Západní vojáci byli zavíráni již před únorem 1948

Jedním z mýtů o příčinách vzniku rudé totality je to, že o vítězství komunistů rozhodlo Benešovo  přijetí demise ministrů, kteří s tím vůbec nepočítali. Přijetí demise nekomunistické ministry možná překvapilo také proto, že se spíš než o vývoj v zemi starali o své vlastní kšefty. Tedy podobný přístup k jakému docházi u našich vládnoucích špiček i nyní, po celou dobu od listopadu 1989. Pokud by totiž opravdu sledovali vývoj v předúnorovém Československu, tak by jim nemohlo uniknout ohrožení demokracie činností Ministerstva vnitra, řízeného komunistou Noskem. Které již dávno před Únorem neváhalo zavírat ty, kteří upozorňovali na nebezpečí, které hrozí od komunistů. Ve vládě si toho ovšem zřejmě nikdo ani nevšimnul.

Důkazy se mi podařilo získat minulý týden v archivu Ministerstva vnitra v Kanicích, kde my byly připraveny materiály týkající se mého strýce Josefa Šestáka. Následující příloha obsahuje seznam jeho "provinění"  od října 1947, kdy se hanlivě vyjadřoval o komunistech včetně armádního generála Svobody, za což byl opakovaně zajišťován. Úsměvné jsou poznámky u každého případu, že tak činil v opilství. Zřejmě proto, aby se soudruzi esenbáci ujistili, že střízlivý člověk by nemohl nikdy vyslovit o komunistech nic špatného, protože politika komunistické strany je skvělá. Jinak ani netuším, jestli už tehdy byly detekční trubičky, či jak se opilost zjišťovala. Nakonec strýc Jožka ještě dopadl celkem dobře, když se mu v červenci 1948 podařilo získat potvrzení o nepříčetnosti. Unikl tak tedy vězení, pro normální život byl ovšem diskvalifikován, takže mu nezbylo než v roce 1949 emigrovat. Za Čepičky už tedy neválčil, ten ho nakonec jen připravil o hodnost, jak dokládá další příloha.