Proč nepostavit v Brně pomník práskačům?

Joseph Kennedy říkával svým synům: Dělejte třeba zametače ulic, ale když jimi budete, tak buďte těmi nejlepšími zametači na světě. Tím se docela dobře mohli řídit dva protagonisté tohoto článku, kteří dlouhá léta bezesporu patřili ke světové špičce v disciplině udávání ve prospěch totalitních režimů. Nejen to, navíc již 20 let dokazují, že je možné hrát první housle v jakémkoliv režimu. Těchto osobností by si mělo Brno vážit, a jednou jim postavit pomník, nejlépe vedle pomníku rudoarmějců v Králově poli, kde neustále probíhají žabomyší akce se srpem a kladivem. Oba jsou totiž ideálním příkladem toho, jak elegantně lze propojit různé režimy a ideologie, navíc sami v Králově poli dlouhá léta žili. Pochopitelně, že zatím postačí aspoň pamětní deska.    

Brněnským hotelem Continental byli v privatizaci odměněni jeho nynější majitelé za své nehynoucí zásluhy o totalitní Československo. Část z nich od počátku sedmdesátých let nejen systematicky udávala podle pokynů svých řídících orgánů, ale jako opravdoví udavači - úderníci přidávali ještě něco navíc, aktivní udávání nad rámec svých povinností, často dokonce i smyšlená. Jejich zásluhy jistě nijak nesnižuje to, že už spíš než pro republiku to bylo pro jejich osobní prospěch, kdy se tak zbavovali možných profesních konkurentů, ať už svých nebo svých potomků.

Mnohdy měla jejich náročná práce dokonce i mezinárodní přesah, jak nám ukáží následující dokumenty. Důstojníci StB přiděleni do jednotlivých hotelů totiž vyžadovali informace o hostech z NDR, kteří se ubytovali spolu se svými příbuznými či  přáteli hlavně ze západního Německa nebo i jiných netotalitních zemí. Vedoucí recepce, jinak agentka Pavlína, tak podřízeným neustále zdůrazňovala povinnost označovat pokoje hostů z NDR, kteří se v Continentalu setkávali s rodinami a přáteli ze západních států, společnými značkami aby tak bylo umožněno Státní bezpečnosti tyto  skupiny vyhodnocovat a předávat Stasi do NDR. Pochopitelně, že kdykoliv to bylo jen trochu možné,  tak většina recepčních tyto pokoje nijak neznačila.  Zejména když nebyla přítomna agentka Pavlína,  která v tom byla až hyperaktivní. Naštěstí se vždy dařilo před ní omlouvat tato "pochybení" s tím, že jsme buď zapomněli nebo netušili, že patří spolu.

Sám jsem hosty pokud to šlo upozorňoval, ať se po hotelu nepohybují společně a hlavně ať neplatí dohromady hotelové účty či neodevzdávají společně klíče atd. Přiznám se, že mě k tomu nevedly žádné vznešené cíle, spíše bylo důvodem to, že už v první třídě jsem si vryl do paměti, že žalobníčci se nikdy netěší velké oblibě. Takže mi přišlo nepřijatelné, že bych měl udávat StB a následně Stasi třeba příbuzné či známé kvůli tomu, že se někdy po mnoha letech setkají v brněnském hotelu. Zvláště když pod dojmem radosti ze vzájemného setkání a k tomu v cizí zemi mohli pozapomenout na to, že jsou pořád v totalitním státě.  Výhodou bylo to, že i kdyby celkem oprávněně měli na mysli, že téměř každý pracovník ubytovacího úseku je spolupracovník StB podobně jako u nich Stasi,  a mohli tak mít podezření z toho, že se může jednat o provokaci, nešli do žádného rizika protože to, že prováděli nějaké hotelové úkony odděleně pochopitelně nijak postižitelné být nemohlo.

Jiný názor ale měla agentka Pavlína i její nastávající manžel, ředitel hotelu a současně agent StB Florián aka Hugo.

V příloze můžeme vidět, jak Hugo referoval o tom, že se ubytovali společně hosté z  Rakouska a NDR. Na další straně stojí za povšimnutí: "Opatření: Poznatek bude předán přátelům StB NDR k využití." Zřejmě bylo pro socialistické tajné už nad jejich možnosti vědět, že přátelé naší StB se v NDR jmenují Stasi. Při této dnes již úsměvné historce ovšem zamrazí, když si uvědomíme, kolik nevinných mohlo takhle kvůli těmto práskačům skončit v německých lágrech, a nic na tom nemění ani fakt, že už to byly lágry socialistické.

