S babičkou k doktorovi s dálniční známkou

Autobahn, autostrada či highway se u nás jmenuje dálnice proto, že když se za bolševika vybudoval první kousek čtyřproudé komunikace z Prahy do Průhonic, tak se říkalo, že je to 15 kilometrů a dál nic. Od té doby jsme pokročili do té míry, že dálnice už nejen spojují celá města, ale navíc se objevily dokonce i přímo ve městech samotných. Zavedly se dálniční známky, napřed opravdu jen když se jelo daleko, tedy aspoň do jiné obce, potom už i na přivaděčích, a nakonec i ve městech, když naposledy vznikla tato povinnost zřejmě v Ostravě.

Ostravákům se to mělo údajně tak zalíbit, že to navrhli i pro Brňáky, kteří se tak dočkají už příští rok. Dočká se tak i státní kasa, a co na tom, že se to střelilo jen tak od boku. Bez žádného statistického šetření, kolik řidičů např. využívá městských dálnic jen k návštěvě velkokrámů na okrajích Brna, či k tomu, aby po "dálnici" zajeli z Brna - Heršpic do Brna - Slatiny třeba pro babičku, a přesunuli ji autem k obvoďákovi. V Brně totiž pochopitelně neexistuje nic takového, jako městský okruh - pomineme-li tedy asi kilometrovou zatáčku na ulici Koliště.

Možná to vše šlo řešit první rok nějakou městskou dálniční známkou za odpovídající sníženou cenu, díky které by se získaly i celkem přesné statistické údaje, podle kterých by se vyhodnotil další postup. To by ale znamenalo víc práce pro ouřady, tak se zvolilo jednoduché a rychlé řešení. Výhodou bude ale jistě to, že v době kdy se lidé navzájem dost odcizují, budou mít aspoň brněnští řidiči k sobě mnohem blíž, zejména v centru města.

Možná je to ale úplně jinak, a pan ministr Bárta chtěl jen jízdu po dálnicích omezit, zatím tedy jen ve městech, kvůli tomu, že se stále nedaří zakázat umístění reklamních billboardů na dálnicích, které jsou příčinou úmrtí deseti řidičů každý rok. Podrobnosti jsou v jiném článku ZDE