Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Hrubost, arogance, povýšenost a pýcha mladých lidí bije do očí!

Co jsme dříve označovali za jeden ze základních hříchů – pýchu – je dnes vydáváno za zdravé sebevědomí. A mladí lidé jím přímo srší! Pojďte si přečíst, jak arogantně a pyšně se dokáží současní mladí lidé chovat k slabým lidem.

PŘÍPAD PRVNÍ – CHROMÝ ČTYŘICETILETÝ MUŽ A HRUBÁ DVACETILETÁ DÍVKA

Před pár týdny jsem byla svědkem něčeho, co mě šokovalo. Na Mírovém náměstí v Praze do autobusu č. 135 nastoupil asi čtyřicetiletý muž. Na první pohled bylo zřejmé, že život k němu nebyl laskavý.

Napadlo mě, že patrně v dětství prodělal obrnu, anebo utrpěl těžkou nehodu, která trvale poškodila jeho nohy. Opíral se dvě berle a nohy těžce vlekl. Vypadalo to, jako kdyby ho neposlouchaly. To ho značně zpomalovalo.

Měl plnovous a silné brýle. Měl čisté oblečení a na zádech těžký batoh. Napadlo mě, že si byl patrně nakoupit a jediná šance, jak něco odnést, je v jeho případě pouze na zádech.

Když pomalu nastoupil do autobusu, nějaký muž, který byl sice starší než on (ale za to byl v kondici), se ihned zvedl a uvolnil mu místo. Ten chromý čtyřicátník to se smutný úsměvem ocenil, poděkoval a vděčně si sedl. Každý krok byl pro něj očividně těžký.

Nenápadně jsem nemocného muže pozorovala zpovzdálí několika metrů v autobuse a bylo mi ho líto. Představila jsem si, jak to má v životě v každém ohledu těžké a doufala jsem, že má někoho, kdo mu aspoň občas pomůže a povzbudí ho.

Když autobus zastavil na další zastávce, hodně lidí vystupovalo. Chromý muž se těžce s pomocí berlí zvedl a snažil se, jak nejrychleji mohl, dostat ke dveřím. Tam do něj hrubě narazila asi dvacetiletá dívka. Muž zakolísal a vypadalo to, že spadne. Naštěstí to bylo mezi dveřmi! Protože je měl po boku, dopadl na ně, ale ne na zem. Když se vzpamatoval, rychle se belhal z autobusu, aby se dveře nezavřely. Rozhořčeně zakřičel za mladou dívkou, proč se k němu tak ošklivě zachovala! Ta se jen netečně ohlédla a šla dál.

PŘÍPAD DRUHÝ – JAK MĚ TÉMĚŘ SEJMUL RAMENEM TŘICÁTNÍK

V čase před Vánoci jsem šla po Francouzské ulici v Praze na Vinohradech. Bylo to právě na místě, kde chodník měří asi dva metry. Proti mně šla rodina, která se sestávala z matky, otce a syna. Už z dálky jsem viděla, jak se manželka zavěsila na jedné straně do manžela a usmála se na něj. Z druhé strany nabídl rámě své matce syn. Byl to pohledný a vysoký třicátník se statnou postavou.

Když jsem to viděla, sama pro sebe jsem se usmála a napadlo mě, jak pěkná rodina to je! A jak se k sobě hezky chovají.

Čím víc se ke mně blížili, bylo mi jasné, že se na chodník všichni nevejdeme. Rodina, která byla do sebe zavěšena, zabírala celý chodník. A čím víc jsme si byli blíž, tím víc mi docházelo, že oni se mi nevyhnou. A tak jsem šla co nejvíce k domům a výlohám, které byly na mé straně.

A pak to přišlo! V očích mladého muže jsem zahlédla něco, co bych popsala jako výzvu spojenou s arogancí: „Počkej, teď ti to nandám!“

A nyní si zkuste představit, že sedíte v kině a sledujete zpomaleně scénu: Já ustupuji, co nejvíce k domům a výlohám po pravé straně. Pevně držím nákupní tašku s pětikilovým nákupem zavěšenou na mém rameni. A najednou to přichází! Mladý muž se blíží a pak to do mě napálí svým velkým mohutným ramenem! Já to schytávám! Je to tak velký a bolavý úder, který mě šokuje, že jen zaúpím: „Ach!“ Rána mě vychýlí z mé trajektorie a moje rameno včetně ruky odlétává směrem dozadu!

