Kde je náš domov, tam je i naše srdce – II. díl

Domov je místo na světě, kam se rádi vracíme, kde se cítíme dobře a místo, na které se těšíme. Domov je pomyslným přístavem v našem „rozbouřeném světě“. Najdeme v něm bezpečí, klid a také prostor a možnosti pro činnosti a věci, které máme rádi… Domov. Tak to je místo, které jsem ještě nikdy neměla. Hledám jej, v hloubi svého srdce po něm toužím a mám naději, že i na mě někde čeká místo, které nazvu svým „domovem“. (I. díl vyšel 21. června 2010).

Nyní opět přemýšlím nad svým životem a rekapituluji. Po dvou letech s přítelem, u kterého jsem posledního 1,5 roku bydlela, se naše cesty rozcházejí.

Zvažuji, co se dalo udělat, říci, vyjádřit jinak…Něco krásného končí a opět něco nového pro mě začíná…

Sedím u notebooku, píši tento II. díl blogu a pozoruji kolem sebe chaos, který vzniká, když balíte… Všude kolem jsou věci a některé z nich jsou už v mých tak oblíbených banánových krabicích. S těmi se totiž stěhuje nejlépe!

ČEKÁ MĚ 16. STĚHOVÁNÍ

Sama pro sebe si říkám: „Tak se zase stěhuji. Už po 16. ve svém životě na další místo.“ Připadám si jako poutník, který si sbalí pár věcí, putuje světem a hledá své místo v tomhle podivném světě. A snad najdu i to, po čem nejvíce toužím, domov…

PRAHA, MATIČKA STOVĚŽATÁ

Bydlím v Praze už sedm let a je mi jasné, že ji budu muset chtě nechtě na čas opustit. Musím přiznat, že jsem si Matičku měst zamilovala! Ale poslední šance zůstat v Praze „padla“ a musím se řídit spíš finančním hlediskem než tím, kde bych si přála být.

ÚSTÍ NAD LABEM, MÉ DOČASNÉ ZÁZEMÍ

Už jsem bydlela v Hradci Králové, Liberci a tentokrát se stěhuji do Ústí nad Labem. Před rokem mi zemřel táta a nechal mi svůj byt. Ten byt, kam jsem se tehdy jako malá chtěla přestěhovat a uniknout matčiným výhružkám! Teď bude aspoň na čas mým místem na zemi, než půjdu opět dál.

VYTVOŘÍ NĚKDO DOMOV PRO MĚ?

Jednou jsem si o svém putování z místa na místo, o neustálém hledání domova a o nevydařených vztazích v mém životě, povídala s přítelem Sašou Flekem.

Byl tehdy rok 2006 a já jsem stále nechápala, proč se mi stále nedaří, vytvořit si někde, nebo pro někoho domov. Saša mi rozuměl a tehdy řekl větu, kterou si pamatuji do dnes: „Beky, pořád se snažíš najít a vytvořit pro někoho domov… Co když to bude ale všechno jinak? Co když potkáš člověka, který vytvoří domov pro Tebe?“

DOMOV, TO JE MÍSTO, O KTERÉM SNÍM SNAD NEJVÍC

Přemýšlím a sním o místě, které bych mohla nazvat svým domovem… Jak by asi mělo vypadat? Domov je v mých představách „přístavem“, kam se budu ráda vracet.

Mělo by to být místo, kde se mi bude líbit, kde bude zeleň a kde budu mít pocit, že se mohu nadechnout. Kde mě budou brzy ráno budit ptáci svou písní a cvrlikáním, kde budou vonět kvetoucí stromy pod okny.

Podle psychologa Zbyňka Mlčocha má domov na rozdíl od zvířat, lidské teritoriální chování důležité osobní prvky. Teritorium každého člověka má osobní příchuť, toto osobní uspořádání teritoria vlastního domova je pro člověka velmi důležité. Vyjadřuje jeho self-image i jeho self-identitu, tedy vyjadřuje, kdo je.

