V poslední době jsem narazila na několik lidí, kteří si dělali legraci z antisemitismu, života a utrpení Židů během II. světové války, shoa... Zdá se, že lidé zapomínají, jak se před více jak 70 lety žilo. A životní úroveň opravdu nebyla pro všechny lidi stejná! Pro Židy totiž platila jiná pravidla, než pro ostatní v Protektorátu Čechy a Morava. Nesměli např. chodit do kaváren, vináren, divadla, do parků, městských sadů, ale i lesů, směli bydlet jenom na Praze 1 a Praze 5, a to jenom jako podnájemníci, nesměli chodit do školy...
Lidé, kteří na vlastní kůži zažili německé koncentrační tábory, a kteří se z nich jako přeživší vrátili, postupně opouštějí ve vysokém věku tento svět. A čím méně zůstává svědků a pamětníků, tím se postupně vytrácí povědomí všech těch hrůz, které se děly.
Já na to zapomenout nemohu... Když totiž chodíte do synagogy, tak se tam setkáváte s lidmi, kteří začnou časem vyprávět o svém životě a rodině, a vy se dříve nebo později dozvíte, že desítky jejich příbuzných byli deportováni do koncentračních táborů a nikdy se nevrátili – sestry, bratři, neteře, sestřenice, bratranci, tety, strýčci, matky, otcové...
Občas se setkám s názorem, že se Židé neměli za Protektorátu Čechy a Morava až zas tak špatně. Proto bych ráda připomněla některé zákazy, které museli Židé za Protektorátu dodržovat.
A pojďme se zamyslet nad tím, jak by bylo nám, kdybychom tolik věcí nesměli či museli dodržovat pod hrozbou trestu či vysoké pokuty. Jak by se nám žilo? Cítili bychom se svobodní?
Zákazy jsem čerpala z deníku českého básníka Jiřího Ortena (1919 - 1941), který si je zaznamenal dne 27. října roku 1940. Tehdy bylo Ortenovi 21 let a žil v Praze. Musel... Nemohl jako Žid opouštět Prahu.
ZÁKAZY, KTERÉ MUSEL RESPEKTOVAT A DODRŽOVAT KAŽDÝ ŽID
- Nesmím vycházet z domu po osmé hodině večerní.
- Nesmím si najmout samostatný byt.
- Nesmím se stěhovat jinam, než do Prahy I nebo V, a to jako podnájemník.
- Nesmím chodit do vináren, kaváren, hostinců, biografů, divadel a na koncerty, kromě jedné nebo dvou kaváren, pro mne vyhrazených.
- Nesmím chodit do parků a sadů.
- Nesmím chodit do městských lesů.
- Nesmím se vzdalovat za obvod Prahy.
- Nesmím (tudíž) jet domů, do Kutné Hory a nikam jinam, leda na zvláštní povolení gestapa.
- Nesmím jezdit v motorových vozech tramvají, jen v posledním vlečném voze, a má-litento střední vstup, tedy jenom v jeho zadní polovině.
- Nesmím nakupovat v jakýchkoli obchodech jindy, než mezi 11. a 13. a mezi 15. a 17. hodinou.
- Nesmím hrát divadlo a být jakkoli jinak veřejně činný.
- Nesmím být členem žádných spolků.
- Nesmím chodit do jakékoli školy.
- Nesmím se společensky stýkat se členy Národního souručenství a oni se nesmějí stýkat se mnou, nesmějí se se mnou zdravit, zastavovat a mluvit o věcech jiných než nutných (při nákupech apod.).
Přeji příjemný den a pokud možno, žádné zákazy, Vaše Hana Rebeka Šiander
Odkazy a fotografie:
Deníky Jiřího Ortena. Československý spisovatel: Praha 1958
http://www.holocaust.cz/cz/resources/documents/gbz/orten-zakazy
www.flikr.com