Zůstávám na ulici stát, snažím se najít rovnováhu a nespadnout. Když se vzpamatuji a konečně se nadechnu, otáčím se v šoku za mladým mužem. Ten se také ohlédne a já si v jeho očích přečtu pyšný výraz: „Vyhrál jsem!“

Smutně odcházím domů a v očích mě tlačí slzy. Nechápu. Nerozumím. Jak může být pro muže, který je asi o čtyřicet kilogramů těžší než já, tohle vítězství? Jak může mít někdo radost z toho, že mě téměř sejmul na ulici? Jak může mít někdo dobrý pocit z toho, že ublížil neznámé ženě, která mu nic neudělala?

PŘÍPAD TŘETÍ – TÉMĚŘ OSMDESÁTILETÁ DŮCHODKYNĚ PO DVOU MRTVICÍCH

Nikdy nezapomenu na vyprávění paní sousedky. Když se to stalo, bylo jí asi 76 let a měla za sebou dvě mrtvice. Tehdy jela ráno autobusem kolem půl osmé do nemocnice na vyšetření. Byl plný autobus dětí a dospívajících, kteří jeli právě do školy.

Paní sousedce se často v důsledku špatného krevního tlaku motala hlava. Proto když nastoupila, poprosila dospívající mládež, která obsadila všechna místa k sezení, zda by ji nepustili sednout.

„Chcípni, krávo!“ odpověděla jí dospívající dívka a ostatní spolužáky tím nesmírně pobavila.

JSOU HRUBOST, AROGANCE, POVÝŠENOST A PÝCHA ZNAKEM MLADÝCH LIDÍ?

Ve všech případech mi hlava nebere, kde se bere v mladých lidech taková hrubost, arogance a pýcha? A jestliže se takhle chovají k cizím lidem, které neznají, jak se chovají k těm, které znají? Je to jiné? Lepší? Anebo naopak ještě horší?!

Co mě šokuje nejvíc? To, co bysme dříve označili za hrubé chování a hromadně ho odsoudili, se v současné době bere jako normální. Jako znak doby, ve které žijeme a jako něco, na co si musíme zvyknout.

Dříve bychom hrozné chování odsoudili a mladý člověk by se zastyděl a v lepším případě omluvil.

Dnes má málokdo odvahu zastat se chudáka, mrzáka a slabého člověka oproti útočící většině. Když se o tom bavím s lidmi, tak mi často vysvětlí, že je dnes těžké se ozvat, protože by to taky mohli „schytat“. Lidé se bojí. A koho se bojí? Právě těch mladých, arogantních a pyšných lidí.

Už jsem se v různých psychologických článcích dočetla, že z pýchy (která je jedním ze základních hříchů v křesťanství a tím, co nás odděluje od Boha, tedy od jediného Dobra) se stala ctnost, kterou dnes nazýváme zdravým sebevědomím.

Setkala jsem se s tím mnohokrát. Lidé, kteří si nevidí pro svou pýchu ani na špičku nosu, se domnívají, že to je jejich zdravé sebevědomí a důležité je jen to, co chtějí, cítí a potřebují pouze oni.

A jak jste na tom vy? Máte kolem sebe mladé lidi, kteří se umí omluvit, přiznat chybu a je radost s nimi být, protože vás mile překvapí a obohatí svým svěžím pohledem? Anebo spíš ty pyšné, vševědoucí, arogantní a věčně hádavé mladé lidi, se kterými je těžké vyjít a před kterými se raději člověk zavře v pokoji?

Krásné zimní dny bez hrubosti a arogance vám přeje Vaše blogerka Hana Rebeka Šiander

Hlasujte ve finále ankety Blogera roku

Autor: Hana Rebeka Šiander | pátek 12.1.2024 19:48 | karma článku: 37,84 | přečteno: 2107x
  • Další články autora

Hana Rebeka Šiander

Recenze norské pohádky „Tři přání pro Popelku“

Nová, moderní a velkolepá norská pohádka „Tři přání pro Popelku“ z roku 2021 je jako nepovedený koktejl. Moderní slova jako stylista a migréna, LGBT+ komunita, Popelka jako Wonder Woman a líbačka dvou gayů v dobové pohádce.

27.12.2022 v 19:37 | Karma: 33,97 | Přečteno: 1416x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Nevhodné dárky, které se fakt nepovedly

Během svého života jsem opakovaně dostávala nevhodné dárky, ze kterých jsem neměla radost. Dárci se zkrátka nestrefili. Občas jsem se cítila trapně, byla v šoku. A jsou věci, které byste nikdy dávat neměli. Jaké? Přináším seznam!

