Nahustit pneumatiky v Ústí nad Labem? Úkol téměř nadlidský!

Možná to znáte sami. Máte malý problém a myslíte si, že to rychle vyřešíte. Ale ono se to prostě nějak zadrhne, nebo co. A jak z toho pak ven?! Tak tohle potkalo mého přítele s kompresorem v Ústí nad Labem...

Některé situace, které se v mém životě dějí, jsou neobvyklé, možná i neuvěřitelné a v každém případě zarážející. Když se mi nějaká taková humorná příhoda stane, volám svému dobrému příteli a prosím ho jako bezradná žena, která si nedovede se vším poradit (a nemá problém to přiznat) o radu. Jak to mám vyřešit?

Můj dobrý přítel si mě vždycky vyslechne, povzdychne si a pak uslyším ono známé: „Tohle se prostě děje jenom tobě! Já vážně nechápu, jak ses mohla do takové situace dostat? Musíš dělat něco špatně! A zkusila jsi už tohle…? Tohle se normálním lidem totiž neděje!“

Často se hájím tím, že když jsem bydlela v Praze, tak jsem takové problémy vůbec neřešila. Do takových situací jsem se totiž vůbec nemohla dostat. Dobrý přítel však na to podrážděně zareaguje: „To jsou všechno jenom výmluvy! Mně by se tohle nikdy nestalo!“

KDE SEHNAT V ÚSTÍ NAD LABEM KOMPRESOR?

Následující obtížná situace, které jsme se nakonec zasmáli, krásně dokumentuje, že ne vždy je vina na mé straně. Nebo že není pravidlem, že si nedovedu jako žena v dané situaci poradit.

Je to pár týdnů, co mě přijel navštívit do Ústí nad Labem právě onen dobrý přítel. Plán byl jednoduchý, využít přítomnost přítele jako „hodinového manžela“ pro různé opravy v mém bytě, udělat si vzájemně radost různými dary a dárky a završit návštěvu dobrým obědem v restauraci.

Když bylo u mě doma všechno opraveno, přišroubováno, vyvrtáno a nainstalováno, předali jsme si dárky a vyrazili jsme autem na oběd do jedné příjemné restaurace na Severní Terase. Po obědě cestou k autu se mě přítel zeptal: „Je tady někde poblíž nějaká čerpací stanice? Potřeboval bych si trochu dohustit pneumatiky.“

To mě poněkud překvapilo, protože přítel je akurátník a vždycky má všechno v naprostém pořádku. Ale neptala jsem se, přikývla, nasedli jsme do auta a odjeli do blízké samoobslužné myčky CARWASH. Pokaždé jsem tam viděla stát mnoho aut a řidičů, kteří obletovali své miláčky, auta. Když jsme tam přijeli, byla tam myčka, vysavač, ale ne kompresor.

Řekla jsem optimisticky: „Nevadí, hned za rohem je čerpací stanice MOL, tam určitě kompresor bude!“

Kompresor tam byl, ale se vzkazem pro řidiče: „KOMPRESOR NEFUNGUJE, OPRAVA SE CHYSTÁ!“ (Jak jsem zjišťovala v průběhu následujících dnů, oprava se stále chystá, asi kompresor řidiči nepotřebují a není kam spěchat).

Neztrácela jsem však naději a s přítelem jsme zajeli kousek dál. Třetím místem byla čerpací stanice SHELL. Přítel se zaradoval, protože už zdálky viděl kompresor!

U něj však stálo auto a řidič se živě bavil s pracovníkem stanice Shell v slušivém firemním oblečku. Patrně šlo o kámoše, protože se hlasitě smáli a vykuřovali cigárka.

Přítel zaparkoval opodál a zjistili jsme, že z druhé strany Shell je ještě kompresor druhý! Nesmírně se nám ulevilo, že nemusíme čekat na ty dva mladé muže, až si to dopovídají a dokouří. Ovšem na kompresoru byl nalepen vzkaz pro řidiče: „HADICI S KONCOVKOU OBDRŽÍTE NA POKLADNĚ!“

• „Co to je prosím tě za město?!“ zeptal se mě podrážděně přítel. „To jsem ještě nezažil! V Praze je všechno příslušenství u kompresoru!“
• „Tady se prostě krade, všechno!“ řekla jsem omluvně a zahanbeně. „Asi proto tady ta koncovka není, zřejmě si ji odnášeli řidiči s sebou domů. Však jsi to viděl ve zprávách, že tenhle týden ukradli zloději elektrické vedení v největší nemocnici ve městě a ta musela jet několik dnů na náhradní zdroje!“
• „To jsem viděl v televizi! To bylo strašný!“ řekl přítel a vydali jsme se na pokladnu stanice Shell.
• „Dobrý den, mohl bych vás požádat o hadici s koncovkou ke kompresoru?“ poprosil přítel pokladní.
• „Ale my máme jenom jednu a tu právě používají na tom prvním kompresoru. Musíte si počkat!“ řekla pokladní.
• Přítel uctivě poděkoval a poněkud rozhozený vyběhl z čerpací stanice Shell, a když jsme již nebyli v doslechu, zakřičel: „Já nebudu čekat, až se tam ti dva dobaví a dokouří! Já si potřebuju nahustit pneumatiky a odjet zpátky do Prahy!“

Navrhovala jsem, že počkáme, ale přítel chtěl na jinou čerpací stanici. Ale v obličeji přítele jsem zahlédla děsivý výraz hrůzy, takže jsem rezignovala na svůj návrh.