DOMOV JE MÍSTO, KTERÉ SDÍLÍTE S MILOVANÝM ČLOVĚKEM

Domov by mělo být místo, kde na mě bude čekat člověk, kterého budu milovat a na kterého se budu těšit celý den. Doma bych si přála mít čas a prostor na věci a činnosti, kterým se nemůžu věnovat, když se každé dva roky stěhuji.

Abyste rozuměli… Nedávno mi jeden přítel poslal fotografie, které zachycují jeho sbírku skleněných láhví. Byly to nádherné, různě barevné láhve i jakoby obyčejné láhve z čirého skla, ale hlavně netradičních tvarů… Jejich jedinečnost spočívala také v letech, kdy byly vyrobeny.

Nejenže se takové láhve už v současné době nevyrábějí, ale některé nesly i punc času, kdy byly hojně využívané.

Tedy jakési kouzlo doby a života lidí z počátku minulého století… Nemůžete ovšem vlastnit sbírku skleněných láhví, když se stěhujete.

Ani nemůžete vlastnit nic, co by hrozilo rozbitím či zabíralo větší prostor. Takové věci jsou pro někoho, kdo má domov a tam speciálně vyhrazený prostor.

DOMOV JE MÍSTO PRO SBÍRKY, VAŠE POKLADY, BOTY, ŠATY, STARODÁVNÉ KŘESLO, GRAMOFON, VINYLOVÉ DESKY I KVĚTINY

Domov je v mých snech místem, kde budu mít staré křeslo, do kterého se schoulím, když mi nebude dobře. Kde budu mít místo pro starý gramofon a vinylové desky.

Domov je pro mě místem, kde budu moci pěstovat a ošetřovat svých 15 květin bez obav, že se mi náhodou rozmnoží, vyrostou jim výhonky a já je nebudu moci přesadit.

Domov by měl poskytovat dost prostoru pro boty a šaty, kdy je nemusíte mít schované v krabicích, kde na ně nevidíte kvůli nedostatku místa.

Stejně jako šaty, které máte zmačkané v kufrech nebo v boxech a víte, že jsou sice na dobrém místě, kam se moli nedostanou, ale občas zapomínáte, jaké šaty jste si vlastně koupili. Proč? Protože je nemáte na očích…

BOHATSTVÍ, KTERÉ JE SAMOZŘEJMOSTÍ, SI NEVÁŽÍME. CENU POZNÁME, KDYŽ O NĚ PŘIJDEME

Často, když hovořím s lidmi o jejich domově, uvědomuji si, že lidé, kteří domov mají, si neuvědomují jeho cenu. Bohatství, které mají. Domov je pro ně tak přirozený, jako třeba chleba, který denně snídají. Berou ho jako samozřejmost.

Často mi to připomíná známé přísloví: „Sytý hladovému nevěří.“ Když totiž mluvím se známými a přáteli o tom, že nejvíce bych si ve svém životě přála mít domov, nerozumí mi. Snaží se mi vysvětlit, že domov tvoří lidé nebo věci, které máme rádi, nebo že nikde to není ideální. Pak mimo řeč zjistím, že se od rodičů přestěhovali jednou a na tom místě už žijí víc jak 20 let…

Co pro vás znamená „domov“? A kde jej máte? Nebo jste na tom stejně jako já a svůj „domov“ hledáte? Diskutujte, pište a e-mailujte. Budu se těšit na vaše názory a podněty.

Odkazy a fotografie:

Laskavé poděkování za fotografii O. Novotnému

http://www.flickr.com/

http://siander.blog.idnes.cz/c/76946/Je-lepsi-vyhoret-nebo-se-prestehovat.html

http://www.zbynekmlcoch.cz/info/ruzne/teritorialita_cloveka_proc_se_citime_doma_v_bezpeci_a_radi_se_vracime_domu_.html