Střílel by premiér Fischer u Stalingradu do vzduchu?

A JUDr. Brožová - Polednová taky?  Tohle je vzpomínka na oblíbený fór za totality, kdy odpovědí na otázku, jaký je rozdíl mezi východními a západními Němci bylo to, že východní Němci stříleli u Stalingradu do vzduchu. Byla to pochopitelně nadsázka, protože fašismus, spolu s komunismem jeden ze dvou  nejzrůdnějších totalitních režimů na Zemi,  byl po válce nepřijatelný v obou částech  rozděleného Německa. Takže opravdu jen ojediněle se pár bývalých fašistů mohlo dostat na méně významné úřednické posty. Bylo ovšem vyloučeno, aby se bývalý fašista stal buď kancléřem v SRN, nebo zase předsedou vlády v NDR.

V tom  byla jistě zajedno jak bývalá komunistická soudkyně Brožová - Polednová, tak i komunistický statistik Fischer, o jejichž antifašistických postojích netřeba pochybovat.  Jenže do jaké míry "stříleli do vzduchu" tito dva nyní zřejmě naši nejznámější exkomunisté během komunistické totality? Brožová - Polednová asi ne, byť by se mohla bránit tím, že byla ke "střelbě" do spoluobčanů donucena. Ovšem sama se obhajoby vzdala s tím, že jednala správně proti rozvracečům tehdejšího režimu ve složité mezinárodní situaci, aniž by jí docházely hrůzné důsledky jejího konání.

 Proti ní je premiér Fischer v naprosto jiné pozici, protože už potvrzením do jeho nynější funkce bylo dáno národu jednoznačně najevo, že on sám za totality neměl v ruce snad ani vzduchovku jako kluk. Ale je tomu opravdu tak? Ve velkém rozhovoru v MagazínuDnes  19.11.2009 jindy ostrý /zejména k blogerům/ Tomáš Poláček prokázal tentokrát naprostou bezzubost,  takže rozhovor s premiérem Fischerem spíše připomíná propagační článek s nějakým hercem, který se možná mihl v nějakém dílu majora Zemana.

 Dvě stránky rozhovoru jsou sice věnovány totalitě, ovšem pouze fašistické. Komunistická totalita je odbyta dvěma miniodstavci, kdy ze sebe dělá pan premiér ovšem málem ještě hrdinu, když "několikrát nabídku ke členství v KSČ odmítl" aby pak dokonce přešel k protiútoku, že "těžko snáší kritiku od těch, kteří roku 1989 klepali na dveře stranických sekretariátů a dožadovali se vstupu, pak se to nestihlo a ono z toho dělají ctnost."

 Tomáš Poláček se ale vůbec pana premiéra nezeptal, jaké měl ze svého členství v KSČ výhody, jestli nemá výčitky, že mu to umožnilo kariéru ve Statistickém úřadě na úkor schopnějších kolegů ale nestraníků, což mu následně dopomohlo i do funkce premiéra,  jestli dostával devizové přísliby a mohl cestovat na Západ atd. Taká vlastně dodnes nevíme, jestli je pan premiér absolventem VUMLu, na rozdíl od tolik propíraného Jiřího Pernese. Dobře, u Pernese je to prý důležité, protože se jedná právě o problematiku samotné totality, takže tam by to mělo vše ladit. Na rozdíl od vlády, parlamentu či senátu, které jsou stejně prolezlé komunisty či exkomunisty skrz na skrz, takže tam už je to jedno.

 Jenže pomineme-li funkci úřednického  premiéra, co si myslet o tom, že má nyní dostat pan Fischer ještě funkci ministra pro lidská práva a menšiny? Není to úplná degradace tohoto ministerstva, že jej možná povede člověk, který využíval za totality toho, že byla hrubě porušována lidská práva třeba jeho profesních konkurentů? Zatím jsem si nevšimnul, že by tohle u nás někomu vadilo. Tak se stává z Jana Fischera člověk, který možná definitivně zlegalizoval 40 let komunistické totality s tím, že se vlastně až na vraždu Milady Horákové zase tolik nestalo.

 Jen tak na okraj: "Pokud jde o druhý resort (ministerstvo pro lidská práva), pokud by jej převzal Fischer, tak se domnívám, že by to bylo nejlepší řešení," řekl ve čtvrtek Paroubek.