„Dobře, to není problém! Kousek odtud je další! řekla jsem.

Čtvrtým pokusem byla čerpací stanice ONO. Ale když jsme se k ní blížili, nejenže tam bylo tolik aut, že nebylo kde zaparkovat (což bych viděla jako problém), ale také jsme ani neviděli žádný kompresor, což byl problém ještě větší.

Takže přítel ani nezastavil a rovnou vykřikl: „Jinam! Jedeme jinam! Já na tohle nemám nervy!“

Snad důležitou poznámkou je, že můj dobrý přítel je flegmatik a většinu svého života je nesmírně klidný, až splachovací, srdečný a mírumilovný. Nyní se však začínal měnit v naštvaného, podrážděného a zlostného muže, kterého jsem nepoznávala. Velmi intenzivně jsem přemýšlela, jak mu pomoci a napadlo mě báječné řešení!

• „Pamatuješ si na OMV v centru města? Tam rád tankuješ, když jsi tady… Tak co kdybychom zajeli tam?“ zeptala jsem se.
• „Ano… OMV? To jsou přeci Němci! Tak snad tam by mohl být pořádek!“ řekl přítel.
• A tak jsme se zase vydali na cestu a já jsem se během jízdy zeptala na to, co mě celou dobu vrtalo hlavou: „A proč jsi to prosím Tě nevyřešil v Praze?“
• „Protože když jsem vyjel, bylo všechno v pořádku. Ale po cestě do Ústí mi začaly blikat kontrolky,“ řekl přítel.
• „A tebe nenapadlo, že to bude možná v Ústí komplikované?“ zeptala jsem se.
•  „Ale já jsem to řešil už po cestě! Na první čerpací stanici bylo zavřeno, druhou přestavovali, na třetí jsem byl, ale tam žádný kompresor nebyl a na čtvrté stanici sice kompresor byl, ale neměli hadici s koncovkou. Tu si patrně musím vozit s sebou! Já fakt nevím!“ popsal peripetie přítel.

Takže když jsme se vydali na OMV, ukázalo se, že nešlo o pátou, ale už o devátou čerpací stanici v pořadí! To tedy poněkud objasnilo přítelovo počínající šílenství...

Ovšem jak se ukázalo, i tady jsme nepochodili! Německá OMV byla prodána a na jejím místě vznikala nová BENZINA. Ale kromě vývěsního štítu a prázdného obchodu tam nebylo absolutně nic, takže ani kompresor.

„Můžeš mi říct, kde si tady Ústečáci hustí pneumatiky?!“ zakřičel téměř nepříčetně přítel. „Tohle přece není normální situace! Proč se mi tohle děje?!“

Rozesmála jsem, ale ve skutečnosti mi bylo přítele velmi líto.

• „Vidíš, a já ti někdy o takových věcech říkám a ty mi to prostě nevěříš!“ přisadila jsem si.
• „Ne, nevěřil jsem ti! Máš pravdu. Častokrát jsem si myslel, že si vymýšlíš! A kdybys byla ty na mém místě, tak bych si taky myslel, že si ze mě děláš srandu!“ řekl přítel. „Co budu dělat? Nemůžu jet do Prahy zpátky, když mám ve dvou pneumatikách méně vzduchu, než bych měl mít!“
• „Ještě mě napadá, že směrem na Střekov by mohla být nějaká čerpací stanice, tam jsme ještě nebyli… Ale už ztrácím naději…“ řekla jsem.
• „Musíme být důvěroví jako jsou banky ke svým klientům!“ prohlásil rasantně přítel a zase jsme nasedli do auta.

NA DESÁTÉ ČERPACÍ STANICI…

Když jsme dorazili k desáté čerpací stanici MOL, kompresor jsme nikde neviděli. Hledali jsme větší přístroj zasazený do betonu, tak jako tomu bylo všude předtím. Ale nechtěli jsme to vzdát! Nemohli jsme! Když jsme se vydali dovnitř, pokladní nám ukázala, že přece visí na budově myčky! Šlo o ruční a přenosný kompresor.

Přítel poděkoval, ale radovat se předčasně už nechtěl. Kompresor byl poněkud letitý.

„Tohle že je kompresor? Viděl jsem už leccos, ale tohle ještě ne! Asi nějaká místní specialita… No, musím brát, co je! Hlavně aby fungoval!“

A ukázalo se, že kompresor díky Bohu fungoval! Přítel raději akurátně zkontroloval všechny pneumatiky, které měl a všechny je pečlivě dohustil. Spokojeně si oddychl a zakvílel: „Já už chci zpátky domů! Do Prahy!“

Na desáté čerpací stanici, po 90 minutách skončilo naše putování po celém Ústí nad Labem. A v žádném případě jsem nechtěla vědět, kolik kilometrů jsme najeli!

CO DODAT NA ZÁVĚR?

Mojí oblíbenou frází z filmu „Po přečtení spalte“ od bratrů Ethana a Joela Coenů je: „Tak snad abychom to už příště nedělali!“

A dobrá rada na konec: Jestliže míříte do Ústí nad Labem, mějte nahuštěné pneumatiky! Nikdy totiž nevíte, jestli se vám podaří sehnat ve stotisícovém městě kompresor a hadici s koncovkou… Anebo si radši opatřete svůj vlastní, přenosný kompresor, a vozte ho do Ústeckého kraje s sebou.

S přáním krásného podzimního dne a úsměvem na tváři se loučí Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Fotografie:

www.google.cz