27.12.2022 v 0:50 | Karma: 30,55 | Přečteno: 8494x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Krásné Vánoce 2022

Rok se s rokem sešel a znovu jsme přivítali Vánoce. Čas, který prožíváme rozdílně. Přesto by to měl být čas pokoje, lásky, štěstí, radosti a zamyšlení se nad tím, co Vánoce jsou.

26.12.2022 v 21:55 | Karma: 6,04 | Přečteno: 354x | Diskuse| Osobní

Hana Rebeka Šiander

Recenze výstavy Plečnik na na Pražském hradě

O slovinském architektovi Jože Plečnikovi jsem se poprvé doslechla, když mi bylo 20 let. Tehdy se mi některá jeho díla líbila, jiná ne. Po 20 letech jsem názor na Plečnika opravila. Jeho díla jsou jednoduchá, geniální a nadčasová.

24.9.2022 v 19:26 | Karma: 11,68 | Přečteno: 328x | Diskuse| Společnost

Hana Rebeka Šiander

Žít v demokracii neznamená, že budu bezohledný sobec

Mladí lidé se dnes domnívají, že život v demokratickém státě znamená, že se budou rozhodovat sobecky, jak se jim líbí a myslet jenom na sebe. Bez ohledu na druhé. Kladu si otázku - jak na to jenom přišli?!

22.9.2022 v 22:45 | Karma: 24,67 | Přečteno: 972x | Diskuse| Společnost
  • Nejčtenější

Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili

15. května 2024  14:56,  aktualizováno  17:56

Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...

Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce

15. května 2024  19:25,  aktualizováno  23:12

Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...

Drahé a rezavé, řeší Ukrajinci zbraně z Česka. Ani nezaplatili, brání se firma

18. května 2024  12:02

Premium České zbrojařské firmy patří dlouhou dobu mezi klíčové dodavatele pro ukrajinskou armádu i tamní...

Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini

16. května 2024  8:42,  aktualizováno  15:38

Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...

Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru

13. května 2024  18:48,  aktualizováno  14.5 22:25

Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...

Za jeden krok vpřed dva vzad. Západní rozhodnutí jsou pomalá, říká Zelenskyj

20. května 2024  20:46,  aktualizováno  20:53

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj si v interview s agenturou Reuters postěžoval na pomalá...

Absurdní! Nehorázné! Izrael a USA odmítají zatykač z Haagu na Netanjahua

20. května 2024  20:32

Izraelský premiér Netanjahu prohlásil, že žádost hlavního prokurátora Mezinárodního trestního soudu...

„Z platu za práci pro stát nevyžiju.“ Zaměstnanci soudů míří do stávky

20. května 2024

Premium Vláda má další problém. Po učitelích a zemědělcích budou stávkovat i zaměstnanci soudů....

Prokurátor soudu v Haagu požádal o zatykače na Netanjahua a lídry Hamásu

20. května 2024  13:31,  aktualizováno  19:38

Hlavní prokurátor Mezinárodního trestního soudu (ICC) Karim Khan v pondělí požádal o vydání...

  • Počet článků 624
  • Celková karma 21,88
  • Průměrná čtenost 3812x
Narodila jsem se v roce 1979 v Hradci Králové. Baví mě studovat a vzdělávat se, a tak jsem vyučená švadlena a kuchařka, ale i sociální pracovnice. Vystudovala jsem theologii. Jsem absolventkou Policejní akademie PČR.

Během svého života jsem se věnovala mnoha povoláním. Pracovala jsem v McDonald´s, byla jsem asistentkou ve vzdělávací společnosti, realitní makléřkou i státní úřednicí na Ministerstvu obrany ČR.

Nejvíce mě zaujala práce v médiích (rádio, TV, noviny) a objevila jsem, že mě baví psát. Pracovala jsem jako novinářka v oblasti V.I.P. a politiky.

Píši recenze pro Palmknihy.cz. Jsem blogerka, spisovatelka a recenzentka knih a filmů.

V únoru 2012 mi vyšel můj první román pro ženy, kniha BRIGITA. V prosinci 2012 se objevila na světě druhá kniha HEDVIKA. V roce 2020 jsem napsala nový ženský román, který se jmenuje MARIANNE a hledám nakladatele, abych mohla knihu vydat. A pracuji na dalších knihách.

Najdete mě také na MÉM WEBU: http://siander.cz

Můžete mi napsat na E-MAIL: siander@siander.cz

Počet návštěv podle TOP listu:

');
//-->