naše hodnoty, -
mluvíme mnoho, milujeme málo a podvádíme příliš často, -
učíme se, jak vydělat na živobytí, ale ne jak žít, -
přidali jsme roky životu, ale ne život rokům, -
máme vyšší budovy, ale nižší charaktery, -
širší dálnice, ale užší obzory, -
myslíme víc, ale máme míň, -
kupujeme víc, ale těšíme se z toho míň.
-
Cestujeme na měsíc a zpět, ale máme problém přejít přes ulici navštívit sousedy, -
dobýváme venkovní vesmír, ale vnitřní ne, -
rozbili jsme atom, ale ne naše předsudky.
-
Píšeme víc, učíme se míň, -
plánujeme víc, dokončujeme míň, -
naučili jsme se pospíchat, ale ne čekat, -
máme vyšší platy, ale nižší morálku, -
vytvořili jsme víc počítačů pro víc informací, ale méně komunikujeme.
-
Máme vyšší kvantitu, ale nižší kvalitu, -
tohle je čas rychlého stravovaní a pomalého trávení, -
máme mnoho vysokých mužů, ale nízkých charakterů, -
víc volného času a méně zábavy, -
rozmanité druhy jídel, ale méně výživy, -
dva platy, ale víc rozvodů, -
naše domovy jsou krásnější, ale rodiny neúplné.
-
Proto navrhuji, že tak jako dnes, nenechávej nic na zvláštní příležitost, -
protože každý den, který žiješ je zvláštní příležitostí. -
Vyhledávej vědomosti, víc čti, seď na verandě, -
obdivuj výhled bez toho, aby jsi věnoval pozornost svým potřebám, -
buď víc času se svou rodinou a přáteli, -
jez oblíbená jídla a navštěvuj místa, které máš rád. -
Život je řetězec radostných momentů, nejde jen o přežití. -
Používej vystavené křišťálové poháry, -
nešetři nejlepším parfémem a použij ho, kdykoliv budeš chtít. -
Ze svého slovníku odstraň fráze jako „někdy jindy“ a „příště“, -
napiš teď dopis, který jsi chtěl napsat „někdy jindy“.
-
Řekni své rodině a přátelům, jak moc je máš rád, -
neodkládej nic, co přináší smích a radost do tvého života. -
Každý den, každá hodina a každá minuta je výjimečná -
a nikdy nevíš, jestli není tvojí poslední…
- Nesvadba P.: Filosofie a etika, Plzeň, Vydavatelství a nakladatelství Aleš Čeněk, s. r. o., 2006
- Dubský, J., Murdza, K., Urban, L.: Sociologie médií a veřejného mínění, Policejní akademie ČR, Praha, 2006
- Obrázky z www.flickr.com
