První celebritou rudých zločinců byla Brožová - Polednová

Večer po ranní popravě Milady Horákové a členů její skupiny totiž tato  prokurátorka z lidu uspořádala na Prokopově náměstí v Praze 9 one woman show,  na kterou  „přišly zástupy občanů“. Tak informovalo o den později Rudé právo na poslední stránce, kde byl prostor i pro v mezích možností lehký bulvár. Byla tam např.  zpráva o tom, že kapitán Emil Zátopek zaběhl v neděli v Opavě 3 km za 8.16,  a byl tak o 16 vteřin rychlejší než Heino, který zrovna běžel stejnou trať kdesi ve Finsku.

Tady je třeba ocenit skromnost ostatních soudruhů – politiků, že nechali mladou soudružku Ludmilu slíznout smetanu, když jí dovolili, aby vzala všechnu tu slávu na sebe a stala se miláčkem davu ona, zatímco sami zůstali v pozadí. Ale zřejmě už i tehdy existovali pí ár odborníci, byť se jim říkalo jinak, a doporučili, že bude pro jednou lepší, když nevystoupí politici ale symbol nové, mladé generace, které tehdy patřil svět.

Tady je pro úplnost zmíněný článek s titulkem „Velký veřejný projev v Praze 9“ Škoda jen, že Rudé právo mělo tehdy přece jen omezený rozsah, a tak už nemohlo popsat celou atmosféru vystoupení, na kterém tehdy ještě slečna Brožová jistě rozdávala i autogramy, dost možná i do památníčků školákům, pokud se mohli pochlubit pěkným vysvědčením.  

Zajímavý je i způsob, jakým Rudé právo o provedených popravách informovalo na předchozí straně. Zprávička s titulkem  „Rozsudek nad velezrádci vykonán“, a pak už jen jediná věta. Opravdu velký rozdíl proti období procesu, kde tomu věnovalo Rudé právo dennodenně několik stran. Ale soudruzi byli zřejmě pragmatici, a po dobře vykonaném díle s tím už nadále nehodlali ztrácet čas. Kterého bylo třeba na další úkoly, jak dokládá zpráva o zasedání vlády, uskutečněného po ranních úterních popravách. Na něm ustanovila vládní výbor s úkolem zabezpečovat výstavbu pomníku generalissimu J. V. Stalinovi. Mmch. členem výboru byl jmenován i Jiří Pelikán, po kterém nedávno pojmenovali v Římě italští soudruzi ulici.

 Hned vedle lakonické zprávy o vykonání rozsudku  je pak přilepená zprávička o oslavě Mistra Jana Husa. To je další zajímavost, chtěli tak snad soudruzi dát najevo, že když mohla vraždit kacíře církev, můžou oni taky? Nebo jen to, že kdo neposlouchá, zaplatí klidně i životem, a že to platí dnes stejně jako před pěti sty lety? To asi spíš, což potvrzuje i těch několik řádků nad zprávou o Husovi, věnovaných konfiskaci zemědělského majetku. Ty naznačují hlavní důvod toho, proč musela Milada Horáková s přáteli zemřít.

Jistěže soudruzi neměli žádné obavy z toho, že by mohli ohrozit náš natož sovětský režim. Jen prostě potřebovali trošku postrašit třeba sedláky, co by je mohlo taky potkat, pokud  by se svého majetku nevzdali. V tom byli opravdu geniální, to jim vyšlo. A o tom, že jim to vyšlo víc než dokonale, svědčí i dnešní situace, když pořád ještě nebyl navrácen uloupený majetek za miliardy, jak naposledy včera informovala v televizních novinách TV Nova.  Když  po Listopadu bolševičtí čimani, ovládající JZD, družstva různě přetransformovali, a majetek z nich vyvedli do svých rukou. Takže tato sebranka dodnes sklízí plody z toho, že Brožová – Polednová a spol. popravili JUDr. Miladu Horákovou, Jana Buchala, Oldřicha Pecla a Záviše Kalandru.  A většině národa je to úplně jedno, vždyť se už může přece říkat, že to byly justiční vraždy, tak je snad vše v pořádku. Opravdu?

Po kliknutí ZDE je možno vyhledat jakékoliv vydání Rudého práva v období let 1950 – 1989. Není vůbec přehnané tvrzení, že to tisíckrát předčí všechny díly majora Zemana,  a ani není třeba, aby to doprovázeli komentáři nějací odborníci. Každému bude po nahlédnutí do opravdu kteréhokoliv čísla jasné, že třeba naši polistopadoví premiéři, ministři a další, kteří vzešli z tohoto podhoubí, prostě nemohli být ideální volbou, byť by chtěli sebevíc.