Pochopitelně, že když mě agentka Pavlína potřebovala z hotelu Continental vyhodit, aby upevnila jak svou pozici vedoucí recepce, tak i ředitelskou svého nastávajícího manžela  Floriána,  neváhala hlásit na StB,  že tyto hosty varuji a značky nedělám, protože něco se jí přes všechnu opatrnost k uchu mohlo donést. Ukázka ze spisu je v příloze.

O tom, že o mně vypovídala estébákům vždy ochotně ukazuje v další příloze jeden ze záznamů o schůzkách s tajným spolupracovníkem -Pavlína, kde jsou červeně označeny schůzky, věnované mé osobě.

Agentce Pavlíně pochopitelně neunikly ani mé kontakty s Jazzovou sekcí, a když to nahlásila, za odměnu dostala vytěžování v této záležitosti už jako úkol speciální, což v příloze dokládá první strana její zprávy.

To byl jen malý výsek z téměř dvacetileté udavačské činnosti dvou elitních agentů StB, Pavlíny a Floriana aka Hugo. Kterým je jistě do smíchu, kdykoliv se dočtou o tom, že se někdo snaží o výmaz ze seznamu spolupracovníků Stb, protože prý nikoho neudával. Musí ho mít za totálního totalitního hlupáka,  udávat  totiž měl jak o život a kde už teď mohl být? Třeba zrovna spolumajitelem hotelu.  Dostal by pak 23 milionů na cestu do penze, navíc další podíl v hotelu pro dcerku, no a kdyby dělal ještě lumpárničky i po sametu, a byl za ně odsouzen třeba i na  6 let nepodmínečně, i to by se mu smázlo, jako Florianovi. To vše mohl mít každý, ale jen nesměl to udávání flákat.

Ale třeba si to všechno Pavlína i Florian nakonec zaslouží. Protože byli opravdu dobří, hodně dobří. Jednak v tom, jak ovládli hotel ještě za totality, i jak dokázali pokračovat a vše zvládnout i potom. Vzpomeňme jen, jak skončili podobní udavači po válce, na šibenici ještě v květnu 1945, žádné slitování. To je ale rozdíl, že ano. Takže zatím pamětní deska a výhledově pomník těm, kteří nám všem můžou být vzorem protože ukázali, že jde opravdu všechno,  proč ne?

Nedávno jsem přišel na pohřeb bývalé šéfové recepce společně s jednou kolegyní, což jí vzápětí agentka Pavlína vyčinila slovy: "Kde jsi vzala toho Šestáka!?"  Myslím, že tato spontánní poznámka vystihuje agenty lépe, než všechny historické i psychologické rozbory. Takže ne ona ale já bych měl chodit kanálama. Pochopitelně, že ani na vteřinu nezauvažovala, že by se prostě a lidsky omluvila.  Komentátor Bohumil Doležal sice zrovna v hodnocení minulého týdne připomenul, že "Nebýt spolupracovníkem StB nebyla a není ani zásluha, ani přednost, ale být spolupracovníkem StB byla a je ostuda (větší či menší, dle okolností, ale vždycky ostuda).", ale má skutečně pravdu? Nebyl jsem to sám, kdo "strkal rypák do rozkvetlé socialistické zahrady", abychom citovali Bohumila Hrabala z jeho Skřivánků na niti, třeba rozšiřováním různých protisocialistických braků z Jazzové sekce? Vždyť Pavlína s Floriánem mohli být upřímně přesvědčeni o správnosti svého počínání, a proč by se tedy měli teď za něco stydět? Asi bych se opravdu měl stydět spíš já, že vytahuju kostlivce ze skříně, jak mi vyčinili jejich společníci.  

 Za zmínku stojí i to,  že hotel Continental se těší velmi dobré pověsti. Takže když do Brna, spát jedině v Continentalu? Asi ano, protože zaměstnanci potřebují dohled - i skrytý a pevnou ruku, jen potom podávají skvělé výkony.  A vězte, že majitelé Continentalu o tom vědí hodně. Navíc se po privatizaci na rozdíl od totality zbavili všech nepohodlných již úplně bez problémů,  takže tam nyní vládne pořádek téměř absolutní.

Jen doufám, že nebudu za tento článek peskován, protože  může vypadat jako povzbuzení našim neonacistům a extremistům v tom smyslu, že v české kotlině se totalitní a extremistické zločiny většinou netrestají.

Odkaz na dva následující články, které se dají považovat za nominaci těch, kterí by měli mít největší morální právo aby jejich jména byla na takovém pomníku zlatými písmeny:

  http://sestak.blog.idnes.cz/c/90086/Pomuze-MVDr-Sedlacek-JUDr-Brozove-Polednove.html

http://sestak.blog.idnes.cz/c/89595/Hotel-Continental-Brno-a-museum-StB.html