Vysvětlení krize u nás - auta jako jasný příklad

Není žádným tajemstvím, že sanace bank přišla nás všechny na několik set miliard korun.  Zkusme si představit, co všechno bychom mohli mít, kdyby tyto peníze nezmizely kdoví kde včetně zahraničí.  Nebýt toho, nemuselo být průměrné stáří aut u nás 16 let jako dnes,  ale mohlo se mnohem víc blížit  např. německé realitě, kde se jedná pouze o 8 roků.

Nutně nás musí napadnout otázka, byly ty ztráty bankovního sektoru nezbytné? Obávám se, že byly. Ukažme si to na příkladě našich europoslanců, kteří buď  byli tehdy u toho osobně, případně jsou z politických stran, které tehdy problémy bank řešily. Dá se tedy říct, že dosahují podobných kvalit, v jistém smyslu by měli být dokonce ještě šikovnější, za předpokladu že považujeme posty v Bruselu za prestižní a pro republiku důležité.  Ale jsou opravdu schopni aspoň trošku přemýšlet?

Vezměme si ostudnou situaci s aktuálními přepisy aut. Cožpak si nikdo z našich europoslanců  nevybavil při bruselských jednáních jednu z otřesných totalitních zkušeností? Nikdo z pamětníků přece nemohl zapomenout na to, co se dělo za totality den předtím, než se zdražil benzin ze dvou korun tuším čtyřiceti na korun pět, pak na sedm padesát atd. Skokové změny znamenají vždy paniku a následně pocity zloby či ublížení. Jen škoda, že jsme se z těchto neblahých zkušeností zatím poučili jen částečně.

 Např. při postupném zvyšování hranice odchodu do důchodu. Jistěže by byl značný povyk, kdyby se zvýšila o pět let naráz takže by došlo k tomu, že někdo narozený na Silvestra by šel do důchodu o pět let dřív než v tomto případě nešťastník, narozený třeba jen o hodinu později ale už 1. ledna. Takže se hranice odchodu zvyšuje každoročně o dva měsíce, čehož si nikdo ani nevšimne. Předpokládám, že tento systém byl zaveden na základě zkušeností vyspělých zemí, protože jak dokazují zkušenosti s převody aut, tohle by naši zákonodárci sami nezvládli.

Naneštěstí u zavedení ekologické daně při vyřazování starých aut se u nás jedná vzhledem k prehistorickému vozovému parku o jinou situaci, která by si vyžadovala jiný postup než v zemích, kde jsou auta starší víc než deset let spíš výjimkou.  Na to ovšem naši europoslanci vůbec nepomysleli a tak je ani nenapadlo, pokusit se o prosazení postupného navyšování poplatků, třeba o 20% každý rok.  Tím by odpadly veškeré nynější problémy, protože úspora takové částky by už většině lidí nestála za to, aby po půlnoci vyráželi na úřad.  Příčinou může být to, že naši europoslanci vůbec netuší, že by někdo mohl ještě vlastnit 20 let staré auto k jiným, než sběratelským účelům.

 I z toho důvodu by možná bylo vhodné, abychom v Bruselu neměli mezi zástupci jen příslušníky pracující inteligence ale třeba aspoň jednoho inteligentního pracujícího. Který by se musel spokojit např. jen s desetinovým platem, aby se tak nevzdaloval od reality, ve které žije většina našich občanů. Ale pevně věřím, že by se našel nějaký schopný altruista, ochotný pracovat jen za 50 tis. měsíčně. A pokud by zabránil v budoucnu jen jediné bláznivé akci jako probíhající přepisy aut, tak by byl efekt mnohem větší než z toho, co dosud vykonali všichni naši europoslanci dohromady. Kteří mají v Bruselu zřejmě úplně jiné starosti, než myslet na republiku, kterou tam zastupují. Nebo jsou naprosto neschopni, což vyjde nastejno.

V každém případě je to zřejmě i vysvětlení toho, proč docházelo k obrovským bankovním přehmatům.  Bankovní problémy měl totiž řešit stejný typ lidí, kteří si nyní neporadili ani s tak jednoduchou věcí, jakou mělo být postupné zavádění ekologické daně.

  Stručné shrnutí: Mladoboleslavský pekař by si rád koupil novou Fabii a dal do šrotu dvacet let starého Favorita. Jenže nemůže, protože se mu výrazně snížil obrat. Ti co Fabie vyráběli mají totiž buď nucenou dovolenou nebo byli z práce vyhozeni, tou zemí, která je sem původně právě kvůli výrobě aut nalákala. Takže místo aby pekař nákupem nového auta ostudný průměr vozového parku snížil, ještě jej s příchodem Nového roku navýší, neboť jeho favorit oslaví další rok už jedenadvacátiny.