Walda a férovej Goťák

Dnes se povedl Blesku záslužný čin, když na titulku dal následující slova Karla Gotta: „Walda, to je pro mě kus historie, a nejenom v životě. Hnal mě dopředu, abych byl lepší. Jeho písně se staly národními písněmi, a to mně se třeba nikdy v životě nepovede. On dal národu zpěvník,“ vyjádřil svou úctu k Matuškovi Karel Gott." Podobný respekt měl ovšem zase Walda ke Gottovi, nakonec vedle fandů, kteří vyhledávali tvorbu obou našich legend měl každý z nich i početný zástup jen svých oblíbenců, což bylo dáno odlišností jejich tvorby.

Tato slova Karla Gotta jsou ovšem mnohem víc, než jen pouhým vyjádřením lítosti nad úmrtím kolegy a kamaráda. Oživila opět již dávno zapomenutý pojem stavovská čest. Kdy se příslušníci jednoho oboru nepomlouvají a nepodrážejí a to nejen proto, že by to bylo v rozporu s jejich charakterem ale také z toho důvodu, že by takovým jednáním snižovali vážnost svého stavu všeobecně.

Kéž by to bylo okamžitou inspirací také pro naši celou politickou garnituru. Vždyť tak jako třeba  Matuška s Gottem díky svému přístupu vytvářeli po desítky let to nejlepší v naší populární hudbě, jistě nejde o nic jiného ani našim politikům. Každý je přeci v politice především proto, aby pomáhal tím nejlepším způsobem svému národu. Takže cíle mají stejné a proto nejsou žádné důvody pro to, aby se nějak hašteřili jen kvůli tomu, že k jejich uskutečnění volí odlišné způsoby. Vždyť když přišlo na věc, tak spolu krásně ladily jak lyrický tenor Gotta, tak  mužný baryton Matušky.

Pro případné zájemce upozornění na nejčtenější článek tohoto blogu: http://sestak.blog.idnes.cz/c/66610/Skolni-sex-hybe-republikou.html